Registrace na rok 2017

Vážení rodiče,
blíží se konec roku a s ním i registrace na rok 2017, kterou tentokrát doprovází řada změn. Pokud chcete, aby Vaše dítě bylo i nadále členem našeho střediska, věnujte proto prosím následujícím řádkům zvýšenou pozornost:

  • při platbě do 30. 11. 2016 činí výše registračního poplatku pro příští rok 500 kč;
  • při pozdější platbě (po 30. 11. 2016) se registrace navyšuje o 100 kč, její výše tedy činí 600 kč;
  • poslední možný termín platby je 31. 12. 2016. Při nezaplacení členského příspěvku do tohoto data nebude Vaše dítě nadále registrováno v klecanském skautském středisku!!
  • platbu prosíme proveďte na číslo účtu střediska: 263620658/0300
  • jako variabilní symbol je nutné uvést prvních 6 číslic rodného čísla dítěte (v případě platby za více dětí současně variabilní symbol nevyplňujte)
  • do poznámky k platbě uveďte celé jméno dítěte a číslo oddílu, kterého je Vaše dítě členem (tj. světlušky: 1. oddíl, vlčata: 3. oddíl, skauti a skautky: 13. oddíl, roveři a rangers: RS).

Děkujeme a doufáme, že se v příštím roce budeme scházet opět v hojném počtu.

Podzimní brigáda

V neděli proběhla na srubu podzimní brigáda. Přípravu na zimu v podobě dělání dříví a úklidu srubu pojal každý po svém, jak můžete vidět.

tati

Zatímco tatínkové našich oddílových dětí štípou až se jím za sekyrkami práší,

img_3795

našim roverům se také práší, ale od pusy.

Moc děkujeme všem, kdo jste přišli pomoct. Ať s mytím oken, hrabáním listí, úklidem ve srubu či se zmíněným dřívím, kterého máme nyní plný dřevník. Děkujeme!

Jana a Kuba
správci srubu

LTS Popovice 2016 – Celotáborová hra

„Dámy a pánové. Vítejte v NASA – Národní Astronomické Skautské Akademii! Čeká vás náročný výcvik, protože se na Zemi řítí asteroid, který za dvacet let, ne pardon, za dvacet minut vyhubí veškeré lidstvo! Zachraň se kdo můžeš!!!“ Jo, nezačalo to nejlíp… Z výcviku nakonec nebylo nic, jen posbírat to nejnutnější – kyslík, palivo, jídlo, vodu, a hurá do vesmíru. Aspoň, že máme schopný vedení – pomáhá nám geniální robot Marvin a kapitán Eso Rimmer, nejúspěšnější pilot v celé galaxii. Teda, aspoň to o sobě říká…

1st

Každá celotáborová hra má své téma, ale letošní byla opravdu specifická v tom, že témata byla dvě – a jedno z nich přitom bylo skryté. Zdánlivě šlo v celé hře o závod posádek sedmi vesmírných lodí, kde v jednotlivých etapách děti sbíraly vylepšení na své lodi. Skrytým cílem celé hry bylo seznámit děti se skautským zákonem – souhrn deseti pravidel, které se každý skaut zavázal dodržovat. Do každé etapy jsme proto ukryli jeden z bodů skautského zákona.

Horko těžko jsme se dostali na oběžnou dráhu kolem Země. Měli jsme aspoň hezký výhled, jak to pod náma bouchá. Jenže co si budeme povídat, do neznámého vesmíru se nikomu z nás dvakrát nechce. Dobrá zpráva je, že na orbitě se pohybují kosmonauti, můžou nám pomoci seřídit trysky správným směrem. Špatná zpráva je, že je musíme najít. Horší zpráva je, že jim moc nerozumíme. A nejhorší zpráva je, že z některých se vyklubou pěkný lháři, takže veškerá naše snaha je najít je k ničemu.


