Rubrika: Střediskový měsíčník

           Nejvýznamější únorovou událostí byl pro skauty jednoznačně ples. Přestože se jedná o společenskou událost pro veřejnost, zúčastní se ho pravidelně i starší skauti a skautky. Reportáž z příprav i samotného plesu napsala Smíšek (Katka Mervartová, 14 let):

Dne 22. února v sobotu se uskutečnil skautský ples v sokolovně ve Zdibech. Přípravy začaly už okolo desáté hodiny dopoledne. Starší skauti společně s rovery se pustili do příprav. Nejdříve jsme rozmístili stoly a židle, zametli velice kluzkou podlahu a dali ubrusy na již rozmístěné stoly. Pak jsme dlouho nafukovali sto dvacet balónků bílé, zelené a oranžové barvy, které jsme rozvěsili po celém sálu. Taky jsme připravili na pomocné stoly malou a velkou tombolu. Práce nám šla rychle a tak jsme se dostali k posledním drobným úpravám v podobě skautského znaku zavěšeného nad podiem nebo nápisu „skautský ples“ z krepáku na zdi. Nakonec byla místnost připravena.

    

 Ples začal v sedm hodin večer. Lidé proudili dveřmi, ženy v krásných šatech všech barev a muži většinou v obleku. Na podiu hrála živá kapela (Orchestr Petra Holuba, pozn. redakce). Lidé tančili do rytmu hudby a zaplnili celý parket. Skautský ples se konal na den sesterství, což je mezinárodní svátek přátelství, který slaví skautky a skauti celého světa. V tento den se i narodil Robert Baden – Powell, zakladatel skautingu a jeho žena Olave Baden-Powell. Po asi dvou hodinách zábavy se vyhlásila malá tombola v podobě jablek, hrníčků, skleniček, sladkostí, balíčků a květin. Následovala velká tombola v podobě sazenic stromů, malých elektrických přístrojů, váz a tašek. 

Následující den jsme samozřejmě museli sokolovnu uklidit. Sešli jsme se později v jedenáct dopoledne, protože uklízení trvá kratší dobu než připravování. Sundali jsme všechny balónky, naskládali stoly a židle do výklenků po stranách tělocvičny, zametli a sundali ostatní výzdobu. Já osobně myslím, že se devátý skautský ples opravdu povedl a že jsme si to všichni užili.

Nelze opomenout ani další program – ples byl zahájen vystoupením tanečního dua Jana a Jindra, kteří předvedli waltz a quickstep. Dalším bodem byl moderní tanec v podání děvčat ze Základní umělecké školy Klecany, kde vystupovaly i naše světlušky. Formální část zakončilo dechberoucí vystoupení skupiny JNS cheerleaders, po kterém nastoupil DJ Šramus a diskotéka, která pokračovala dlouho do noci. 

 

Na plese se podílela celá řada lidí, kterým bychom touto cestou rádi poděkovali. Za všechny jmenujme alespoň organizační tým Janina (Jana Kovalská), Anče (Anna Sýkorová), Mamut (Pavel Hurt), Vlaďka (Vladimíra Jandovská) a především Panda (Lukáš Kovalský), který ples zaštítil jako hlavní organizátor. Dále patří obrovské díky našim sponzorům, zejména městu Klecany, bez kterých by ples nešlo vůbec zorganizovat.

Samozřejmě se skauti nevěnují jen plesání.  1. oddíl světlušek se věnoval opět přípravě na závody, holky také plánovaly návštěvu divadla. Také se vyhlašovalo bodování za půl roku – nejúspěšnější světlušky Verunek, Shauny, Anička, Bára, Lucka a Sára budou odměněny návštěvou bazénu na Šutce. Podrobnou zprávu o oddílové činnosti napsal vedoucí 3. oddílu Mamut:

