Výročí 2

Pojďme se společně v tomto čísle podívat na další období našeho Klecanského skautingu

Po osvobození v roce 1945 byla činnost obnovena v pěti oddílech organizačně začleněných tentokrát pod středisko Řež. Registrováno bylo 120 dětí. Na činnosti se aktivně podílejí zmínění činovníci v únorovém čísle a přidávají se k nim další. Mezi nimi například Anna Černá – Pošvová či Drahuše Tintěrová.

Pro svoji základnu si společně v roce 1945 upravili opuštěný a značně zdevastovaný dřevěný srub v klecanském zámeckém parku.

●●●

Slib Skautův

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:

1.      Milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době,

2.      plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské,

3.      duší i tělem býti hotov pomáhati bližnímu.

●●●

K obratu dochází roku 1948, kdy je Junák jako organizace začleněn do Svazu československé mládeže a roku 1950 rozpuštěn.

velisek

Přihláška Jaroslava Velíška do 1. oddílu Klecany,

podepsaná jeho tatínkem 20 .6.  1937 

Ač tou dobou br. Oldřich Štemprok byl skautem v Líbeznicích, do Klecan přišel roku 1955 a od roku 1968 až do své smrti se významně podílel na chodu našeho střediska v Klecanech. I proto zde uvádíme jeho zápisky a vzpomínky na VI. světové Jamboree které se dochovaly v našem archivu.

Podle svého deníčku z VI. Světového Jamboree 1947 vzpomíná v srpnu 1993 Oldřich Štemprok:

      29. července 

Odjezd k týdennímu pobytu, určenému k přípravě naší delegace na Jamboree.

Ubytováni jsme ve škole v Praze, Na Hládkově. Chodíme cvičit na Strahov, upravujeme svůj kroj podle předpisu a podrobujeme se potřebnému očkování. 

  1. srpna

Slavností pochod Prahou, z Vinohrad, přes Václavské náměstí na Pohořelec. 

  1. srpna

Ráno odjezd vlakem z Wilsonova nádraží, rozloučení v Cheb a pak již opouštíme republiku směrem na Norimberk – Nancy – Paříž. 

  1. srpna

Pozdě odpoledne vystupujeme v cílové stanici Paříž – Rosny. Dále odjíždíme autobusy na místo, které má rozlohu asi 220ha a nachází se při řece Seině v městečku Moisson. Tam „na zelené louce“ až do pozdní noci stavíme tábor, včetně kuchyně. 

  1. – 8. Srpna

Začíná normální táborový život – budíček, mytí, snídaně, stavba nových kamen (ta včerejší spadla). Stavíme brány do našeho tábora a po postavení stožár slavnostně vztyčujeme československou státní vlajku. 

  1. srpna

Den oficiálního zahájení Jamboree

Součástí velkého tábora je stadion zvaný Arena. Na tribuně jsou představitelé mezinárodního skautského hnutí, zástupci všech skautských organizací z celého světa a mnoho dalších oficiálních hostů. Na ztemnělý stadión připochodovává přes 30 000 skautů ze 48 států světa. Po oficiálních projevech posloucháme v tichosti zvukový záznam slov zakladatele skautingu sira Roberta Baden-Powela.

Na závěr každý z nás dostává pochodeň, které si vzájemně zapalujeme od slavnostního ohně. V krátkém čase se celý stadion rozzáří tisíci světýlky, které při odchodu do tábora vytváří nezapomenutelný dojem. Posilují vědomí o síle skautských myšlenek a ideálů, které spojují svět. Vědomí, které na toto setkání přivedlo tolik bratří. 

  1. srpna

Před naším výstupem na tribuně, máme my, 6. Oddíl, táborovou službu v kuchyni a na velitelství. Poté předvádíme na Areně nacvičenou scénku. Vytváříme v kruhu deset třicetičlenných skupin, každá staví svůj stan, předvádíme táborové hry, zapalujeme oheň a nakonec stavíme pyramidu. Na jejím vrcholu ten nejlehčí bráška signalizuje jediné slovo MÍR. Za pár minut po signalizaci skládáme stan, likvidujeme ohniště, a jak rychle jsme nastoupili, tak rychle mizíme z plochy Areny… 

…Rád bych se zmínil o úzkokolejné dráze, která, tažená lokomotivou z bývalé vojenské Maginotovy obranné linie, měla zapřaženy tři otevřené vagonky a jezdila po trati uvnitř tábora. Jezdila velmi pomalu, takže se dalo nastoupit i vystoupit za jízdy. Během jízdy kolem tábora, která trvala asi 2 hodiny, bylo možno spatřit většinu táborů zúčastněných národních delegací. Bylo skutečně nač se dívat, neboť tábory se svým uspořádáním velice lišily. Zajímavé byly brány do táborů a některé typické stavby zemí, odkud delegace pocházely. Například Francouzi měli z provázků zbudovanou 2,5m vysokou Eifelovku, námořní skauti měli na louce postavenou třístěžňovou loď… 

   19. srpen znamenal konec Jamboree. Pro všechny účastníky se konal „večer na rozloučenou“. Po nástupu na plochu Areny dostáváme povel rozchod a za doprovodu hudby tlačíme kolem osvětlené plochy Areny obrovský nafouknutý atmosferický balon, který představuje zeměkouli se zakreslenými světadíly.