Jednou se podívat do Ameriky byl vždycky můj sen. Když jsem se pak z několika nezávislých zdrojů dozvěděl, že se přes Junáka dá na celé prázdniny vycestovat na tábor Amerických skautů, příliš jsem neváhal.Na začátku ledna jsem si oběhal vše potřebné pro podání přihlášky a absolvoval telefonní pohovor nezbytný pro podání přihlášky. Když vše dobře dopadlo a přihláška byla odeslaná do USA, zbylo pouze čekat na verdikt z Ameriky. Ten přišel oproti slibům dost pozdě – až někdy kolem začátku června – ve chvíli kdy mě opustila poslední naděje.
Po úvodní zprávy od amerického koordinátora nastalo celkem nestíhání. Ještě týž večer jsem si domluvil schůzku na ambasádě spojených států. V průběhu dalšího týdne jsem pak úspěšně prošel kolečkem pro přidělení víza, a byť se zpožděním způsobeným výpadkem systému pro přidělování víz jsem vízum dostal a odletěl do USA.
Tábor, kam jsem byl přidělen se jmenuje Waubeeca a je součástí skautské rezervace Read, která se nachází v severní části státu New York.
Jak to na takovém táboře vypadá? Táboroví zaměstnanci (vedoucí/instruktoři) jsou rozděleni do několika programových oblastí (Scoutcraft – tam jsem byl já, Handicraft, Waterfront, Econ, Shooting range …). V každé z těchto oblastí si pak táborníci (členové oddílů kteří do tábora přijíždějí) plní odborky. Plnění odborek probíhalo v blocích. Každý den byl stejný rozvrh. Po hodinách se střídaly bloky – táborníci docházeli do určených programových oblastí a tam si plnili odborky pod dohledem instruktorů.
Táborníci se zpravidla střídali po týdnech. Náš tábor obsahoval několik sub-táborů. V každém subtáboře byl ubytován jeden oddíl a každý oddíl se dělil na družinky. Celý táborový program byl tvořen plněním odborek. Mimo to si táborníci museli sami vařit (spíš asi ohřívat) jídlo, které jim bylo přiděleno z centrálního skladu. Po družinách měli v subkempech kamna, kde si jídlo dodělávali.
My – instruktoři tábora jsme byli vždy přiděleni do určitého subkempu na oběd a večeři. Táborníci s tím počítali a očekávali nás. U společných jídel jsme si s táborníky povídali a to přispívalo k sblížení.
S táborníky samozřejmě přijížděli na tábor i jejich vedoucí. Co je ale oproti českým táborům neobvyklé – často tam bylo plno rodičů. Ti se pak starali o chod jednotlivých subkempů. Během dne, kdy jsme se o táborníky starali my instruktoři, se dospělí buď přišli podívat na naší výuku nebo se zabavili podle svého uvážení.
Tábor měl pevný řád a každý týden se opakoval. Kromě posledního týdne to byla taková smyčka. Poslední týden do našeho kempu dorazili „CubSkauti“ – naše vlčata. CubWeek připomínal naše tábory mnohem víc než klasický tábor. Celý týden se tam hraje velká – celotáborová hra…
Já jsem tedy pracoval v programové oblasti Scoutcraft. Pod Scoutcraftem si můžeš představit to, co na schůzkách českých skautů zpravidla dělají naši skauti – kluci. Učili jsme od táboření, přes orientaci a geocaching, vázaných staveb, řezání pilou a ohánění se sekerou až po vaření. Obvykle se instruktoři jednotlivých odborek střídali co týden, pro mne to ale byla příprava každé odborky dost obtížná a tak jsem se domluvil že Orienteering, Geocaching a Wildness Survival, které jsem měl na starosti já, budu učit od začátku do konce – tedy pět týdnů.
Ve chvílích volna jsem si mohl vyzkoušet různé zajímavé aktivity jako střelbu z pušky, brokovnice nebo luku, plachtění na plachetnici, jízdu na kánoi nebo ve veslici, rozdělávání ohně několika alternativními způsoby, nebo třeba skok do vody ze salta z pěti metrů či zahučení do několikametrového válce ve vodě.
Američani mají do detailů zpracovanou brožuru pro každou odborku. To je určitě něco, co se mi tam dost líbilo. I přesto, že jsem se nikdy jejich táborů neúčastnil, po zběžném nahlédnutí a postupném přečtení brožurek k mým odborkám jsem je byl schopen vcelku dobře učit mladé „amíky“ jak přežít v přírodě, orientovat mapu nebo třeba jak funguje GPS. V rezervaci kde jsem byl, také mají tradiční rituály a zvyklosti. Při konkrétních příležitostech se zpívají rituální písně, tančí se tance, pálí se použité americké vlajky nebo se jen dělají vtipné narážky nebo jiné legrácky. Kolektiv vedoucích na táboře byl vcelku mladý – já ve svých 23 letech jsem byl jeden z nejstarších. I tak jsem si ale s ostatními instruktory, kteří mě hezky přijali mezi sebe, užil spoustu zábavy.
Po skončení tábora jsem pak společně se skupinkou, která bydlela nejblíž k New York City odjel do City a strávil tam další úžasný týden. Navštívil jsem nejzajímavější místa NYC (Central Park, Empire State Building, Rockefeller Plaza, Times Square, 9/11 Memorial, Freedom Tower, Brooklyn Bridge, Stock Exchange, Chinatown nebo Little Italy).
Zkušenosti, získané díky účasti na táboře, rozhodně plánuji využít při vedení oddílu. Mimo to opakování je matka moudrosti, a tak například první pomoc, kterou jsem vyučoval jako součást každé odborky se rozhodně také hodí. Účast na táboře v Americe můžu rozhodně doporučit všem. Ta zkušenost a léto plné zábavy za to rozhodně stojí.
Viki