IMG_0494

První bod zákona zní Skaut je pravdomluvný. Chtěli jsme, aby děti poznaly na vlastní kůži, že může být dost nepříjemné, když vám někdo lže. Pro skauty je pravda jednou z nejvyšších hodnot, kterou vždy ctili a bránili – i v dobách, kdy za to byli krutě trestáni. Česká verze tohoto bodu se trochu liší od originálního „Skautově cti lze důvěřovat“. Zní to vznešeněji a být důvěryhodný znamená mnohem víc, než jen nelhat. Celotáborovou hru ale hrají i ti nejmladší, tak jsme se rozhodli pro jednodušší začátek.

Tak jsme se konečně někam pohli, a už můžeme prozkoumávat první planetu. Teda nevím, jestli se dá jako prozkoumávání označit zběsilej úprk před bandou mimozemšťanů, který nám likvidujou loď. Moje posádka nikde a místo ní tu trčím s nějakým… no dobře, je to docela sympaťák. Doteď mi dost pomáhal, ale přece jen je z jiný posádky. Dá se mu věřit? Hraje se o hodně, nepodrazí mě?

DSC00214

Při druhém bodě zákona, Skaut je věrný a oddaný, jsme děti postavili před velice obtížné rozhodnutí – mají zradit svého kamaráda a pomoci tím svojí posádce, nebo dodrží vzájemnou dohodu? Mezi vedoucími jsme strávili hodně času debatami nad náročností a přiměřeností této etapy, ale nakonec ji hráči ohodnotili jako jednu z nejlepších a hlavně, ve výrazné většině dohodu dodrželi a kamaráda nepodrazili.

Dobře, jsme zpátky na lodi, a teď nás čeká hromada oprav. Naštěstí se kapitánovi podařilo stopnout nějakou vesmírnou servisní službu. I s jejich pomocí nám to ale bude trvat pekelně dlouho. Opravit nádrž, přečerpat palivo, nastavit solární štít… Jak to jen udělat, aby nám to nezabralo celej den? Jasně, poprosíme ostatní posádky! Teď pomůžete vy nám, hned potom můžeme my pomoct vám. A máme to za chvilku sfouklý! Můžem zase vyrazit na cestu!

Kamera(61)

Třetí bod zákona zní Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Opět v rámci etapy děti spolupracovaly s jinými posádkami, ovšem tentokrát celé skupiny najednou. Každá skupina dostala sadu deseti úkolů, ale pouze sedm z nic bylo možné splnit bez pomoci. Na splnění zbylých tří potřebovali pomoc ostatních. Pomáhání ostatním je jedním z pilířů skautingu a vždy rádi vidíme, když si děti pomáhají i mezi sebou. Tahle etapa tak bavila nás i je.

IMG_0765

Že je vesmír plný nebezpečí jsem tak nějak čekal. Ale doufal jsem, že aspoň u nás v lodi bude bezpečno! A ono nic. Napadl nás nějakej zákeřnej virus. Celá posádka musí být v karanténě. Nesmím s nikým mluvit, nesmím se na nikoho dokonce ani podívat. A práce je tu jak na kostele. A zrovna na mě zbyly ty věci, který mi vůbec nejdou! Jak to mám proboha tolik hodin zvládnout sám?

asdf

Čtvrtým bodem zákona je: Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Kdy člověk nejlépe ocení, jak jsou pro něj přátelé a rodina důležití? Když je sám. Děti měly na několik hodin zakázánou jakoukoli komunikaci. Do toho dostali dost náročné úkoly. Tato etapa byla hodnocená spíše průměrně, příště bychom na to šli jinak.

Dnes jsme měli tu čest navštívit galaktického císaře. Nechtěli jsme dopadnout jako kapitán, který kvůli svému nevhodnému vystupování dostal od císařské stráže trochu přes ústa. Proto jsme při večeři dbali na etiketu a slušné mravy: jídlo dostal ten nejstarší, dámy měly přednost, sedělo se rovně a dbali jsme i na prostírání. Je to značně náročné a člověk se moc nenají, ale udělali jsme dojem.

IMG_1095

Etapa k pátému bodu, Skaut je zdvořilý, byla jednou z nejzábavnějších. Děti sbíraly pravidla etikety z knihy Ladislava Špačka a následně je při večeři musely dodržovat. S vedoucími jsme byli nadšeni, jak se všichni snažili. Na chvilku se díky našim účastníkům proměnila táborová jídelna v luxusní restauraci. Atmosféra se nedá popsat, něco snad napoví fotky a video.

