Tábor BSA – Viki

 Jednou se podívat do Ameriky byl vždycky můj sen. Když jsem se pak z několika nezávislých zdrojů dozvěděl, že se přes Junáka dá na celé prázdniny vycestovat na tábor Amerických skautů, příliš jsem neváhal.
 
Na začátku ledna jsem si oběhal vše potřebné pro podání přihlášky a absolvoval telefonní pohovor nezbytný pro podání přihlášky. Když vše dobře dopadlo a přihláška byla odeslaná do USA, zbylo pouze čekat na verdikt z Ameriky. Ten přišel oproti slibům dost pozdě – až někdy kolem začátku června – ve chvíli kdy mě opustila poslední naděje.
Po úvodní zprávy od amerického koordinátora nastalo celkem nestíhání. Ještě týž večer jsem si domluvil schůzku na ambasádě spojených států. V průběhu dalšího týdne jsem pak úspěšně prošel kolečkem pro přidělení víza, a byť se zpožděním způsobeným výpadkem systému pro přidělování víz jsem vízum dostal a odletěl do USA.
Tábor, kam jsem byl přidělen se jmenuje Waubeeca a je součástí skautské rezervace Read, která se nachází v severní části státu New York. 
 
Jak to na takovém táboře vypadá? Táboroví zaměstnanci (vedoucí/instruktoři) jsou rozděleni do několika programových oblastí (Scoutcraft – tam jsem byl já, Handicraft, Waterfront, Econ, Shooting range …). V každé z těchto oblastí si pak táborníci (členové oddílů kteří do tábora přijíždějí) plní odborky. Plnění odborek probíhalo v blocích. Každý den byl stejný rozvrh. Po hodinách se střídaly bloky – táborníci docházeli do určených programových oblastí a tam si plnili odborky pod dohledem instruktorů.
 
Táborníci se zpravidla střídali po týdnech. Náš tábor obsahoval několik sub-táborů. V každém subtáboře byl ubytován jeden oddíl a každý oddíl se dělil na družinky. Celý táborový program byl tvořen plněním odborek. Mimo to si táborníci museli sami vařit (spíš asi ohřívat) jídlo, které jim bylo přiděleno z centrálního skladu. Po družinách měli v subkempech kamna, kde si jídlo dodělávali. 
My – instruktoři tábora jsme byli vždy přiděleni do určitého subkempu na oběd a večeři. Táborníci s tím počítali a očekávali nás. U společných jídel jsme si s táborníky povídali a to přispívalo k sblížení.
S táborníky samozřejmě přijížděli na tábor i jejich vedoucí. Co je ale oproti českým táborům neobvyklé – často tam bylo plno rodičů. Ti se pak starali o chod jednotlivých subkempů. Během dne, kdy jsme se o táborníky starali my instruktoři, se dospělí buď přišli podívat na naší výuku nebo se zabavili podle svého uvážení.
Tábor měl pevný řád a každý týden se opakoval. Kromě posledního týdne to byla taková smyčka. Poslední týden do našeho kempu dorazili „CubSkauti“ – naše vlčata. CubWeek připomínal naše tábory mnohem víc než klasický tábor. Celý týden se tam hraje velká – celotáborová hra…
Já jsem tedy pracoval v programové oblasti Scoutcraft. Pod Scoutcraftem si můžeš představit to, co na schůzkách českých skautů zpravidla dělají naši skauti – kluci. Učili jsme od táboření, přes orientaci a geocaching, vázaných staveb, řezání pilou a ohánění se sekerou až po vaření. Obvykle se instruktoři jednotlivých odborek střídali co týden, pro mne to ale byla příprava každé odborky dost obtížná a tak jsem se domluvil že Orienteering, Geocaching a Wildness Survival, které jsem měl na starosti já, budu učit od začátku do konce – tedy pět týdnů.
 
Ve chvílích volna jsem si mohl vyzkoušet různé zajímavé aktivity jako střelbu z pušky, brokovnice nebo luku, plachtění na plachetnici, jízdu na kánoi nebo ve veslici, rozdělávání ohně několika alternativními způsoby, nebo třeba skok do vody ze salta z pěti metrů či zahučení do několikametrového válce ve vodě.
 
