Rubrika: Roverský kmen
Obrok15
Lanové centrum Proud 2. 11.
2. 11. se Savče, Smíšek, Šeby, Viktor Pudil a Viki vypravili do lanového centra Proud v Praze na Vysočanech.
Mikulášský seminář 2013
Každý rok se o prvním prosincovém víkendu koná Mikulášské roverské setkání v Praze. Jeho náplní je bohatý program od pátečního večera do nedělního odpoledne. Každý si tu něco najde. Také je každoročně nějaké společné téma, tento rok pořadatelé nazvali víkend, inspirováni nositelem Nobelovy ceny Henrykem Sienkewiczem, “Quo Vadis? “V pátek večer se tradičně koná Polibek múzy, na kterém jsem osobně nikdy nebyla, ale to asi proto, že si na chuť přijdou hlavně muzikanti, nadaní herci a hérečky a všelijakým kresbám holdující roveři, takže je zkrátka pátek je zasvěcen umělcům J
Sobota pak pokračuje do zdárně intelektuálního směru a to do víru přednášek, které se odehrávají na půdě právnické fakulty univerzity Karlovy. Této části víkendu jsme se také s kmene zúčastnili ve složení – Kapi, Kulihrach, Viki, Anče, Týna, Niki a Buba. Přednášky jsou každým rokem zaobaleny nějakým jednotným tématem a tento rok se přednášky nesly v duchu technologií, neboli „Technologie…musí být? “Celé dopoledne je rozděleno do jakých si bloků. První blok je vždy společná přednáška, jejíž název zněl “Jak Facebook a společenské sítě ničí mozek“. Přednášel jí pan MUDr. Martin Jan Stránský a podle mě byla velice zajímavá. Další bloky už se rozdělovaly na jednotlivé přednášky tzn., že na výběr bylo několik přednášek a z těch se vybíralo, které koho nejvíce zajímají. Vybrat jsme si mohli maximálně dvě a já jsem nejprve volila přednášku bývalého ředitele českých tajných služeb Andora Šándoru a následující přednášku pana prof. Ing. Jaroslava Petra, DrSc. o biotechnologiích, která mě naprosto nadchla. Z jiných přednášek, na kterých jsem nebyla zmíním aspoň názvy jako „Google, co vše o nás ví?“, „ Strategie Junáka“ anebo „Energetika a její vliv na společnost a životní prostředí." Myslím, že všechny byly velice zajímavé a toto roverské setkání mě baví každý rok víc a víc, zejména velkým výběrem přednášek a programů po dobu celého víkendu.
Taky jsme nezůstali jen u přednášek a v sobotu večer jsme se šli bavit a tančit na Taneční večer a jak se nám tam líbilo, se dozvíte někde jinde J
Mikuláš 2013
Také naše RS parta se zúčastnila letošní mikulášské mánie, respektive naší pětičlennou skupinu tvořili tři členové RS a dva členové 13. oddílu. Všichni již tak nějak byli smíření se svou rolí, jen já jsem pořád někde ve skrytu duše doufal, že se tomu vyhnu. Anička se bez protestů oblékla do bílého a natáhla brka … křídla. Z třináctky se k nám připojili Adam se Savčetem, kteří se pěkně vyšňořili do čertovského. No a má maličkost? Ano. Je to tak. Já byl ten moudrý a hodný dědeček, který umí tak krásně mluvit. Prostě role přímo pro mě. Málem bych zapomněl na Janinu, která obsluhovala Pandamobil a ochotně nás vozila z bodu A do bodu Z.
K mému překvapení na nás čekalo hned jedenáct domácností s malými dětmi, které se již nemohly dočkat, až na ně vyběhne parta blekotajících umouněných psychoušů, nějaký vousatý podivín se jim bude snažit promluvit do duše, než je konečně anděl uplatí všemi těmi dobrotami. První zastávka byla u naší mladé známé Míši, která nakonec čerty poučila, že cílem akce není psychické týrání, nýbrž letmé postrašení.