Vlčata se během únorových schůzek připravovala na blížící se závody vlčat a světlušek. Trénovala nejrůznější šifry a učila se nejvýznamnější osobnosti dějin zemí českých. Vlčata také měla přespání na srubu, které bylo tentokrát pojato spíše herně. Po dlouhé době jsme si tak mohli zahrát hry, které jsou bohužel během klastických schůzek nerealizovatelné kvůli přítomnosti ostatních oddílů. Významnou únorovou událostí byl i dlouho očekávaný přestup devíti vlčat do oddílu skautů a skautek. Jednalo se o Kubu, Simbu, Filipa, Matěje, Martina, Houbaře, Šídla, Péťu a Houbičku. Než však výše uvedení podstoupili přechodový rituál, připravili si pro menší vlčata povídání o tom, proč začali se skautingem, co je nejvíce bavilo atd. Také se shodli na tom, že jim ostatní vlčata budou chybět a že budou na 3. oddíl rádi vzpomínat. Na oplátku jim menší vlčata napsala dopisy na rozloučenou. Poté byla starší vlčata odvedena ke skautům, aby byla podrobena vstupní zkoušce a přijata do 13. Oddílu, zatímco mladší vlčata se oddala obvyklým hrátkám.

Pro 13. oddíl bylo jednoznačně největší událostí příchod nových členů. Tomu odpovídaly i programy schůzek, které byly zaměřeny především na poznávání nováčků – děti společně předváděli pantomimou pomoc ostatním a hráli seznamovací hry. Mimo to jsme i díky neobvykle teplému únoru mohli strávit část schůzek v klecanském háji, kde se děti učili nenápadnému pohybu v lese.

Skautské interview:                                                                                      

Odpovídala Bára Machová, 13 let, členka 13. oddílu:

Jak dlouho chodíš do klecanského střediska?

BM: Dva roky, nastoupila jsem někdy v únoru

Proč jsi skautka?

BM: Zaujalo mě to, tak jsem to chtěla vyzkoušet a stal se z toho můj koníček. Jsou tam skvělí lidé, se kterýma si rozumím a naučím se různé dovednosti a lépe se poznám.

Co třeba ses mezi skauty naučila?

BM: Naučila jsem se například nějaký uzle, myslím, že se i chovám lépe. Od všeho trošku.

Dobře, jedeme dál: Která z únorových schůzek tě nejvíc bavila a co se na ní dělo?

BM: Nejvíc se mi líbila asi ta poslední. Mám k tomu víc důvodů. Těšila jsem se na přestup ke starším a bylo to pro mě něco zajímavýho. Líbilo se mi, jak jsme šli po slepu po areálu a snažili se projít těma překážkama s pomocí nějakého skauta nebo skautky. Také se mi líbilo, když jsme se světluškami jedly dorty.

A poslední otázka: na kterou letošní akci se nejvíc těšíš?

BM: Akci? To je složitý… Určitě se těším na výpravy nebo přespání, ale asi nejvíc se těším na tábor a na Sv. Jiří.

Letošní březen nám přinesl krásné počasí, mnohem teplejší, než na jaké jsme v tomto období zvyklí. Starost o globální oteplování přenecháme klimatologům, pro naše oddíly to především znamenalo ideální podmínky pro jejich program:

První oddíl v březnu začal pracovat se stezkami, holky, co dostaly nováčka, se seznámily s tím, jak ho mají vyplňovat a zažily si i první program. Pokračuje příprava na závody, tentokrát světlušky řešily krizové situace a komunikaci s neznámým člověkem – to si holky opravdu vyzkoušely, když volaly do pokladny Divadla v Dlouhé, aby objednaly lístky. Dále hledaly, kde je divadlo Minor a jakými dopravními prostředky se tam dostanou a ke konci března se konečně vydaly do dlouho očekávaného divadla na představení Zahrada. Zúčastnilo se 15 světlušek a všem se to moc líbilo. Březen zakončí přespáním pro malé holky, kde se budou opět připravovat na závody a vyzkouší si i malé dopravní hřiště.