Američani mají do detailů zpracovanou brožuru pro každou odborku. To je určitě něco, co se mi tam dost líbilo. I přesto, že jsem se nikdy jejich táborů neúčastnil, po zběžném nahlédnutí a postupném přečtení brožurek k mým odborkám jsem je byl schopen vcelku dobře učit mladé „amíky“ jak přežít v přírodě, orientovat mapu nebo třeba jak funguje GPS. V rezervaci kde jsem byl, také mají tradiční rituály a zvyklosti. Při konkrétních příležitostech se zpívají rituální písně, tančí se tance, pálí se použité americké vlajky nebo se jen dělají vtipné narážky nebo jiné legrácky. Kolektiv vedoucích na táboře byl vcelku mladý – já ve svých 23 letech jsem byl jeden z nejstarších. I tak jsem si ale s ostatními instruktory, kteří mě hezky přijali mezi sebe, užil spoustu zábavy.
 
Po skončení tábora jsem pak společně se skupinkou, která bydlela nejblíž k New York City odjel  do City a strávil tam další úžasný týden. Navštívil jsem nejzajímavější místa NYC (Central Park, Empire State Building, Rockefeller Plaza, Times Square, 9/11 Memorial, Freedom Tower, Brooklyn Bridge, Stock Exchange, Chinatown nebo Little Italy).
Zkušenosti, získané díky účasti na táboře, rozhodně plánuji využít při vedení oddílu. Mimo to opakování je matka moudrosti, a tak například první pomoc, kterou jsem vyučoval jako součást každé odborky se rozhodně také hodí. Účast na táboře v Americe můžu rozhodně doporučit všem. Ta zkušenost a léto plné zábavy za to rozhodně stojí.
 
Viki

Mikulášský seminář 2013

 

Každý rok se o prvním prosincovém víkendu koná Mikulášské roverské setkání v Praze. Jeho náplní je bohatý program od pátečního večera do nedělního odpoledne. Každý si tu něco najde. Také je každoročně nějaké společné téma, tento rok pořadatelé nazvali víkend, inspirováni nositelem Nobelovy ceny Henrykem Sienkewiczem, “Quo Vadis? “V pátek večer se tradičně koná Polibek múzy, na kterém jsem osobně nikdy nebyla, ale to asi proto, že si na chuť přijdou hlavně muzikanti, nadaní herci a hérečky a všelijakým kresbám holdující roveři, takže je zkrátka pátek je zasvěcen umělcům J

Sobota pak pokračuje do zdárně intelektuálního směru a to do víru přednášek, které se odehrávají na půdě právnické fakulty univerzity Karlovy. Této části víkendu jsme se také s kmene zúčastnili ve složení – Kapi, Kulihrach, Viki, Anče, Týna, Niki a Buba. Přednášky jsou každým rokem zaobaleny nějakým jednotným tématem a tento rok se přednášky nesly v duchu technologií, neboli „Technologie…musí být? “Celé dopoledne je rozděleno do jakých si bloků. První blok je vždy společná přednáška, jejíž název zněl “Jak Facebook a společenské sítě ničí mozek“. Přednášel jí pan MUDr. Martin Jan Stránský a podle mě byla velice zajímavá. Další bloky už se rozdělovaly na jednotlivé přednášky tzn., že na výběr bylo několik přednášek a z těch se vybíralo, které koho nejvíce zajímají. Vybrat jsme si mohli maximálně dvě a já jsem nejprve volila přednášku bývalého ředitele českých tajných služeb Andora Šándoru a následující přednášku pana prof. Ing. Jaroslava Petra, DrSc. o biotechnologiích, která mě naprosto nadchla. Z jiných přednášek, na kterých jsem nebyla zmíním aspoň názvy jako „Google, co vše o nás ví?“,Strategie Junáka“ anebo „Energetika a její vliv na společnost a životní prostředí." Myslím, že všechny byly velice zajímavé a toto roverské setkání mě baví každý rok víc a víc, zejména velkým výběrem přednášek a programů po dobu celého víkendu.

Taky jsme nezůstali jen u přednášek a v sobotu večer jsme se šli bavit a tančit na Taneční večer a jak se nám tam líbilo, se dozvíte někde jinde J

 

Anče
  

Mikuláš 2013

Také naše RS parta se zúčastnila letošní mikulášské mánie, respektive naší pětičlennou skupinu tvořili tři členové RS a dva členové 13. oddílu.  Všichni již tak nějak byli smíření se svou rolí, jen já jsem pořád někde ve skrytu duše doufal, že se tomu vyhnu. Anička se bez protestů oblékla do bílého a natáhla brka … křídla. Z třináctky se k nám připojili Adam se Savčetem, kteří se pěkně vyšňořili do čertovského. No a má maličkost? Ano. Je to tak. Já byl ten moudrý a hodný dědeček, který umí tak krásně mluvit. Prostě role přímo pro mě.  Málem bych zapomněl na Janinu, která obsluhovala Pandamobil a ochotně nás vozila z bodu A do bodu Z.