Začínám mít trochu pochybnosti o schopnostech kapitána Rimmera. Neříkal, že na týhle planetě dostal medaili za seřízení jadernejch reaktorů? A to že je celá planeta zamořená radiací a my to teď musíme čistit je náhoda? Ještě ke všemu tady pobíhají mutanti, a prokličkovat mezi nima je docela fuška. Dlouho jsem se tak nezapotil jako dneska…

Průběžně jsme se s dětmi bavili, jak se jim etapy líbí, a přestože chválily jejich originalitu, chybělo jim v nich více akce. Navíc jsme museli vymyslet náhradní plán pro šestý bod Skaut je ochránce přírody a cenných výtvorů lidských. Rozhodli jsme se pro velmi akční alternativu – posádky se přetahovaly mezi sebou a sprintovali mezi rovery pro papírky. Děti se vyřádily a ekologické poselství o čištění planety pochopily i tak.

Proletěli jsme bílou dírou. Docela hustý. Dostali jsme se někam, čemu Marvin říká „alternativní realita“. Teda, kapitán Marvin, abych byl přesnej. Všechno je tu jiný. Normálně dělám důstojníka, a všichni ti, co mi dřív šéfovali, mě musej poslouchat na slovo. Já jim ukážu, jak se má řídit vesmírná loď. Jen kdyby mě aspoň chvilku poslouchali, neběhali všude kolem, nežvanili a nebrečeli pořád… Bylo to fakt náročný, ještě že jsme zase zpátky!

IMG_1190

Sedmý bod zní Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců a sedmá etapa trvala celý den. Na tento den si děti a vedoucí prohodili role. Posádky se střídaly, a vždy jedna z nich dostala na dvě hodiny úkol velet táboru. My vedoucí jsme měli hned dvojnásobnou radost – zaprvé si děti ve vymýšlení programů nevedly vůbec špatně a zadruhé pak všichni uznávali, že vést tábor je dřina sama o sobě a s nevychovanou tlupou je to naprosto nemožné. Tato etapa byla dětmi ohodnocena jako vůbec nejlepší.

Marvin má depku. Možná, že je geniální, ale teď mu definitivně hráblo. Museli jsme doletět na planetu Emorobo, kde mu kalibrovali emoce. Nevěřil bych, kolik jich takovej robot může mít. Museli jsme skládat milostnou básničku, vymýšlet vtipy, rozesmát smutnou princeznu, hrabat se v kýblu čehosi odpornýho, poslepu důvěřovat ostatním, ovládnout svůj vztek meditací a poznat nejrůznější fobie.

DSC00438

Osmým bodem zákona je Skaut je veselé mysli. Jednotlivá stanoviště se týkala různých emocí: láska, radost, smutek, odpor, důvěra, vztek, strach. Skauti samozřejmě nemusí mít vždy pusu od ucha k uchu, ale věříme, že člověk by měl mít radost ze života a snažit se hledat ve světě ty dobré věci.

Dostali jsme se do vesmírný války! Mimozemšťani nám útočí na lodě, na obranu používáme štíty, a pak k protiútoku lasery. Na co si musíme dávat pozor, je dostatek energie. Baterie se totiž rychle vyčerpají a postavit elektrárnu, která by energii dodávala pořád je docela oříšek. Ale určitě se to vyplatí.

IMG_1612

Devátá etapa měla mnoho rovin. Jedna z nich byla strategická – posádky se rozhodovaly, jak rozdělit energii mezi lasery a štíty. To souvisí s bodem zákona Skaut je hospodárný. Učíme děti, že se ničím nemá plýtvat – ať je to energie do laserů, nebo každodenní věci jako voda, elektřina, jídlo nebo peníze.

Tak jsme na konci. Konečně jsme našli planetu, na který se dá žít. Teď už je to na nás, proto si nastavíme nějaký pravidla. Během cesty vesmírem jsme toho zažili hodně, máme představu o tom, co chceme a co opravdu nechceme.