Třetí oddíl se podobně jako v předchozích měsících věnoval především přípravě na závody vlčat a světlušek. Kluci procvičili svou šikovnost při vázání nových uzlů a učili se jejich využití v praxi. Během hry také poznávali nejznámější a nejzajímavější české ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, savce a hmyz, které umisťovali do příslušných zvířecích pavilonů. O odchodu starších vlčat do třináctého oddílu již bylo psáno minulý měsíc. Tato událost však měla za následek lavinu nových zájemců, kteří se během března dostavili na své první schůzky.  3. oddíl tak opět pomalu začíná naplňovat své řady.

          Třináctka už má řady dávno naplněné, i proto jsou vedoucí rádi za pomoc Šebyho (Adam Šebek – 15 let), který si zvyká na zodpovědnou roli rádce oddílu. A nijak své kamarády nešetří. Několik kol „pětiminutového fotbalu“ rozhýbalo svaly kluků i holek, aby vzápětí napínali hlavy při zapeklitých kvízových otázkách. Kromě toho se děti věnovaly i tradičním skautským dovednostem, ke kterým patří uzlování, první pomoc, balení věcí na výpravu i na tábor nebo pohyb terénem při „Finské stezce“. Skauti a skautky z třináctého oddílu některé ze svých znalostí mohli uplatnit i v praxi při přípravě ohně, který každoročně zapalujeme na počest Tomáše Garrigue Masaryka a ke kterému zveme všechny občany města. Ti nejmenší si s sebou zpravidla berou lampiony, společně pak zpíváme u ohně lidové písně. Příští týden čeká starší skauty a skautky víkend v Brandýse na motiv „Junák 1948“ – děti si připomenou těžkou situaci, která při druhém zákazu mnoho skautů donutila vyměnit hnědý šátek za červený pionýrský.

                Kromě všech zmíněných akcí proběhly v březnu ještě dvě výpravy. Vlčata se 22.3. vydala do Národního zemědělského muzea v Praze, kde je expozice s názvem „Od věku sloužím člověku“. Zde se oddíl seznamoval s tím, jak se vyvíjely obaly, které lidé od pravěku používají. Od osmikilové amfory, přes dvě kila vážící dřevěný soudek až po dnešní půlkilovou PET lahev. Díky dotazníku, který kluci do ruky dostali, se lépe v muzeu orientovali a lépe se s informacemi seznámili. Poté  si ještě vše společně prošli s vedoucími, blíže si popovídali o vývoji obalů, jejich recyklaci apod. Zpáteční cestu šli kluci pěšky a hráli šipkovanou až do Holešovic. Tam se skupiny vystřídaly, ale díky malému, ba dokonce nulovému orientačnímu smyslu, kterým Jana vládne, se nakonec všichni spojili a dorazili do Kobylis společně. Po celou dobu vlčáci po Praze počítali kontejnery na tříděný odpad, nakonec jsme si soutěž vyhodnotili a sladkost dostali všichni, kdo poctivě počítali. Celý den bylo hezké počasí, pršet začalo až v Klecanech při výstupu z autobusu.

   