K mému překvapení na nás čekalo hned jedenáct domácností s malými dětmi, které se již nemohly dočkat, až na ně vyběhne parta blekotajících umouněných psychoušů, nějaký vousatý podivín se jim bude snažit promluvit do duše, než je konečně anděl uplatí všemi těmi dobrotami. První zastávka byla u naší mladé známé Míši, která nakonec čerty poučila, že cílem akce není psychické týrání, nýbrž letmé postrašení.

Minuty ubíhaly a my jezdili po Klecanech a Zdibech sem a tam podle systému, který byl znám pouze Janině. Za sebe můžu říct, že oproti tahání se s větrolamem na hlavě a skoro dva metry velkou tyčí byla tortura procházkou růžovou zahradou. Navíc s každým nastoupením a vystoupením z Pandamobilu poslední střípky mého sebeovládání ustupovaly do pozadí a dostavovaly se záchvaty krátkodobého šílenství. Ostatní samozřejmě nezapřeli skautského ducha a mé utrpení jim přišlo hrozně k popukání.

Co více říct. Čerti strašili, děti řvaly a ve strachu se tiskly k maminkám, tatínkové mučení svých dětí energicky fotili a natáčeli, dědečkové a babičky mi brali práci a já osobně jsem byl rád za teplo, bezvětří a vysoká futra klecanských domácnosti.

Ale abych nebyl označen za beznadějného pesimistu, myslím, že se akce povedla. Děti naslibovaly hory doly, rodiče byli spokojení a my jsme si užili legraci (tedy alespoň někdo). Takže doufám, že příští rok bude u nás v kmeni o Mikulášskou akci mnohem větší zájem, abychom nemuseli brát rezervy z jiných oddílu.

Miku … Mamut

 

Pekelná akce 2013

Každý rok, pořádáme Pekelnou akci pro starší skauty a skautky, kteří mají přejít na táboře do roverského kmene. Ani tento rok nebyl výjimkou. 
 
