Výprava na Říp

28. 9. 2013 

      Svatý Václav. Patron země České. Tak přesně na jeho svátek letos 3. oddíl podnikl výpravu na Říp. Předpověď slibovala krásné počasí babího léta. Ráno však padla taková mlha, že by se dala krájet. V devět ráno dorazili k přívozu první nadšenci a v 9:20 už se kompletní sestava tří vedoucích, šestnácti dětí a Johanky 🙂 řítilo přes řeku vstříc dobrodružství.
 
      V Roztokách jsme naskočili na vlak směrem do Roudnice nad Labem. Každou zastávku vystoupilo nemalé procento cestujících, utíkajících před křikem dvaceti zdivočelých vlčat. Během cesty vlakem se navíc objevilo sluníčko a hned bylo příjemněji. Po hodině cesty jsme konečně dorazili do Roudnice a odtud nás čekala šest a půl kilometrů dlouhá cesta na vrchol Řípu. Největší pozdvižení vzbudila kukuřičná pole, lemující cestu k hoře. Vlčata neustále odbíhala do vysokých kukuřičných klasů a jejich batohy se začaly plnit zlatavou kukuřicí.
 
      Krátce po polední jsme dosáhli vrcholku Řípu, kde jsme rozbili výškový tábor a pořádně se najedli. Více než opodál stojící rotunda sv. Jiří však vlčata zajímala kelímková zmrzlina, kterou si jako první koupili Šídlo a Kuba. A jelikož vlčata více než kdokoli jiný podléhají marketingovým vlivům, za chvíli měli zmrzlinu skoro všichni. Příjemným zpestřením byla skupinka krojovaných Moravanů a Moravanek, kteří sebou na Říp vzali pro své české bratry lahodný vinný mok.
 
      Čas se krátil, takže jsme zabalili věci, vyhodili všechny obaly od zmrzlin, udělali jednu dvě hromadné fotky s rotundou v pozadí a vydali se zpátky na nádraží. Během čekání na vlak se vlčata věnovala pobíháním všude možně po nádraží, hraní šlapané, přetahování o Johanku a další velmi plodné činnosti. Po příjezdu do Roztok jsme se vydali svižným krokem k poslednímu přívozu a pak hurá domů.
 
      Výpravy se zúčastnili: Mamut, Panda, Janina, Johanka, Houbička, Oslík, Hrášek, Headshot, Matěj, Adam, Kuba, Péťa, Tom, Šídlo, Táda, Houbař, Permoník, Matouš, Dudu a Aleš.
      Mamut
 

Napsat komentář