Putování antickým Řeckem

     Parta náctiletých výrostků z malé vesnice Sedmihorky se nestačila divit, když se na jindy opuštěné vlakové zastávce vyvalila tlupa deseti dětí. Jejich překvapení pokračovalo, jelikož nečekaní návštěvníci na zastávce nejprve dobrou hodinu zírali do kusu papíru popsaného zdánlivě nesrozumitelným textem, načež se začli navzájem svazovat provazem a zavazovat si oči. Jindy klidným údolím se začal rozléhat neskutečný rámus, jak tito podivíni začli třískat plechovými předměty o sebe… 

     Cesta XIII. oddílu do antického Řecka začla 27. září na vlakovém nádraží kdesi na Turnovsku. Zde naše skautky a skauty přivítal sám bůh času Chronos a poprosil je, aby mu pomohli usmířit rozhádané bohy. Podle zašifrované zprávy pak skauti sestrojili stroj času, díky kterému zamířili tisíce let do minulosti.

     Ovládat stroj času ovšem není žádný med, takže po prvním skoku časem zjistili, že místo do starověku se dostali pouze do 60. let dvacátého století. Zážitkem pro ně bylo ovšem setkání s Elvisem Presleym a když se po druhém skoku objevili uprostřed druhé světové války, začli tušit, že se cestování malinko protáhne. Při dalších skocích se pak setkali s Kryštofem Kolumbem, museli čelit nařčení z čarodějnictví před středověkou církví, ale po krátké kalibraci stroje času v antickém Římě se skutečně dostali tam kam chtěli – do Řecka. Tam je přivítal skromný příbytek, v němž vděční řečtí otroci (Panda s Janinou) připravili večeři a šlo se spát.

     Při snídani se celá parta trochu oťukala krátkou seznamovací hrou, během které se snažili popsat ostatní členy oddílu. Stěžejním dopoledním programem pak byla hra „Stavba chrámu“, při které nejprve sbírali důležité suroviny, aby nakonec svému oblíbenému bohu postavili patřičný svatostánek. Naprosto nelogicky se obě skupiny rozhodli ignorovat boha slunce a umění Apollóna a místo toho oslavovali prakticky bezvýznamného Dia a Poseidóna. Chudáku Apollónovi nezbývalo nic jiného, než celou expedici proklít, což poněkud zpestřilo páteční oběd.

     Zbytek dne se naše banda snažila získat zpět ztracenou Apollónovu přízeň. Jejich prvním krokem bylo splnění dvanácti Héráklových úkolů. Zde kromě záslužných činů jako čištění chlévů a trhání jablek museli také vyhubit prakticky veškeré antické zvířectvo (od Nemejského lva, přes nejrůznější kance, hydry, ptáky až po pekelného Kerbera). Během všech těchto úkolů byly svědky úžasných scének, kde excelovalo zejména herecké trio „Mamut-Pavel-Kolouch“.

     Když naši hrdinové zjistili, že navzdory všem těmto úkolům jsou u večeře stále ještě prokleti, došlo jim, že s Apollónem si opravdu neměli zahrávat. Po večeři je pak čekalo setkání s Orfeem a následovalo putování podsvětím, ve kterém museli čelit samotnému Hádovi a jeden z hrdinů pak musel přinést oběť nejvyšší – zůstat navěky v podsvětí namísto osvobozené Euridyky…

     V sobotu ráno se Třináctka hned po snídani zařádila při Peleponéské válce, kde si pod Mamutovým dozorem Sparťané a Athéňané navzájem potápěli lodě ohněm, kamením i kravami. V podstatě šlo o dost akčnější varinatu klasické hry Lodě, kterou všichni znáte s čtverečkovaným papírem. Po válce se museli oba městské státy usmířit, neboť je čekala diskuze s Janinou (nejen) o nových družinách. Do oběda se stihla ještě moje Detektivka, ve které se vyšetřovala krádež šperku z Apollónova chrámu.

     Po obědě, který byl ke zděšení všech stále ještě ve znamení Apollónovy kletby nadešel čas Kulihrachova stěžejního programu – Osvobození Prométhea. Prostředí skalního města bylo pro hru jako dělané, cesta byla zpestřena hledáním kolíků, kreslením krajiny nebo diskusí se slepým strážným. Po osvobození Prométhea se nakonec Apollón uvolil a kletbu z Třináctky sňal, takže expedice si konečně udobřila všechny bohy.

     Večer proběhla Čajovna připravena Janinou, kde skauti diskutovali na docela vážná témata, za výborné obsluhy Mamuta a Pandy. Po čajovně jsme se přesunuli k ohni, kde nejprve Kuba a Panda splnili své skautské sliby a pak se program přelil do „neformální“ části – volné zábavy u Kulihrachova a Adamova hraní na kytaru.

     V neděli ráno byl kromě balení i prostor pro celkovou rekapitulaci a zpětnou vazbu. Zjištění, že všechny naše programy děti bavily bylo nanejvýš příjemné, a po chvilce klábosení o budoucnosti družin čekala naši partu poslední cesta časem a prostorem – na nádraží a domů…

     Akce vyžadovala spoustu příprav, a myslím že to bylo vidět – programy byly kvalitní, jídlo výborné, harmonogram našlapaný a děti se bavily. Kulihrach si zaslouží pochvalu za dobrou organizaci a komunikaci mezi vedením, Mamut za super programy a scénky, Panda za vaření a poskytnutí síly své i mnoha koňských, Janina za to, že zvládla dělat programy i servis, to vše s klubajícím vetřelcem kdesi uvnitř a mě chválit nemusíte, já to zvládnu sám.

     Taky chci poděkovat děckám, všem za to, že přijeli (bez nich by se nám akce dělala o poznání hůř) a konkrétně:

  • Anče za to, že dokázala tu bandu (většinou) ukočírovat
  • Marušce za nádherný obrázek, do kterého dokázala nacpat vždy ještě víc stromů
  • Savčeti za obětavost, s jakou zůstala v podsvětí
  • Kačce Mervartové za výbornou detektivní práci
  • Kubovi za odvahu vést družinu
  • Adamovi za totéž (a taky za to že tentokrát nehrál Katy čtyřikrát denně)
  • Tunelářovi za stoický klid, s jakým po večerech žvýkal chleba, protože večeře se nestihly
  • Lubošovi za ty chvíle, během kterých se krotil
  • Elvisovi za nezapomenutelnou větu „a co já“ při čtvrtečním cestování časem
  • Ztracenýmu za to, že vždycky dokázal mít poslední slovo

Napsal Kapi

Fotky od Janiny pod článkem, od mamuta zde: http://mamutarapik.rajce.idnes.cz/Hruboskalsko_27.-30._9._2012 

Napsat komentář