Vzala jsem si akci na starost společně s Petrem, Týnou a Hyneček, protože jsme byli plní zážitků a nápadů z roverského kurzu Svatoplukovy pruty.
Začali jsme plánovat asi měsíc předem, ale i s velkým předstihem na přípravu jsme se nevyhnuli stresu před odjezdem. 
Akce se konala ke konci října před dušičkami, v době kdy většina měla podzimní prázdniny spojené s volbami a státním svátkem 28. října.  Pozvali jsme celkem pět lidí z třináctky a k našemu velkému překvapení jich jelo jen o jednoho méně. Ještě před odjezdem jsme všechny nalákali na vyšetřování vraždy starosty Junáka Josefa „Josého“ Výprachtického – vrah měl být údajně ukryt kdesi v Krkonoších. Proto jsme vyrazili na mojí chalupu u Rokytnice nad Jizerou v Končínách. 
V pátek se tedy část sešla na autobusové zastávce na Černém mostě v Praze a část jela autem. Důležité je, že jsme se všichni sešli v Rokytnici na autobusovém nádraží. Teď jenom zbývalo se za tmy dostat do chalupy, která byla 3km daleko. Všichni jsme sem jeli inkognito a proto se tak museli chovat i po cestě – nejprve nesměli dopustit, aby je vidělo jakékoliv auto, dále nesměli ani mluvit, sem tam popobíhali, sem tam někoho museli vzít na záda apod. Nakonec bezpečně přiběhli do teplé chalupy, kde na ně čekala bohatá večeře. Po večeři jsme si nové vyšetřovatele prověřili psychologickým testem a nakonec také jak umějí lhát, aby ustáli kdejaké výslechy.
Další den ráno jsme začali zajímavou snídani, při které se vytvořili dvojce a vždy jeden z ní měl buď zavázané ruce za zády, nebo zavázané oči šátkem. Potom jsme si zahráli krátkou běhací hru opět na dvojce, při které se museli dvojce vzájemně podporovat vzkazy, které si psali na určitém místě, kde se nikdy spolu nepotkali. Po téhle rozcvičce jsme se chvíli bavili o rozdělení mužských a ženských rolí, a jestli jsou to stereotypy dané už od pravěku a tak jsme si na základě toho, tyto “dané role“ vyměnili. Kluci například přebalovali Johanku nebo vařili oběd a oproti tomu holky nám spravily kliku a vyměnily kolo u auta. Myslím, že obě skupiny své úkoly zvládly skvěle a k tomu jsme měli dobrý oběd, takže tento program považuji za velmi úspěšný. Po obědě byl program ve znamení divadla – zkusili jsme si “živé obrazy“ nebo hru na předávání mimického znamení. Před večeří ještě Viki všechny poučil o správném rozvrhnutí času a čekala nás povídavá večeře u palačinek. Večer probíhal klidně – ti ospalá se odebrali do postelí a jiní hráli zapáleně ping pong až do noci. 
Druhé ráno už probíhalo bez jakéhokoliv ztížení snídat, ale také to mělo svůj důvod. Po klidné snídani byla na programu služba a ta znamenala sekání dříví, trhání kytek a v neposlední řadě také likvidace náletů před chalupou, zkrátka jsme se nenudili. Po vydatném obědě přišla zpráva (museli jsme ji ovšem nejdříve chytit) z ústředí, že vrah se vyskytoval nedaleko Huťského vodopádu. Tak se vyšetřovatelé vydali tímto směrem, ale bohužel vrah tam nebyl a nezanechal za sebou ani žádné zprávy. Po příchodu do chalupy byla nachystaná večeře a taky je čekalo oznámení, že by měli kontaktovat některého ze zahraničních detektivů a poprosit je o pomoc. Tak si všichni detektivy rozdělili a začali jim psát email – háček byl v tom, že email museli poslat přesně ve 21:00 a to i v jiném časovém pásmu a tak se pak stalo, že například kvůli poručíku Columbovi někdo vstával v 5 hodin ráno. Po večeři, mimo psaní emailů, také probíhala prezentace roverských kurzů, na které je možnost v příštím roce eventuálně jet. Večer se opět táhl v pozadí hry stolní tenis a také nás opustil Kapi a Viki, kteří museli odjet dříve. 
Odjezdové ráno jsme započali vyráběním žonglovacích míčků, které jsme následovně vyzkoušeli v praxi a na závěr jsme si házeli vajíčkem, což znamenalo vynaložit docela úsilí jak chytaní tak házení, protože hra spočívala v tom, že jsme se objetím jednoho kola posouvali vždy o krok dozadu, takže to finálně vypadalo tak, že polovina z nás byla ve svahu a druhá skoro za chalupou. Potom následoval úklid a rozloučení, při kterém nemohlo chybět závěrečné foto. 
Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kdo se zúčastnili a zejména těm, kteří mi pomáhali jako Janina a Panda za all inclusive jídelní servis a Vikimu za velkou pomoc a podporu při přípravách, moc jsem si to s vámi užila a doufám, že příště to bude ještě povedenější!
 
Díky moc,
Anče 

Akce se zúčastnili: Kapi, Viki, Janina, Johanka, Panda, Mamut, Kulihrášek, Kuba, Viktor (Jindra), Anička, Adam, Savče, Petr, Loki, Týna a Pája
Další fotky můžete najít na rajčeti zde: http://annes-maslo.rajce.idnes.cz/Pekelna_akce_2013/

Lov

 Lov se uskutečnil 29. září 2013 od 16:00 na srubu.

undefined

 

  • Proč lov?
  • Protože jsme lovili vlka.
  • Cože?
  • V létě jsem byl na zážitkovém roverském kurzu “7 vlků a tisíckovky 2013”. Kurzem se táhly tři linie: Tisícovky – pěší obejití zajímavých míst v jizerkách, Gimovka – hra se symbolickým rámcem (asi tak jako naše celotáborové hry) a pak právě lov vlků. No a protože se mi lovení vlků zalíbilo, rozhodl jsem se bratrům a sestrám v kmeni takový lov ukázat.
  • Lov vlků? Co si pod tím mám představit? Co vlastně ti vlci jsou?
  • Vlci jsou vlastně takové “nectnosti” člověka. Něco na čem bychom na sobě měli zapracovat. No a lov je vlastně sada programů, které mi mají pomoci tyto zlozvyky a nectnosti přemoci.
  • Aha, a jakého vlka ste tedy v neděli 29. lovili?
  • Úspěšně jsme slovili vlka nekomunikace.
  • Kdo všechno lovil? Připravoval jsi akci sám?
  • Na přípravě a realizaci jsme spolupracovali s Pandou. Mezi lovci pak byli: Mamut, Loki, Kuba S., Petr Š., Janina, Týna, Anče, Buba, Hyneček a v momentech kdy nespala i Johanka :).
Viki

