Halloweenská akce 29.-31. 10.
Během posledního říjnového víkendu proběhla středisková akce na skautské základně v Kobylisích – konkrétně v klubovnách 24. oddílu Praha. Původně byla určena pouze pro 1. oddíl, ale holky se nám zřejmě chtěly odvděčit za povedenou Pekelnou akci a tak pozvali i členy RS. Byli jsme dosti zvědaví, co nás vlastně čeká – a hlavně, jak dopadne akce, kterou organizují dvě čtrnáctileté skautky – Anča a Niki.
Jak jsme zjistili už v pátek na Vozovně Kobylisy, kde byl sraz, tak minimálně marketing se jim povedl na výbornou. Sešlo se nás opravdu požehnaně, kromě výše zmíněných ještě Kačka M, Nitka, Maruška, Anička K, Týna a Kája za 1. oddíl a z RS dorazili Janina, Viki, Hynek, Loki a já.
Hned po příchodu do klubovny jsme zaregistrovali první výhodu dívčího organizování – čekaly na nás totiž dva hrnce pudingu, které vzápětí nevydržely náš nájezd. Během večera jsme se ještě rozloučili s Niki, která měla původně odjet jen na noc, ale nakonec se už na akci nevrátila. Poté přišel na řadu první program – hra na demokracii. Byli jsme rozděleni do politických stran, měli jsme za úkol vymyslet svá volební hesla a ideje. Nápad to byl zajímavý, ale brzy narazil na jeden problém – vytvořit politické strany náhodně dost dobře nejde. Někteří „politici“ se totiž hádali většinu času se svojí stranou, protože nemohli přejít do jiné. Pak jsme si ještě zahráli vylepšenou verzi Městečka Palermo – konkrétně přibyly postavy Ježibaby, Čumila, Amora a Řezníka. Myslím, že z těchto her byl nejšťastnější Loki – když se mu podařilo jednu hru celou přežít…
Sobota nám vzala všechny iluze, které jsem měl o nenáročnosti programu od „něžného“ pohlaví. Obyčejné antukové hřišťátko nám vystačilo postupně na vybíjenou (už v pátek), rugby, volejbal, přehazku, nohejbal a já nevím co ještě. 
Za každým tímto slovíčkem si představte hodinu běhání za balonem, proto jsme se vesměs těšili na nějaký milosrdnější program.
Ten sice přišel – konkrétně jsme si podiskutovali o Svojsíkovi a základech skautingu, brzo poté ale následovala „víčkovaná“. Nenechte se zmýlit nevinným názvem – jde o velmi brutální hru, ve které je jedinou cestou k vítězství okrádání protivníků, konkrétně jejich složení na zem. Někdy je krásné být nejstarším roverem ve hře…
Večer pak nastala (alespoň pro mne) nejlepší část celé akce. A to ne proto, že odjela Jana, ale čekala nás cesta po pražských památkách. Myslím, že každý si při této hře užil svého – někoho bavilo lezení po památkách při hledání papírků, což se moc nelíbilo Městské Policii, někoho zase zkoumání, ke které památce indicie vedou a pro někoho byl nejsilnější zážitek koukání po luxusních značkách v Pařížské ulici (z úcty k Týně nebudu nikoho jmenovat). 
Po návratu na základnu jsme si ještě zahráli partii pokeru, ve které nás postupně všechny porazil Hynek. Starý hazardér se nezapře.
V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny – starší skautky dlabaly dýně, roveři si s mladšími zahráli nohejbal. Pak nás ještě čekalo několik menších her, zmíním především hru „Vítr a Mraky“, 
ve které opět nejde o nic jiného, než co nejbrutálněji dostat skupinu skautů od sebe. Při této hře tekla chvílemi i krev…
Pak už jsme se bez větších obtíží nadlábli a vyrazili domů.
Jak shrnout akci? Kdyby ji vytvořila parta dospělých, považoval bych ji za příjemně strávený víkend. Fakt, že 48 hodin nabitého programu měla na povel jedna skautka, z ní dělá malý zázrak. Pokud bude takto schopných lidí v oddílech více, čeká naše středisko, a především náš kmen zářivá budoucnost. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když vzkážu:
„Díky, Ančo!“
Napsal Máťa