Stejný den se 13. oddíl vydal dobýt zříceninu Liběhrad, ležící u Vltavy. Na výpravu se vydalo dvacet dětí, na jednodenní výpravu neuvěřitelné číslo. Pro většinu nováčků to byla první výprava se staršími kamarády, proto jsme byli zvědaví, jak celou cestu zvládnou. Šlapali statečně, dvacetikilometrová trasa pro ně nebyla problém. Cestu nám zpříjemnilo několik pochodových her, jednak „Vlci“, kde svou obratnost a dobrý odhad prokázali Savče (15) a Šídlo (12), dále „Trefa“, při které si musel celý oddíl dávat pozor na pusu, protože každé slovo znamenalo riziko zásahu. Bezkonkurenčně „zvítězila“ Smíšek (15), která nasbírala deset trestných zásahů a obhájila tak pozici nejukecanějšího člena. Kromě toho se cestou podél Vltavy celá skupina úspěšně schovávala, šplhala a zahrabávaa se při dalších pochodových hrách. Důvěra v Savčin orientační smysl pak k plánované trase přidala jeden kopec navíc, ale navzdory všem útrapám jsme na Liběhrad dorazili opravdu na oběd a ne až na večeři. Na zřícenině Liběhrad jsme mohli obdivovat pozůstatky hradu (jedna zbořená zeď) a překvapilo nás setkání s neznámými rovery, kteří nám pomohli s přípravou ohně. Zatímco část členů dobývala Liběhrad, při čemž excelovali zejména Houbička (12) jako útočník a Maruška (14) jako obránce, část skautek s Kulihrachem probírala skautské zákony. Cestou zpátky se obloha začala zatahovat, proto jsme většinu plánovaných her zkrouhli a pospíchali na srub. Zmokli jsme jen symbolicky u Větrušic, aby nám nebylo líto, že taháme pláštěnky zbytečně. Přestože výprava byla dost náročná, Třináctka byla nadšená.

V dubnu nás čeká řada akcí: 5. dubna proběhne brigáda při které uklidíme srub i okolní pozemek. 12. dubna nás čeká okresní kolo Závodu Vlčat a Světlušek, těžká zkouška pro znalosti našich dětí a organizační schopnosti našich vedoucích. 26.4. oslavíme největší skautský svátek: oslavy na počest svatého Jiří, patrona skautů. 

 

Skautské interview:                  

Odpovídal Plaváček (Vojtěch Kučera, 9 let), člen 3. oddílu

Nejdřív bych se tě chtěl zeptat, jak dlouho chodíš sem do střediska?

P: Teďka chodím třetí rok.

A proč sem chodíš?

P: Oni začali chodit ve třídě Kuba s Tomášem, no tak já jsem to chtěl zkusit a pak se mi tady začalo líbit

Co se ti tady líbilo nejvíc za tu dobu?

P: No as mě nejvíc bavily výpravy, přespání a bitva s novinovejma koulema.

Vzpomeneš si na nějakou schůzku v posledním měsíci, která tě hodně bavila?

P: Měli jsme tady rozloučení se staršíma skautama, teda vlčákama co odcházeli do skautů, jsme jim psali dopisy. A pak jsme hráli třeba na schovku.

A na jakou akci se letos nejvíc těšíš?

P: Asi na skautskej tábor. Byl jsem tam minule i předminule. Mě asi nejvíc bavily ty zaklínači a čarodějky, jak jsme tam bojovali.

Dobře, děkuju! 

V dubnu již tradičně slavíme svátek svatého Jiří, patrona skautů. Tento den je pro skauty z celého světa velice významný, letos byl však alespoň v našem středisku zastíněn jinou akcí – závodem vlčat a světlušek, kterého se 12. dubna zúčastnilo přes stovku dětí z Líbeznic, Úval, Říčan a dalších měst a obcí našeho okresu. Připočteme-li doprovody hlídek, organizátory a rozhodčí, na našem srubu se sešlo okolo 150 skautů! Samotný závod se uskutečnil v klecanském háji, kde každá hlídka strávila přibližně dvě hodiny plněním nejrůznějších úkolů – od luštění šifer a poznávání značek, přes praktické úkoly jako řezání dřeva až po první pomoc a správné chování v blízosti nebezpečných lidí. Děti, které zrovna nezávodily, si mohly na srubu zkoušet nejrůznější hry, jako např. střílení z luku i praku, opékání marshmallow na ohni, chůzi po laně či tzv. bungeerunning. Celým závodem se nesla atmosféra pirátů z Karibiku, děti hledaly poklad Jacka Sparrowa a většina si přinesla nádherné kostýmy. Obrovský dík patří všem, kteří se na závodě podíleli, především klecanskému roverskému kmeni a dětem z třináctého oddílu. Při skautském závodě je totiž běžné, že starší děti dohlížejí na mladší a někteří byli dokonce na stanovištích jako rozhodčí. Největší uznání patří pak Kulihrachovi (Martin Černý), za perfektní organizaci celé akce.