 

Svatoplukovy pruty

     O Svatoplukových prutech jsem se dozvěděla přes Anču. Sháněla pár lidí, co by jeli s ní. Anička nám poslala odkaz a já se koukala, o co vlastně jde. Celkem se mi to líbilo, ale moc se mi nechtělo. Díky Ančinu nátlaku jsem ale nakonec svolila.

     Na pruty jsme jeli 22. 8. a jelo se na 10 dní. Vybrala jsem si outdoor i přesto, že do něj chtěla i Anča. Anča tedy šla na tvořivost, Petr na přírodu a Hyneček semnou na outdoor.

     Ze začátku se nám nikam jet nechtělo. Mně asi nejmíň, ale nebylo to tím, že bych se bála. Být 10 dní někde kde mě to možná nebude ani bavit…

     Seznamování s lidmi se mi moc nevedlo. Jakmile jsme se ale rozdělili do jednotlivých prutů, stres a počáteční nervozita ze mne spady. Začalo se mi tam líbit. Patron našeho kmene byl Jirka Jaroš – Řízek. Seznámila jsem se s ním a byla jsem celkem ráda, když jsem zjistila, že je v pohodě. Měli jsme s ním pár sezení, ve kterých jsme řešili jak vylepšit vztahy mezi námi v kmeni, jak zvýšit nadšení pro to chodit dál, jak si udělat čas na schůzky a tak. Celkem se nám to vedlo a pracovali jsme spolu, i když jsme se předtím spolu moc nebavili.

     Anče, která pracuje u 1. oddílu s námi neměla skoro nic společného. Díky prutům si ale myslím, že jsme se spolu víc sblížili a seznámili. Začali jsme spolu spolupracovat a občas se nám podařilo vymyslet i nějaké dobré nápady.

     I přes některé neshody například v „tramvaji“ nebo při jiných hrách, jsme se nakonec usmířili a bylo to zase v pohodě. Zvládli jsme to bez větších konfliktů, kterých jsem se bála, když jsme měli být spolu. Nakonec to bylo docela příjemné a zábavné. Dokázali jsme to a pruty přežili a přijeli se spoustou nápadů, které bychom rádi předali dál. 

 Týna

Outdoor  

 

Příroda

Už ani nevím, kdy přesně to bylo, ale jednou si takhle Anče vymyslela, že bychom mohli jet na skautskou akci s názvem Svatoplukovy pruty. Mám takový pocit, že se zezačátku nikomu nikam moc nechtělo, ale nátlak maminek a skautíků byl zřejmě velmi silný, jelikož jsme dne 22. 8. 2013 s „kyselými ksichty“ odjeli na desetidenní pobyt se skautíky daleko od svých počítačů.

Jeli jsme Já, Týna, Pepa a Anče, budiž prokleta.  Byli jsme rozřazeni do jednotlivých prutů, já byl v přírodě, Týna a Pepa v outdooru a Anče chudák na tvořivosti. Říkala sice, že se jí tam nakonec líbilo, ale nikdo jí to nevěří.   Outdoor jsem pochopil tak, že celou dobu děláte kravinky a občas se věnujete fyzickému rozvoji, přírodu jako myšlenkový rozvoj a  dělání ještě větších kravinek než v outdooru a tvořivost… tu jsem moc nepochopil. Hádám, že si tam celou dobu čmárali nebo tak něco.

Ohledně prutu příroda jsem měl velice nízká očekávání. Představoval jsem si, že budeme často běhat po lese, sbírat kytičky, chytat zvířátka a možná něco z toho jíst. V tomto, musím uznat, jsem byl zklamán. Naštěstí. Poznávali jsme hvězdičky, na chvíli jsme si zkusili jaké to je, být níž v potravinovém řetězci a lépe jsme ho pochopili, bavili se o historii země a o tom, jak je náš život bezvýznamný. L Zkusili jsme si plánovat rekultivaci, popovídali si o ekologických problémech a lítali jsme po louce se síťkama. 

