Kudy na tábor

Letošní tábořiště se nachází na GPS souřadnicích: 49°41’54.6″N 14°45’47.6″E . Dostanete se k nám polní cestou směrem na jih – mezi Popovicemi a Kamennou Lhotou.

2. zpráva z tábora 2016

Ahoj Mamííí! Je to tady tak nabité programem, že jsem se zase až dneska dostal k dalšímu dopisu. Dneska jdou všechny oddíly na dvoudenní výpravu. Protože ale hlásí bouřky, vlčata a světlušky přenocují kousek od tábora. Skauti a skautky nejsou z cukru a tak prý jdou dál…

Výprava je sice dost namáhavá, stojí to ale za to. Už se těším na zítřek, to prý do tábora dorazí Astrobus! To bude super 🙂 Moc děkuji za dopisy, které mi s tátou posíláte. Křeček ještě nedostal ani jeden a docela ho to mrzí 🙁 No nic, už vycházíme a tak musím běžet.

Zase se ozvu. Ahoj!

13. oddíl
13. oddíl
3. oddíl
3. oddíl
1. oddíl
1. oddíl

 

1. zpráva z tábora 2016

Dobrý den! V neděli 3. 7. jsme zahajovacím ohněm oficiálně zahájili tábor.

Zápisky táborníka:

Milá maminko, je to tady strašně super. V sobotu jsme dorazili do tábora, který už byl skoro úplně postavený. Spíme po dvojicích v podsadových stanech. Hned v sobotu jsme šli na dřevo, seznamovali jsme se s okolím tábora a zvelebovali náš stan.

V neděli byla zahájena celotáborová hra, když nás vedoucí rozdělili do táborových družin. Dnes jsme pak pokračovali v etapové hře hned dvěma etapami. Dopoledne jsme se snažili dorozumět s několika astronauty a odpoledne jsme sháněli materiál a součástky na naší vesmírnou loď.

Lodí tady máme hned několik. Galactica, Helios, Juno, Apollo, Asgard, Enterprise a Voyager.

Za chvíli je nástup, tak už musím běžet. Zase za pár dní napíšu 🙂  Tak ahoj

PS: Vedoucí mi říkali, že tady nemají signál (ti co mají Vodafone). Takže Vikiho zastihnete na 603 350 033. Vlaďce telefon kdyžtak předají.

Skautský koutek na klecanské Veteran Rallye

V sobotu 11. 6. se na náměstí V. B. Třebízského konal 20. ročník klecanské Veteran Rallye a protože i naše středisko slaví v letošním roce významné jubileum, připravili jsme skautský koutek. V našem koutku měli návštěvníci akce možnost vyzkoušet si skautský kroj s nejrůznějšími doplňky, jako jsou klobouky, barety nebo opasky. Dále si mohli vypůjčit slavnostní oddílové a družinové vlajky, vyfotit se s tradiční táborovou scenérií a stát se tak, alespoň na pár minut, skautem.

Fotografie si můžete prohlédnout zde: https://drive.google.com/drive/folders/0BxiGSuA-lcWlY2JDdVBpT1c3cE0

 

Mirek Peroutka (Perďa)

1

Na tomto místě se již od začátku roku setkáváte se seriálem článků z historie našeho střediska, připomínajícím letošní 80. výroční od jeho vzniku. Bohužel v dubnu došlo ke smutné události, kdy tento svět a naše středisko ve věku nedožitých 92 let navždy opustil dlouholetý člen, zasloužilý bratr a nezapomenutelný vedoucí Mirek Peroutka – Perďa. Proto tento měsíc přerušíme články z historie, a místo toho zavzpomínáme na našeho Perďu:

 „Perďa byl takovým naším kmetem. Byl jednou z nejdůležitějších ikon historie našeho střediska. Po revoluci v devadesátých letech byl Perďa nositelem a strážcem tradic, byl to takový náš morální sloup, který nám radil, co a jak máme dělat. Chodil mezi nás a vyprávěl nám ony tajemné staré příběhy z minulosti. S úsměvem vzpomínám, jak nám vždy vynadal, že máme nepořádek ve srubu – popel kolem kamen, neurovnané bágly na jedné hromadě a tak. Čím byl starší, tím více si potrpěl na kázeň. Vždy, když se blížil nějaký významný den, přišel a svým osobitým způsobem nám vysvětlil, proč ten den slavíme, co se za tím či oním datem skrývá. Nebyl studnicí moudrosti jen pro mě a pro ostatní kluky z oddílu. Radil i starším – Fillovi, Kidovi a ostatním. Když je člověk aktivní u oddílu, jeho hlavní snahou je zajistit jeho dobré fungování a ne vždy se stíhá věnovat maličkostem. A právě v tom byl Perďův přínos. Přišel a upozorňoval nás na ony maličkosti, které jsme kvůli vší té práci pro oddíl přehlíželi.“ (Matěj Zach – Stopař)2

Mirek se narodil 26. 7. 1924, a byl to Domažličák tělem i duší. I po letech života v Klecanech, jejichž je čestným občanem, rád na roky strávené na Domažlicku vzpomínal. Ostatně historie obecně byla jeho velkým koníčkem.

Neustále se prohraboval v dějinách, a to nejen v těch Chodských, ale ve všech. Když už byl v důchodu, každou sobotu jezdil do Prahy a chodil s Pražskou informační službou po pražských památkách, kde doháněl maličkosti v dějinách naší vlasti. Někdy se přidal jako pomocník k průvodcům, a to i s německými návštěvníky. Uměl docela dobře německy.“ (syn Vladimír)

Do Klecan Mirek přišel v roce 1959, pracoval v té době ve Kbelích a na Žižkově. Skautovat v Klecanech začal v březnu 1968, kdy byl v Praze na setkání skautů u příležitosti obnovení organizace, na kterém se seznámil se skauty Klecanskými. V té době bylo Mirkovi 44 let a měl již spoustu let zkušeností z 2. oddílu skautů v Domažlicích. Výrazně se na obnově Junáka v Klecanech podílel, působil v té době jako vůdce chlapeckého oddílu. Stejně tak po roce 1989 patřil k nejaktivnějším členům navzdory svému věku. Ještě v 70 letech tábořil pod stanem na Orlíku s oddílem klecanských skautek.