Minuty ubíhaly a my jezdili po Klecanech a Zdibech sem a tam podle systému, který byl znám pouze Janině. Za sebe můžu říct, že oproti tahání se s větrolamem na hlavě a skoro dva metry velkou tyčí byla tortura procházkou růžovou zahradou. Navíc s každým nastoupením a vystoupením z Pandamobilu poslední střípky mého sebeovládání ustupovaly do pozadí a dostavovaly se záchvaty krátkodobého šílenství. Ostatní samozřejmě nezapřeli skautského ducha a mé utrpení jim přišlo hrozně k popukání.
Co více říct. Čerti strašili, děti řvaly a ve strachu se tiskly k maminkám, tatínkové mučení svých dětí energicky fotili a natáčeli, dědečkové a babičky mi brali práci a já osobně jsem byl rád za teplo, bezvětří a vysoká futra klecanských domácnosti.
Ale abych nebyl označen za beznadějného pesimistu, myslím, že se akce povedla. Děti naslibovaly hory doly, rodiče byli spokojení a my jsme si užili legraci (tedy alespoň někdo). Takže doufám, že příští rok bude u nás v kmeni o Mikulášskou akci mnohem větší zájem, abychom nemuseli brát rezervy z jiných oddílu.
Miku … Mamut
Pekelná akce 2013
Lov
Lov se uskutečnil 29. září 2013 od 16:00 na srubu.
- Proč lov?
- Protože jsme lovili vlka.
- Cože?
- V létě jsem byl na zážitkovém roverském kurzu “7 vlků a tisíckovky 2013”. Kurzem se táhly tři linie: Tisícovky – pěší obejití zajímavých míst v jizerkách, Gimovka – hra se symbolickým rámcem (asi tak jako naše celotáborové hry) a pak právě lov vlků. No a protože se mi lovení vlků zalíbilo, rozhodl jsem se bratrům a sestrám v kmeni takový lov ukázat.
- Lov vlků? Co si pod tím mám představit? Co vlastně ti vlci jsou?
- Vlci jsou vlastně takové “nectnosti” člověka. Něco na čem bychom na sobě měli zapracovat. No a lov je vlastně sada programů, které mi mají pomoci tyto zlozvyky a nectnosti přemoci.
- Aha, a jakého vlka ste tedy v neděli 29. lovili?
- Úspěšně jsme slovili vlka nekomunikace.
- Kdo všechno lovil? Připravoval jsi akci sám?
- Na přípravě a realizaci jsme spolupracovali s Pandou. Mezi lovci pak byli: Mamut, Loki, Kuba S., Petr Š., Janina, Týna, Anče, Buba, Hyneček a v momentech kdy nespala i Johanka :).
Svatoplukovy pruty
O Svatoplukových prutech jsem se dozvěděla přes Anču. Sháněla pár lidí, co by jeli s ní. Anička nám poslala odkaz a já se koukala, o co vlastně jde. Celkem se mi to líbilo, ale moc se mi nechtělo. Díky Ančinu nátlaku jsem ale nakonec svolila.
Na pruty jsme jeli 22. 8. a jelo se na 10 dní. Vybrala jsem si outdoor i přesto, že do něj chtěla i Anča. Anča tedy šla na tvořivost, Petr na přírodu a Hyneček semnou na outdoor.
Ze začátku se nám nikam jet nechtělo. Mně asi nejmíň, ale nebylo to tím, že bych se bála. Být 10 dní někde kde mě to možná nebude ani bavit…
Seznamování s lidmi se mi moc nevedlo. Jakmile jsme se ale rozdělili do jednotlivých prutů, stres a počáteční nervozita ze mne spady. Začalo se mi tam líbit. Patron našeho kmene byl Jirka Jaroš – Řízek. Seznámila jsem se s ním a byla jsem celkem ráda, když jsem zjistila, že je v pohodě. Měli jsme s ním pár sezení, ve kterých jsme řešili jak vylepšit vztahy mezi námi v kmeni, jak zvýšit nadšení pro to chodit dál, jak si udělat čas na schůzky a tak. Celkem se nám to vedlo a pracovali jsme spolu, i když jsme se předtím spolu moc nebavili.