IMG_1855

Desátý bod zákona shrnuje všechny předchozí a zní Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích. V rámci desáté etapy se děti ohlížely za celým táborem a sepsaly si vlastní pravidla, podle kterých by chtěly žít. Protože jsme jako vedoucí nemohli podobu těchto pravidel nijak ovlivnit, nezbývalo nám než doufat, že se skautskému zákonu přece jen budou podobat.

IMG_1885

A jak to dopadlo? Přesvědčte se sami – pravidla jednotlivých posádek jsou vyvěšená v naší klubovně.

  1. Helios – Dave, Nikiller, Plaváček, Copy, Jorik, Maty, Anežka
  2. Galactica – Veru, Tee-pee, Klára, Niki, Táda, Bobr, Ježeček
     Apollo – Verča, Headshot, Šídlo, Shauny, Dudu, Anička, Myšpulín, Padáček
  1. Enterprise – Ztracenej, Áda, Brepta, Verča, Batman, Anežka, Oslík
  2. Juno – Houbička, Adéla, Rocky, Mája (včelka Mája), Krteček, Kamilka, Mára
  3. Asgard – Torpi, Pyromanka, Míša, Aneta, Lepenka, Maty, Matouš, Black
  4. Voyager – Simba, Andy, Hrášek, Kačena, Rychlonožka, Tomík, Hrošík

Článek sepsal a etapovou hrou provázel

robot Marvin alias Kapi

LST Popovice 2016 – program 3. oddílu

Z 3. oddílu se tábora v Popovicích zúčastnilo 13 vlčat a čtyři vedoucí – Mamut, Natka, Adam a Savče. Složení vlčat bylo následující: Lepenka, Otesánek, Batman, Žluťásek, Krteček, Rychlonožka, Mišpulín, Ježeček, Bobr, Mára, Dudu, Budulínek a Padáček, který se bohužel zúčastnil jen prvního týdne.

Tématem letošního táborového oddílového programu vlčat byli indiáni. Úvodní legenda vyprávěla, že čtyři největší indiánské kmeny byly v indiánských válkách s bílými tvářemi poraženy a nyní se musí naučit žít spolu v rezervaci (což nebylo nic jednoduchého, protože každý kmen měl jiné zvyky apod.). Naštěstí tu byla rada starších (vytvořená z nejkrásnějších, nejchytřejších a celkově nejlepších zástupců jednotlivých kmenů), která dohlížela na život ostatních členů rezervace, starala se o indiánskou tradici a její předávání. Cílem bylo naučit mladou generaci, jak se žilo před válkou s bílými tvářemi, a udělat z nich opravdové indiány.

Nejprve bylo třeba kluky rozdělit mezi 4 indiánské kmeny. Těmito kmeny byli Čerokíové, Navahové, Siouxové a Irokézové. Prvním úkolem pro každé vlče bylo najít kus papíru, který obsahoval informaci, do kterého kmene ten který vlčák patří. Rozdělení kluků bylo následující:

Čerokíové (Orli): Dudu, Rychlonožka, Ježeček

Navahové (Lišky): Jorik, Padáček, Budulínek., Mišpulín

Siouxové (Medvědi): Mára, Batman, Otesánek

Irokézové (Bobři): Bobr, Lepenka, Krteček

Následně bylo v okolí tábora rozmístěno pro každou skupinku deset listů (každý kmen měl své speciální znamení) s historií a zvyky jednotlivých kmenů. Každý kmen musel najít všechny svoje listy, seznámit se svou historií a zvyky a následující den představit svou kulturu ostatním kmenům. Tím skončila první etapa indiánského programu, přičemž nejvíce informací o svém kmeni získali Čerokíové.

Druhá etapa spočívala ve stavbě mini tee-pee. Příběh představil situaci tak, že v nové rezervaci musely jednotlivé kmeny postavit obřadní tee-pee pro své posvátné duchy (liška, orel, medvěd, bobr). Kluci si vytvořili malá tee-pee z klacků a plátna, které předtím pomalovali znaky, ornamenty a kresbami zvířat. Posledním krokem bylo umístit plátno na dřevenou konstrukci a zašít, aby plátno drželo pohromadě. Když měli kluci hotovo, umístili sošku svého zvířete do tee-pee. Nejkrásnější svatyni nakonec postavili Irokézové.