A jak si v samotném závodě vedly naše oddíly?

      První oddíl světlušek

V polovině dubna proběhly dlouho očekáváné závody, na které jsme se intezivně připravovaly a opakovaly nejen od začátku měsíce. Závodu se zúčastnily tři naše holčičí skupinky a přesto, že se umístila pouze jedna a to na krásném třetím místě, si to všechny moc užily. Postupující skupinka do krajského kola byla ve složení Anežka, Míša, Majda, Lůca, Ela a Terezka.

      Třetí oddíl vlčat

Z kluků se nakonec sestavily dvě hlídky, přičemž jedna byla šestičlenná, druhá sedmičlenná. Náš oddíl v závodě reprezentoval Aleš, Táda, Číšník, Tom Král, Plaváček, Dudu, Tom Mlynář, Permoník, Brepta, Hrášek, Simba, Péťa a Šídlo. Všichni se snažili ze sebe dostat maximum a využít veškeré znalosti, které nabyli během příprav. V drsné konkurenci se naše týmy umístily na velmi dobrém třetím a pátém místě. Na postup do vyšších kol to sice nestačilo, nicméně i tak si kluci za své výkony vysloužili uznání.

 

Ačkoli byl závod vrcholem dubnového programu, nebyl rozhodně programem jediným. Vlčata se před Velikonocemi vydala pohromadě na pomlázky. I přes Mamutovo (Pavel Hurt) očekávání kluci našli dostatek proutí, tudíž se dostalo na každého. Proutí následně odnesli na srub, kde se vedoucí snažili všem členům oddílu ukázat, jak se plete poctivá skautská pomlázka, neboť každý správný kluk by si měl umět uplést pomlázku!

V prvním oddíle ještě ke konci března proběhlo přespání malých světlušek, které se náramně povedlo. Jak z hlediska počasí, které bylo opravdu jarní, tak i holky byly spokojené. Procvičovala se první pomoc, potom si zahrály pexesový turnaj a také se holky naučily trochu více z kuchařských dovedností. Jelikož po celou sobotu svítilo slunce, trávily čas zejména běháním či sezením venku. I když to bylo přespání vyhrazené pro menší světlušky, pozvány byly i starší. Nejenom, že si také přespání užily, ale také mi hodně pomohly s průběhem přespání. Vzhledem k postupu holek do krajského kola čeká světluchy opět příprava na závody. A snad i slíbený výlet do bazénu pro ty, které vyhrály bodování.

Třináctka měla schůzku s tématem Spolupráce, kde se zavázanýma očima musel celý oddíl projít lesem pod vedením dvou průvodkyň. Na konci cesty se (už vidoucí) děti pokochaly panoramatem z vyhlídky a následně sepisovaly co vědí o svých kamarádech z oddílu. Další schůzky byly akčnější, hrál se softball, na jelena a střílelo se z luku i pušky. Pár her jako boj o míč nebo hututu už děti znají natolik dobře, že jsou schopni je zahrát s mladšími i bez vysvětlování vedoucích. Jeden z drobných, ale důležitých rozdílů mezi skauty a ostatními spolky, kde dostanou děti program naservírovaný bez jakékoli vlastní iniciativy. Za zmínku stojí také přespání „Junák 1948“ v Brandýse, kterého se z našeho oddílu zúčastnili Adam, Ztracenej, Andy, Filip, Maruška a Kuba Čé. Kluci i holky si připomněli smutnou kapitolu z dějin českého skautingu, ale zahráli si i pár her, jako třeba skřety, kterými pak na schůzce pobavili i zbytek oddílu.