Anče, která pracuje u 1. oddílu s námi neměla skoro nic společného. Díky prutům si ale myslím, že jsme se spolu víc sblížili a seznámili. Začali jsme spolu spolupracovat a občas se nám podařilo vymyslet i nějaké dobré nápady.
I přes některé neshody například v „tramvaji“ nebo při jiných hrách, jsme se nakonec usmířili a bylo to zase v pohodě. Zvládli jsme to bez větších konfliktů, kterých jsem se bála, když jsme měli být spolu. Nakonec to bylo docela příjemné a zábavné. Dokázali jsme to a pruty přežili a přijeli se spoustou nápadů, které bychom rádi předali dál.
Týna
Outdoor
Příroda
Už ani nevím, kdy přesně to bylo, ale jednou si takhle Anče vymyslela, že bychom mohli jet na skautskou akci s názvem Svatoplukovy pruty. Mám takový pocit, že se zezačátku nikomu nikam moc nechtělo, ale nátlak maminek a skautíků byl zřejmě velmi silný, jelikož jsme dne 22. 8. 2013 s „kyselými ksichty“ odjeli na desetidenní pobyt se skautíky daleko od svých počítačů.
Jeli jsme Já, Týna, Pepa a Anče, budiž prokleta. Byli jsme rozřazeni do jednotlivých prutů, já byl v přírodě, Týna a Pepa v outdooru a Anče chudák na tvořivosti. Říkala sice, že se jí tam nakonec líbilo, ale nikdo jí to nevěří. Outdoor jsem pochopil tak, že celou dobu děláte kravinky a občas se věnujete fyzickému rozvoji, přírodu jako myšlenkový rozvoj a dělání ještě větších kravinek než v outdooru a tvořivost… tu jsem moc nepochopil. Hádám, že si tam celou dobu čmárali nebo tak něco.
Ohledně prutu příroda jsem měl velice nízká očekávání. Představoval jsem si, že budeme často běhat po lese, sbírat kytičky, chytat zvířátka a možná něco z toho jíst. V tomto, musím uznat, jsem byl zklamán. Naštěstí. Poznávali jsme hvězdičky, na chvíli jsme si zkusili jaké to je, být níž v potravinovém řetězci a lépe jsme ho pochopili, bavili se o historii země a o tom, jak je náš život bezvýznamný. L Zkusili jsme si plánovat rekultivaci, popovídali si o ekologických problémech a lítali jsme po louce se síťkama.
Zezačátku jsem záviděl program ostatních prutů a přemýšlel jsem o tom, jak bych se měl asi v outdooru. Jednou jsem je viděl jít ze hřiště. Byli polonazí a pocákaní nějakou tekutinou bílé barvy, což vypadalo velice podezřele. Klouzali se totiž na omydlené plachtě a my jsme trčeli v knihovně. Později jsem ale pochopil, že nezáleží moc na programu, ale spíš na lidech. A já měl to štěstí, že jsem byl v prutu s opravdu skvělými lidmi a tudíž jsem si užil hodně zábavy.
Petr
ObRok13
1. den
2. den
3. den
Bohnice – Máslovice 20. 7.
20. 7. se již tradičně konal závod „Bohnice – Máslovice“. Náš kmen se zúčastnil ve složení: Mamut, Hyneček, Loki, Vlaďka, Anče, Kulihrášek a hostující patron z „prutů“ Řízek.
Fotky z máslovických stránek jsou zde pod článkem a také zde (kde ale už nejsou další fotky lidí z kmene).
Živější fotky přímo z dění nafotila Anča a jsou zde: http://annes-maslo.rajce.idnes.cz/Bonice-Maslovice_20.7._2013
Cestu graficky zaznamenal Buba