Poté následoval kluky velmi očekávaný lakros. Původem indiánský kolektivní sport, který v historii dokonce sloužil jako mírové řešení sporu dvou znepřátelených kmenů. Úplně prvním úkolem bylo postavit lakrosové hřiště. Systém hraní byl takový, že (vzhledem k malému počtu hráčů) se vždy dva kmeny spojily a hrály proti dalším dvěma kmenům. Celkem se tak hrála tři utkání. Na hřišti mohl každý tým mít maximálně tři hráče v poli plus brankář. Boj to byl urputný, ale nakonec bylo o šampionovi rezervace rozhodnuto. Lakros vyhrál kmen Siouxů, především díky Batmanovi, který se stal nejlepším střelcem turnaje.

Další program se zaměřil na indiánské písmo. Kmeny potřebovaly mít jednotné písmo, pokud chtěly v rezervaci přežít. Rada starších rozhodla (aby to bylo spravedlivé), že všechny kmeny budou používat staré indiánské písmo, které je však už několik desítek let zapomenuto. Jen v tajemném údolí se nacházely pradávné rytiny, ze kterých bylo možné se staré písmo opět naučit. V údolí se však nacházeli zlí duchové – strážci písma. Úkolem kmenů bylo potichu se pohybovat po tajemném údolí a objevovat jednotlivá slova. Nesměli se však ke strážcům písma přiblížit na dosah ruky či utíkat. Pokud se tak stalo, duchové je zakleli a oni museli nejprve procitnout ze zlého snu. Teprve potom mohli pokračovat v pátrání. Nakonec byl nejúspěšnější v objevování zapomenutého písma kmen Čerokíů.

Následující den byl slavnostní. Rada starších totiž slavil Den … starších (Indiánská obdoba dne matek a otců). Jednotlivé kmeny se spojily a připravily pro radu starších slavnostní oheň. Zároveň také členové jednotlivých kmenů vyrobili pro radu starších malý dárek. Dary byly opravdu krásné a kluci si na nich dali hodně záležet. Také proto se tentokrát odměna rozdělila mezi všechny čtyři kmeny.

Ne vždy se však kmenům v rezervaci dařilo. V noci přišla hrozná vichřice a jednotlivým členům rezervace odnesla věci. Obyvatelé rezervace napsali seznam všech věcí, které se jim ztratily. Seznam měl formu křížovky s tajenkou a každý řádek skrýval jednu z věcí, nějak související s indiány a jejich kulturou. Těmito slovy byl např. lining, chlopeň. holenice, legíny, mokasíny, bederní rouška, jelenice, rozeta, dýmka, potní chýše atd. Úkolem kmenů bylo najít poztrácené věci v okolí tábora a přinést je zpět. Nejúspěšnějšími hledači byli opět Čerokíové.

Hned po tomto programu následovala krátká aktivita, během které vlčata procházela lesem totemových zvířat, kde každý z kluků zjistil, co je jeho osobní totemové indiánské zvíře. Mezi tato zvířata patřil např. sokol, bobr, jelen, datel, losos, medvěd, havran, had, sova, vydra, husa a vlk. Nejvíce bylo medvědů a lososů, zatímco jsme mezi sebou neměli žádné sovy a husy.

Aby toho nebylo málo, kromě vichřice postihl rezervaci ještě hlad. Díky bezcitným bledým tvářím už nezbyli žádní bizoni, ale lid všech čtyř kmenů potřeboval maso. Díky bohu, že stopaři nalezli nad rezervací stopu kance. Nebylo času nazbyt. Mladí lovci si pod vedením mužů z rady starších vyrobili oštěpy, palice a nože. Lov je mimořádná událost a tak si všichni museli pomalovat bojovými barvami tváře a ruce. Když bylo vše připraveno, lovecká družina se vydala po stopě divokého prasete. Stopa družinu zavedla až do loveckého teritoria pum, kde se tyto kočkovité šelmy hojně vyskytovaly. Nejednou se před nimi museli lovci skrýt do hustého porostu a počkat, až projdou kolem nich. Na konci lesa se nacházela poslední stopa a nejstarší lovec dal pokyn, aby družina divočáka, ukrývajícího se v houští, obklíčila. Na znamení pak všichni vrhli své zbraně a nejstarší lovec zraněného divočáka dorazil. Lovci se radovali, mrtvého divočáka přivázali na kládu a vítězoslavně se střídali v jejím nesení cestou zpět do rezervace, kam vstoupili se vší parádou. Lovci přinesli maso a zachránili rezervaci před smrtí hladem.