Zmiňované oslavy svatého Jiří proběhly na srubu až 25. dubna, tedy po uzávěrce Zpravodaje, takže budou popsány až v květnovém čísle. Zatím věřte, že se na ně celý duben těšíme J. Další akcí, která nás čeká a na kterou bychom vás rádi pozvali je Dětský den, který proběhne 1. června u nás na srubu od 14 hodin.

Skautské interview:                                             

Odpovídal Loki (Petr Mervart, 18 let), člen roverského kmene

Jak dlouho chodíš do klecanského střediska?

L: Do skautu jsem začal chodit ještě když byl u vesla třetího oddílu Stopař (rok 2006 jestli si dobře pamatuji)

Proč jsi skaut?

L: Skautem jsem proto, že tam mám většinu mých kamarádů – to je asi první věc, která mě napadne, když se mě někdo zeptá, proč tam vůbec chodím. Dále z větší části souhlasím a ztotožňuji se se skautskou myšlenkou jako takovou… Myslím, že to, co dělá skaut má rozhodně smysl…

Skauty si většina lidí představí jako děti – co podle tebe skauting může nabídnout dospělým?

L: Určitě zkušenost do budoucího života. Organizovat akce pro mladší členy není vůbec sranda. Já osobně nejsem vedoucím v žádném z oddílů, takže organizací výprav a tak dále se nezabývám, ale snažím se využít nabídek různých zážitkových akcí, kterých je habaděj. Naposledy jsem byl na celorepublikovém setkání Roverů (což jsou skauti od 15 let) a bylo to vážně super.

Co se na takovém celorepublikovém setkání děje?

L: Je tam spousta cizích úžasnejch, sympatickejch skautů, které vidíš poprví v životě a nebojí se tě oslovit… Spíš ve stanu, vaříš si sám na vařiči. Přes den jsou v nabídce přednášky od velice zajímavých osobností, workshopy… večer koncerty.

Která přednáška tě třeba zaujala?

L: Asi nejvíce mě bavila přednáška od pana Hesse, který založil síť Babyboxů po celé republice. Jelikož sám pan Hess je dlouholetý skaut, jeho povídání bylo velice uvolněné a okamžiky velice vtipné, protože v jeho lehce pokročilém věku zapomínal, co nám již řekl a co ještě ne, takže pár informací jsem slyšel několikrát J

A na které skautské akce se ještě letos chystáš?

L: Zatím žádnou větší, jako byl Obrok (zmíněné setkání skautů, pozn. redakce), neplánuji, jelikož budu mít prázdniny nespíš nabité prací, abych si vydělal na dovolenou a na začátku dalšího školního roku budu mít co dělat, abych se rozkoukal první rok na vysoké škole, ale určitě se budu snažit najít si třeba nějakou "víkendovku" . Například tento týden se chystám na Perplex, což je večer plný krátkých prezentací a debat na různá aktuální témata.

Poslední otázka – když je mi např. dvacet let a přemýšlím, že bych se nějak zapojil mezi skauty, kde mám začít, na koho se obrátit?

Určitě bych začal na sktránkách skaut.cz kde bych si našel nějakou základnu poblíž místa, kde bydlím a kontaktoval někoho z tamního střediska…

OK, to je vše, dík za rozhovor!

Skautský rok vrcholí letním táborem, takže o Vánocích jsme teprve v poločase realizace našich plánů a vizí. Přesto si v prosinci najdeme chvilku na krátký rituál, kdy se všichni členové střediska potkají okolo vánočního stromečku a společně zavzpomínají, jaký uplynulý rok vlastně byl. Tradiční součástí rituálu je posílání svíčky. Na co můžou skauti a skautky vzpomínat při pohledu do letošního plamínku?

