Život je změna a změna je život. Toto rčení je pravdivé samozřejmě i ve Skautingu. A ani já jsem se nestal výjimkou. Tento rok jsem se totiž měl stát rádcem (Mauglím) třináctého oddílu, což mi udělilo vyšší zodpovědnost za program a také za celý oddíl. A změna proběhla i ve třináctce. Při přestupu mladších členů z vlčat a světlušek náš počet vzrostl z deseti na nějakých dvacet pět. A z toho důvodu to chtělo i změnu v oddílovém programu na táboře.
S vedoucími třináctky jsme se jednohlasně shodli, že našemu oddílu uděláme promyšlený a zaměřený táborový program. A vzhledem k tomu, že jednodenní vojenský výcvik z minulého roku měl kladné ohlasy, rozhodnuto bylo tedy, že na táboře si naši skauti projdou tvrdým a nelítostným „Army“ programem.
Hned první den po dostavení tábora, tudíž v pondělí, se nic netušící třináctka sešla před hospodářským stanem. Čekal tam na nás důstojník Kapi. Pronesl zde krátkou uvítací instruktáž, na které se děcka dozvěděla, o co jde.
Jedna údajná výtržnická skupina zabraňovala skautingu v jeho normálním a stále udržovaném chodu, takže nám bylo jasné, že jejich aktivity musely být zastaveny. A o koho vlastně jde? Tato skupina sabotérů si říkala „Rozvraceči Skautingu“, neboli zkráceně „RS“.
Ještě tento den se oddíl seznámil s naším nejvyšším velitelem, armádním generálem Cool-I-Hrachem. Od něj jsme obdrželi notýsky se seznamem hodností, kde každý začínal na hodnosti vojína.
Načež následoval lehký drill. Zatím nevycvičená a nesehraná třináctka se odebrala do lesíka, kde vynesla vhodné klády, které byly následně osekány a přeneseny k ohni. Na konci programu byl každý za jejich činy a výkony spravedlivě povýšen.
Náš výcvik pokračoval praktickou činností. Každý člověk, který přijel do tábora, si mohl pravděpodobně všimnout vázané houpačky, židle, nebo držáku na ešusy. Tyto úžasné a nepřekonatelné „vylepšováky“ se staly další častí tréninku. Předem rozdělené tři týmy nejdříve našli všechny útržky nákresu, který Rozvraceči roztrhali a schovali po táboře. Po úspěšném nálezu všech papírků se každé skupině rozdal jeden úkol, načež se začalo s prací.
Po třech hodinách stavění se v táboře ocitly nové stavby. Jak jsem již předtím napsal, šlo o houpačku, židli a držák na ešusy. Jenže ne tak úplně to dopadlo dle představ našich nadřízených. Houpačka neměla sedačku, držák na ešusy neměl plochu k odkládání a židle… no Ehm… Jaksi se rozpadla dříve, než se k ní přiblížil Kulihrášek, aby jí vyzkoušel. Zkrátka, nikdo nedokončil celou stavbu. Znamená to, že jsme byli nuceni dodělat je jindy.
Středeční program nebyl „Army“. Hráli jsme hry, které už jsme vymýšleli Smíšek a já, jakožto rádci Třináctky. Smíšek pořádala seznamovací hry například „pantomima“ nebo „živé pexeso“ a já jsem se poté ujmul „hry o vlajku“.
Spolu se čtvrtkem jsme dostali trochu více volna od armády a nastal sportovní den. Každý si prověřil své jednotlivé dovednosti v různých typech sportu. Kapi nás prověřil v běhu na padesát, sto metrů a jeden kilometr, dále v hodu průmyslovým kladivem nebo CTM, k čemuž Kulihrášek přidal zaškolení do horolezecké schopnosti slaňování. Každý byl dobrý v něčem jiném a někteří jedinci, kteří měli opravdu zájem, si vybojovali odborku sportovce kterou se dnes pyšní na svých krojích. Mezi ně patří zejména David (Hermiona), Ztracenej a Nitka.
V pátek nás čekal veliký souboj se silným nepřítelem. Nafasovali jsme mýdlo a dali jsme se do boje se spodním prádlem, které nám leželo ve stanech už týden. Po tomto těžkém souboji nás čekaly „Američtí Elitní Potatoes“ aneb „Brambory“. Pomocí silných zbraní – škrabek jsme vymetli s nepřítelem podlahu. Avšak boj se neobešel bez zranění v podobě Davidovy rozbité hlavy. Nic vážného to však naštěstí nebylo. K večeři si celý tábor upekl buřtíky a zde u ohně naši členové nafasovali nové přezdívky. Rockey (Petr Skala), Black (Kuba Černý), Tee-Pee (Matěj Bláha) a Matla (Bára Machová). Načež nás další dva dny čekala výprava…
Z výpravy se do tábora unavená a zmořená třináctka vrátila navečer v neděli, kde na nás čekali někteří nemocní, kteří se bohužel nemohli zúčastnit. (Andy, Headshot, David a Ztracenej)
V pondělí, den po výpravách, měl celý tábor odpočinkový program při kterém Elvis bravurně zvládl zdravovědu, za což si posléze vysloužil odborku „Pomoc Bližním“.
Cesty se spojily. V úterý se třináctka, vlčata a světlušky sešli na společném programu. Nejdříve odpoledne spolu se světluškami třináctka malovala těly na papír. Poté odpoledne s vlčaty hráli hru na pašeráky.
Středa byla naplněna celotáborovým programem, ale den na to ve čtvrtek se opět muselo na vojnu. Nacvičovala se poslední technika – sebeobrana. Výcviku se zde ujmul dobrý učitel Kapi a tak se skauti měli na co těšit.
A od nácviku sebeobrany už zde byl jen malý krůček k závěrečné zkoušce. Boj s RS.
Odehrálo se to všechno v pátek. Třináctka se s Rovery sešla v nedalekém lesíku, kde se vysvětlila pravidla hry a šišková válka mohla začít.
Urputný boj začal fiaskem ze strany třináctého oddílu. Roveři vyhráli na plné čáře, a proto bylo nutné zabojovat.
V druhém kole se síly vyrovnaly a skauti předvedli moc dobrý výkon.
Třetí kolo už bylo opět ve prospěch RS z čehož vyplývá, že třináctka nedokázala Rovery porazit. Takže i nadále budou sužovat náš klidný život ve středisku Havran.
A co myslíte vy? Budou mít skauti další příležitost pochytat ty „zpropadené“ RS? Kdo ví…