Zezačátku jsem záviděl program ostatních prutů a přemýšlel jsem o tom, jak bych se měl asi v outdooru. Jednou jsem je viděl jít ze hřiště. Byli polonazí a pocákaní nějakou tekutinou bílé barvy, což vypadalo velice podezřele. Klouzali se totiž na omydlené plachtě a my jsme trčeli v knihovně.  Později jsem ale pochopil, že nezáleží moc na programu, ale spíš na lidech. A já měl to štěstí, že jsem byl v prutu s opravdu skvělými lidmi a tudíž jsem si užil hodně zábavy.

Petr 

ObRok13

     Obrok je celostátní akce pro rovery a rangers od 15 let. Jak název napovídá, koná se jednou za dva roky. Článek z minulého ročníku od Anči – 2011 najdete zde.
     Letošní ročník se konal od středy 18. do neděle 22. 9. na louce pod vodním hradem Švihov.
     Z našeho kmene se účastnili Loki, Panda a já (Viki). Také se tam na čas objevil Buba jako člen Skautského záchranného týmu. Nejeli jsme ale jako RS Klecany, ale připojili jsme se k „okresnímu týmu“ tvořenému rovery a rangers z Úval, Záp a Klecan pod vedením Páji Halamové.
     Obrok 2013 / obrok13 se původně měl konat v červnu, kvůli povodním byl ale zrušen a naštěstí pro mne přeložen na září.
     Na obrok13 jsme vyrazili ve středu 18. někdy kolem poledního. S Lokim jsme se sešli v autobuse do Prahy. Ještě štěstí, že autobusy jezdí tak „špatně“ jen každou hodinu. Loki si totiž v autobuse vzpomněl, že si zapomněl zabalit spodní prádlo a tak ho velká časová rezerva, kterou využil v Bílé labuti při nákupu trenek, zachránila. Na Hlavním nádraží jsme se pak prakticky celá naše výprava, kterou tvořili Pája, Verča, Šíma, Smiřický, Pepa, Lobo, Vojta, Panda, Loki a já, sešla a vyrazila vlakem do Plzně a dále do Švihova.
     Že „něco“ nebude v pořádku, jsme pochopili už při přestupu v Plzni. To „něco“ bylo počasí. Prakticky celou středu a čtvrtek nám tak propršelo. 🙁
     Ve Švihově jsme tedy nandali nepromokavé bundy a pláštěnky a spolu s houfem dalších skautů jsme se vydali na nedaleké tábořiště, které tou dobou už bylo naprosto promočené a bahnité. Stavba stanů proto byla taková naše první výzva, kterou jsme na obroku podstoupili hned po registraci naší nesourodé skupinky.
     Když bylo postaveno, vyrazili jsme s Pandou na průzkum aktivit, které již byly v provozu. Moc toho nebylo a tak jsme navštívili super 4D kino. Kino bylo opravdu super, ale kdybych tady prozradil, v čem ono „4D“ spočívá, připravil bych všechny, kteří by ho v budoucnu chtěli navštívit o překvapení :-P. Večer pak byla pro všechny připravena „Opening ceremony“ se svérázným moderátorem Bobem (Bohumil Švarc mladší), který příliš ocenění nesklidil. Poté už nastoupila řada kapel, které hrály až dlouho do noci.