Možná si vzpomenou na začátek roku. Na lednovou Tříkrálovou sbírku, při které jsme obešli Klecany a s písní vybrali peníze pro nadace Člověk v tísni a Lékaři bez hranic. Na únorový oheň na počest Tomáše Garrigue Masaryka, který naši skauti zapalují a vítají u něj lampionový průvod. Ani na masopustním průvodu jsme letos nechyběli. Dospělí členové střediska zavzpomínají na ples, který v sokolovně Veltěž proběhl pod taktovkou Pandy (Lukáš Kovalský).

 

 

Někdo zavzpomíná na jaro. Úklidy kluboven a celého areálu, dokončení altánu U Nata, což byl dlouhodobý projekt, který pro roverský kmen naplánoval Viki (Viktor Harnach). Především ale nejvýznamější skautský svátek – den svatého Jiří, při kterém si hrálo celé středisko a nakonec jsme poseděli u slavnostního ohně. Při povodních se starší skauti a roveři pod Lokiho (Petr Mervart) vedením vydali pomáhat do Klecánek.

 

 

Většina vzpomínek bude nepochybně patřit táboru. Letošní tábor se Janině (Jana Kovalská) opravdu povedl a shodli jsme se, že patřil k nejlepším. Velký podíl na tom měla celotáborová hra na téma Egypt, kterou připravili Anče (Anna Sýkorová) s Vlaďkou (Vladimíra Jandovská). Za skvělý tábor vděčíme i ostatním vedoucím a samozřejmě super dětem, bez kterých by to rozhodně nešlo. J

Nejčerstvější vzpomínky máme z podzimu. Jak jsme letos poprvé museli odmítat některé zájemce, protože mladší oddíly kluků i holek jsou přeplněné a dalším dětem by se už Mamut (Pavel Hurt) a Vlaďka nemohli naplno věnovat. Oddíly podnikly několik výprav, za všechny zmíním Pekelnou akci, kterou pořádala pro roverský kmen Anče na Sýkorovic chatě a Andělskou reakci, při které třináctý oddíl zavítal do klubovny Brandýských skautů. V Klecanech jsme byli k vidění při organizaci cyklistického Závodu do vrchu při Slavnostech pravého a levého břehu Vltavy.

 

 

Většina dětí možná ani nepostřehla, že v říjnu proběhl střediskový sněm, kde byla vedoucím střediska zvolena Janina s Míšou (Michaela Brázdová) jako zástupkyní. Ve funkci vystřídala dlouholetého vedoucího Filla (Ivo Kurhajec), kterému patří velký dík za odvedenou práci a věříme, že středisko nezavrhne a na našich akcích se ještě objeví.

Nebude se ale jen vzpomínat. Do budoucího roku nás čeká celá řada výzev. Roverský kmen bude fungovat bez Vikiho, který stráví půl roku v Portugalsku. Kulihracha (Martin Černý) čeká v třináctém oddíle obměna více než poloviny členů. Světlušky dokončily ekologický projekt a čekají je další témata. Do vlčácké smečky budou po odchodu nejstarších do třináctky vypuštěna další štěňata.

Přesto se na příští rok těšíme. Budou akce malé (schůzky), větší (výpravy a přespání), i největší – tábor. Budeme doufat v bezproblémovou spolupráci s rodiči i městem. Děti si opět připomenou, že příroda umí poskytnout víc zážitků než iPhone, že má smysl být odvážný a slušný a že při hrách se toho často naučí víc, než ve škole v lavici.

Za skautské středisko Havran Klecany vám hezké Vánoce a Nový rok plný příjemných překvapení přeje

Kapi (Matyáš Kapusta) 

Letošní zahajovací akcí byla Tříkrálová sbírka. První lednová neděle byla pro většinu dětí posledním dnem prázdnin a navzdory nevlídnému počasí se nás shromáždilo dost na vytvoření hned tří skupin – jedna pod vedením Janiny (Jana Kovalská)  prošla okolí srubu a ulice Na Vinici, zatímco druhá v tandemu Anče (Anna Sýkorová) + Loki (Petr Mervart ml.) koledovali na Boleslavce. Třetí skupina vybírala ve Zdibech. Omlouváme se všem, kdo nás letos čekali a nedorazili jsme – do budoucna bychom rádi dosáhli alespoň pěti týmů, abychom mohli pokrýt větší část Klecan.