Aby bylo možné vlčata prohlásit za pravé indiány, musela se naučit ještě poslední věc. Jak vlastně indiáni vnímají koloběh času. Stejně jako rok bledých tváří má také indiánský rok dvanáct měsíců, přičemž každý z měsíců má své zvláštní označení podle charakteristických událostí, které během něj probíhají. Únor je tak např. měsícem hladu (už docházely zásoby), srpen měsíc zrní (přišla úroda) a prosinec měsíc dlouhých nocí (protože zimní noci jsou prostě dlouhé). Bez těchto znalostí by mladí indiáni jen stěží přežili první zimu. Pomocí speciální indiánské stolní hry se však s ročním koloběhem seznámili a už nic nebránilo tomu je prohlásit za pravé indiány. Nejlépe si s indiánskými měsíci poradil kmen Čerokíú.

Poslední táborový večer se všechny čtyři kmeny shromáždily uprostřed rezervace, kam se na ně přijelo podívat mnoho bledých tváří. Před zraky všech přítomných rada starších udělila členům kmene Čerokíú, Navahů, Siouxů a Irokézů titul právoplatných indiánů a nositelů indiánské tradice. Tím příběh o naší indiánské rezervaci končí.

Náčelník Mamut aneb. Bizon s dlouhým nosem

9 

Kudy na tábor

Letošní tábořiště se nachází na GPS souřadnicích: 49°41’54.6″N 14°45’47.6″E . Dostanete se k nám polní cestou směrem na jih – mezi Popovicemi a Kamennou Lhotou.

2. zpráva z tábora 2016

Ahoj Mamííí! Je to tady tak nabité programem, že jsem se zase až dneska dostal k dalšímu dopisu. Dneska jdou všechny oddíly na dvoudenní výpravu. Protože ale hlásí bouřky, vlčata a světlušky přenocují kousek od tábora. Skauti a skautky nejsou z cukru a tak prý jdou dál…

Výprava je sice dost namáhavá, stojí to ale za to. Už se těším na zítřek, to prý do tábora dorazí Astrobus! To bude super 🙂 Moc děkuji za dopisy, které mi s tátou posíláte. Křeček ještě nedostal ani jeden a docela ho to mrzí 🙁 No nic, už vycházíme a tak musím běžet.

Zase se ozvu. Ahoj!

13. oddíl
13. oddíl
3. oddíl
3. oddíl
1. oddíl
1. oddíl

 

1. zpráva z tábora 2016

Dobrý den! V neděli 3. 7. jsme zahajovacím ohněm oficiálně zahájili tábor.

Zápisky táborníka:

Milá maminko, je to tady strašně super. V sobotu jsme dorazili do tábora, který už byl skoro úplně postavený. Spíme po dvojicích v podsadových stanech. Hned v sobotu jsme šli na dřevo, seznamovali jsme se s okolím tábora a zvelebovali náš stan.

V neděli byla zahájena celotáborová hra, když nás vedoucí rozdělili do táborových družin. Dnes jsme pak pokračovali v etapové hře hned dvěma etapami. Dopoledne jsme se snažili dorozumět s několika astronauty a odpoledne jsme sháněli materiál a součástky na naší vesmírnou loď.

Lodí tady máme hned několik. Galactica, Helios, Juno, Apollo, Asgard, Enterprise a Voyager.

Za chvíli je nástup, tak už musím běžet. Zase za pár dní napíšu 🙂  Tak ahoj

PS: Vedoucí mi říkali, že tady nemají signál (ti co mají Vodafone). Takže Vikiho zastihnete na 603 350 033. Vlaďce telefon kdyžtak předají.