V minulém čísle jsme vám slíbili zavzpomínání na dva tábory, které se konaly v období krátkého obnovení Junáka. Těmi byl tábor v roce 1969 a v roce 1970.
Tábor v roce 1969 se konal 14 dní a vedení bylo zastoupeno takto:
- oddíl – Miroslav Berkman
- oddíl – Jaroslav Fiala
- dívčí oddíl – Drahuše Tintěrová
vedoucí tábora: Zdeněk Stanislav (I. Týden)
Miroslav Peroutka (II. týden)
provijanství: Jaroslav Velíšek (I. Týden)
Oldřich Štemrok (II. týden)
kuchařka: Vlasta Velíšková
členové oddílových starších junáků: Mirek Černý, Václav Dus, Karel Tintěra
Z tohoto období máme v archivu jen dvě kroniky a to kroniku II. oddílu a I. dívčího oddílu. Obě dvě začínají zápisky datovanými až po létě 1969, takže jak se na táborech účastníkům žilo můžeme vyčíst ze zápisů tábora z roku 1970. Ten trval 19 dní, od středy 1. července až do neděle 19. července. Z citovaných odstavců se dozvíte více, než kdybychom vám to tu suše vypisovali. Takže, pěkné počtení a zasnění pro ty, co nezažili, a pěkné zavzpomínání pro ty, co tam byli:
Z kroniky II. oddílu Klecany
„Dnes je sobota 11. 7. 1970. Už při vztyčování vlajky je cítit zvláštní ovzduší tohoto dne. Dnes je opět 
hezky. Na rozcvičku vybíhají hoši odění jen v trenýrkách a přitom není nikomu zima. Celý tento den je volný, protože dnes přijedou rodiče za svými milými. Je už druhá polovina tábora a maminkám se stýská. A opravdu. Dnes přijelo požehnané množství rodičů. Ale nejen rodičů. Přijeli i skauti. První oddíl děvčat přivítal nadšeně sestru Černou. Celé středisko už očekává br. Štemproka staršího, který měl dnes přijet, aby převzal tábor po br. Stanislavovi. V celém táboře je zmatek a nikdo není schopen něco dělat. Až na večer se objevilo zelené auto, které dostalo název ponorka a přijel br. Štemprok i se svou paní. Ale to už se obrací pozornost většiny na ostrůvek, kde roste slibová hranice. Ano, dnes zde budou někteří nováčkové skládat slib. Slíbili tito: Karel Smolan, Jan Novotný a Radan Dus.
U slibového tábora předal vedoucí oddílu Kidovi hodnost zástupce vedoucího II. Oddílu.
Při této příležitosti odevzdal vedoucí oddílu několika bratrům některé odborky. Byly to „Tři orlí pera“, odborky „Drvoštěpa“, „Táborníka“, „Učení“.
Po této slavnostní části byla část zábavná. Začal zpěv a hry. Tento táborák se povedl a jistě patří mezi táboráky, na které se nezapomíná.“
Z kroniky I. dívčího oddílu
„Neděle 19. 7. 1970
Probouzíme se do smutného dne. Poslední budíček, poslední mytí v naší říčce, rozcvička, snídaně, nástup.
Den začíná jako obyčejně, až na to, že je to vše naposled. Všichni již mají sbaleno a nástup je vlastně nástupem na demontáž tábora. Louka, na které tábor I. a II. Chlapeckého oddílu musí být čistá, do posledního papírku. Zůstane tu jen hlídková věž, jenž nyní bude sloužit jako posed hajnému. Celty jsou složené a teď se rozebírají podsady a prkna se rovnají právě k věži. Brána již také padla a všem je uvnitř nějak smutno. Někteří odcházejí mimo tábor, chtějí být sami. Ale když jsou mezi ostatními, nedávají to na sobě znát. A tak je všude plno legrace a naposled nám dal zasmát i Dou. Je poledne, už jsou tu autobusy, ale náš dívčí tábor stále stojí. A bude stát celé léto. Byl nám totiž půjčen už postavený. A teď se tam stěhují mastňáci, jenž přijeli dvěma autobusy. A Dou již zvyklí již na svůj stan, jej udatně brání před cizími vetřelci.
Museli jsme ho přenést na druhou stranu a držet ho. Ale ne dlouho. Naše zavazadla se stěhují z pod ovčí lávky do autobusu a za chvíli se tam stěhujeme i my. Nyní již opravdu naposled vidíme místo, kde stál náš tábor.
Cesta probíhá hladce, projíždíme Kaplicí a míříme na České Budějovice. Na zastávce v nějakém městě vyběhl Dou, ale někdo si ho všiml a tak jsme ho tam nezapomněli. A teď už jedeme přímo domů. Ovšem, ještě s jednou zastávkou mezi lesy. Do Klecan jsme přijeli kolem čtvrté hodiny.“
A máme tu otázky pro „pamětníky“:
- Kdo to byl Dou?
- Komu se přezdívalo Sam a komu Roy?
Prosím, napište nám na email: skaut@klecany.cz