 

 Peníze vybrané na sbírce posíláme každoročně jiné neziskové organizaci. Loni to byly nadace Člověk v tísni a Lékaři bez hranic, letos jsme 500 Kč poslali nadaci „Tříkralová sbírka“ od Charity a větší část, 4900 Kč byla poslána dětskému fondu OSN (UNICEF) na podporu dětí ze Sýrie. 

 

Děkujeme všem, kdo jste skautům přispěli a podpořili tím dobrou věc! 

Samozřejmě v lednu probíhá i oddílový program. Světlušky z prvního oddílu se věnovaly zimní výzdobě klubovny a přípravě na Závod Vlčat a Světlušek. „ZVaS“ je soutěží, při které se navzájem utkávají  družiny z různých oddílů a je tak pro děti výbornou možností setkat se ze skauty z celého okresu. Letos se bude okresní kolo závodu konat v Klecanech, hlavním pořadatelem je Kulihrach (Martin Černý). Kromě přípravy na závod také světlušky v rámci svého projektu uklízí některá nepěkná místa v Klecanech. Výsledky jejich práce vidíte na fotografiích: 

    

Ostatní oddíly také nelení. Ve třetím oddíle probíhají intenzivní přípravy na závod – děti v rámci hry „Poznávání kde bydlíme“ zkoumali mapu ČR i Evropy, učili se kraje a okresy. Praktické přípravy zahrnovaly základy zdravovědy, aby si děti uměly ošetřit puchýř nebo odřeninu nebo šifry. To vše doprovázela řada her venku, bez kterých si vlčata schůzku ani neumí představit. Třináctý oddíl měl schůzky tematické –  téma „Naděje“, během kterého děti mj. pantomimou i kreslením znázorňovaly svá očekávání do roku 2014, nebo téma „Rozhodování“. Kromě toho probíhá v Třináctce projekt „Pomoc druhým“, jehož první částí bylo prosincové rozdávání Betlémského světla.  Všechny tři oddíly se také potkaly na společné schůzce s tématem „Zimní olympijské hry“ pod vedením Anči. Roverský kmen navzdory zkouškovému období většiny členů připravuje skaustký ples, na který jste všichni zváni! 

 

 

Interview:                                                   

   

Odpovídala Anna Koktanová, 15 let, členka 13. oddílu:

Jak dlouho chodíš do klecanského střediska?

AK: 9 let.

Proč tam chodíš?

Zaprvé kvůli ideji skautingu, za druhé kvůli partě.

Můžeš to nějak rozvést? Co to podle tebe je, ta idea skautingu?

Přes jedince zlepšovat svět, i když se to někdy zdá jako marnost, má to svůj smysl a jsem ráda, že v tomhle ohledu se mnou souhlasí tolik lidí. Líbí se mi, že v tom není každej za sebe, že tvoříme takovou velikou rodinu, která se snaží tuhle myšlenku realizovat.

Co tě z lednových schůzek a akcí nejvíc bavilo?

Líbilo se mi, že bylo nejaký téma. Sice některý hry s tím souvisely jen trochu, ale přece jen jo.

Co to bylo za téma? A vzpomeneš si na nějakou konkrétní hru, která tě bavila?

Rozhodování. Líbilo se mi, jak jsme dostali (fiktivních, pozn. redakce) 6000 Kč a museli jsme se rozhodnout co s nima, aby každej souhlasil – to mi přišlo celkem zapeklitý.

Dobře a poslední otázka: jaký je tvůj nejsilnější zážitek z loňského roku?

Určitě tábor, nevím jestli to bylo super programem nebo tím, že se tam cítím skoro jako doma, ale byl úplně nejlepší ze všech, na kterých jsem kdy byla.