     Ve čtvrtek jsme pak vyrazili plnit roverské heslo „sloužím“. Pokud byste někdy vyrazili na obrok, dám vám radu: Nikdy si neříkejte, že horší práci jste dostat nemohli. 😀
     S Pájou, Vojtou, Verčou a Smiřickým jsme se upsali na „Lesní práce“. To v překladu znamenalo úklid černé lesní skládky. Jen ten, kdo něco podobného už někdy likvidoval, ví, že není moc o co stát :). To ale nebylo vše. Jakmile jsme byli hotovi, odvezl nás autobus ke druhé skupině, které jsme měli pomáhat „obšlapávat“ malé smrčky, aby měli větší šanci přežít v konkurenci bříz a různých travin. Tato práce by určitě nebyla tak zlá, pokud by tráva a vůbec všechno v lese nebylo tak mokré. Aby toho nebylo málo, byl jsem přidělen do týmu se Smiřickým a jedním východo-evropským přistěhovalcem a dostali jsme za úkol dělat něco podobného, jen s tím rozdílem, že traviny byly větší než my a začalo znovu velmi intenzivně pršet :).
     Každopádně služba nebyla zas tak zlá a my ji v pořádku zvládli. Večer pak následovaly moderované diskuze, koncerty, volný program a pokec v čajovně.
     V pátek byly na programu „Inspira“ – tedy každý kmen si přivezl svou oblíbenou hru, kterou pak určitý časový úsek (cca 1,5 hodiny) předváděl a hrál s ostatními kmeny, které postupně obcházely všechny předvádějící. Takovýchto bloků bylo vícero, takže jsme si vyzkoušeli spoustu výborných her. Naše společenství mělo připravenu zajímavou, běhací  hru bez názvu. Šlo o to, doběhnout s bramborou na lžíci za čáru soupeřova týmu aniž by nás při tom člen soupeřícího týmu bouchl lžící do čela… 😀
     Inspira byla vážně skvělá a zabrala nám celé dopoledne. Odpoledne pak začala „Velká hra“. Všichni účastníci byli rozděleni do 4 rodů podle místa, kde se nachází jejich domovská střediska. My byli v rodu Mladotů (Praha + Středočeský kraj) a nebylo náhodou, že právě my jsme vyhráli. Ve hře šlo o dobití fiktivního hradu Švihov. Museli jsme získat materiál na katapulty, sestrojit katapulty, jimi rozbořit hradby, poté nasbírat dostatek hlíny na zasypání vodního příkopu a na závěr sestavit beranidlo na rozbití brány. Za branou pak čekala pokladnice, ze které jsme měli získat zpět zlato pro České země.
     V průběhu hry jsme museli bojovat s ostatními rody pomocí řemdihů, sestrojených z šátku a klubka ponožek. Byli mezi námi i „lučištníci,“ kteří více-méně úspěšně házeli papírovými koulemi. Nějaký šikovný skaut mě trefil tak šikovně do hlavy,  že ještě 4 dny po té mám monokl :D.
     Po velké hře jsme všichni velmi rádi využili mobilní sprchy a večer jsme strávili v čajovně a na koncertech.
     Sobota ubíhala v rychlém tempu „VaPer“ – VaPro = variabilní program
     VaPer bylo velké množství a každý jsme se zapsal, kam jsme chtěli. Já jsem si do prvního bloku zapsal Netradiční sporty a část dopoledne jsem tedy hrál kroket. Pak jsem zamířil na velmi zajímavou přednášku o útocích na „Dvojčata“ 11. září 2001 od Jiřího Boudníka. Po obědě byl třetí blok, kde jsem se byl zajímat o dobrovolné práce za hranicemi ČR u Štěpána Zellingera. Poslední blok jsem volil ani tak ne podle tématu, ale podle přednášejícího – Vladimíra Franze – neúspěšného kandidáta na prezidenta ČR. I jeho přednáška měla něco do sebe.
     Po večeři nastal čas na loučení v podobě „Closing ceremony“, kterou opět moderoval Bob… Closing ceremony byl opravdu zážitek. Po spoustě děkování a jmenování všech sponzorů jsme udělali velký Gilvelský kruh, s rozsvícenými čelovkami, kolem nejužšího obrok týmu, zazpívali večerku a zhlédli ohňostroj.
     Na závěr (ale velkolepý závěr) vystoupil zpěvák Voxel a dlouho nás bavil. Sklidil opravdu velké ovace.
     Neděle pak patřila už jen poslednímu duchovnímu programu, kterého jsem se z Klecan zúčastnil sám, balení a odjezdu.
     Chtěl bych moc poděkovat všem členům servis týmu za výbornou práci. Díky
Viki

Fotky je možné zhlédnout zdehttp://www.facebook.com/obrok13?fref=ts 
Další videa z ObRoku –

1. den 

2. den 

3. den 

Bohnice – Máslovice 20. 7.

20. 7. se již tradičně konal závod „Bohnice – Máslovice“. Náš kmen se zúčastnil ve složení: Mamut, Hyneček, Loki, Vlaďka, Anče, Kulihrášek a hostující patron z „prutů“ Řízek.

Fotky z máslovických stránek jsou zde pod článkem a také zde (kde ale už nejsou další fotky lidí z kmene).

Živější fotky přímo z dění nafotila Anča a jsou zdehttp://annes-maslo.rajce.idnes.cz/Bonice-Maslovice_20.7._2013 

 

Cestu graficky zaznamenal Buba