„Mirek nás učil jedinečné věci: znal výborně hvězdy, s jeho pomocí jsme se učili morseovku i vysílání pomocí vysílačky. Ukazoval skauting prostý, jaký byl dávno, a seznamoval nás s československou historií, o které dokázal poutavě vyprávět. Nikdy si nestěžoval a se vším si poradil. Symbolizoval pro nás zkrátka to dobré, co je v českém člověku.“ (Šárka Zikánová – Saxana)

„Já jsem Perďu poznal už jako staršího pána a vypravěče. Jeden z nejsilnějších zážitků s ním byl, když mě jako 14letého skauta vzal na okresní sněm, přestože jsem tam tehdy neměl co dělat. Bylo to myslím v roce 1996. Perďa byl pro mě člověk velmi důležitý. Vlastně díky němu jsem zůstal u skautů. Jak říkal pan Foglar, každého aktivního skauta jednou přepadne tzv. vánoční nálada. To je člověk přesně v tom rozpoložení, že by s tím vším skautováním nejraději seknul. Odešel jsem přibližně na půl roku, abych se pak znovu vrátil do tehdejšího druhého oddílu. Kluci z dvojky se se mnou ale nepárali a musel jsem znovu dělat nováčkovskou zkoušku. A byl to právě Perďa, s kým jsem ji celou udělal.“ (Matěj Zach – Stopař)

Později Mirek již aktivně žádný oddíl nevedl, ale stále mezi nás často chodil a byl aktivním členem střediska.

„Vlastně všichni z polistopadových skautů, kterých jsem se na Perďu ptala, zavzpomínali, že to byl skaut, který se vždy někde objevil, ať už na táboře či na schůzkách, ukázal a naučil nás něco zajímavého či pověděl historku u ohně, a zase šel.“ (Jana Kovalská)

Mirek měl hodně knih, knihy miloval. Spoustu mu jich vzala velká voda v roce 2002 a nejvíce ho tehdy mrzela ztráta prvorepublikové Kroniky Chodů z Domažlic. Ale jeho asi největším celoživotním koníčkem bylo radioamatérství. Miloval vysílačky a byl přeborníkem v morseovce. Byl velmi technicky zdatný, neměl problém ani s moderními technologiemi, počítači apod. Ještě v 91 letech míval v neděli od dvou se svou malou vysílačkou debaty důchodců a denně si přes skype povídal se svým synem. 3

„Radioamatérství bylo Perďova největší vášeň. Na táboře si v devět ráno vždy volal s ostatními radioamatéry. Byl to takový jeho rituál, kterého by se nevzdal, i kdyby začal tábor hořet. Byl velmi technicky vzdělaný a znalý. Mého tátu učil v elektrotechnickém kroužku a myslím, že právě díky Perďovi táta studoval elektrotechniku. Byl to kutil. Doma měl pájku a pípak, samozřejmě podomácku udělaný. Technika byla jeho životem. Byl to prostě technický typ člověka. Nezajímala ho však pouze rádia. Měl znalosti také o letadlech, aerodynamice apod. Perďovy znalosti měly cenu zlata a měly by se předávat dál z generace na generaci. Věnoval se však také i netechnickým věcem. Měl co říct i ke skautským hodnotám a duchovnu, přestože k nim přistupoval z praktické stránky.“ (Stopař)

Perďa byl neuvěřitelně praktický člověk. Poradil si se vším a naučil mě toho hrozně moc. Nebyly to ale jen „staré“ skautské dovednosti. Mirek i ve velmi vysokém věku šel s dobou a neustrnul v minulosti, uvědomoval si velmi dobře přednosti a nedostatky moderní doby a moderního skautingu. Pamatuji si, jak před třemi lety na střediskovém sněmu s námi debatoval o tématu „co dělat, až to jednou někdo vypne“. Myslel tím elektriku a s ní internet a veškeré vymoženosti moderní doby. Viděl ve svém okolí mladou generaci, která je na moderních technologiích v každodenním životě stále více a více závislá. S rostoucími nepokoji dnešní doby téma blackoutu nabírá na aktuálnosti a Perďa se do poslední chvíle snažil toto téma otevírat a předat nám něco ze svých znalostí, abychom si uměli poradit i v takových případech.“ (Michaela Brázdová)

Mirek ale znal výborně i spoustu dalších věcí. Například se skvěle vyznal v astronomii. Neustále sledoval noční oblohu a uměl pojmenovat snad každou hvězdu.

Jeden z posledních táborů, kterého se Perďa účastnil jako aktivní vedoucí, byl tábor v Sedlicích v roce 1990. Byl tam rybník a my jsme na našem „invazním“ člunu přes něj jezdili pro vodu. Ten tábor byl absolutně super. Hrozně jsme si to tam s Perďou užili. Taky si pamatuji, že na tábory do Heřmanic vozil svůj dalekohled, protože kromě rádio-aktivit, které byly jeho největší vášní, se hodně zajímal o přírodu a astronomii. Velmi dobře znal všechna možná i nemožná souhvězdí. Jedním z jeho nejzajímavějších počinů na táboře bylo, že nastavil dalekohled tak, aby se sluneční skvrny promítaly skrze něj na kus papíru. Uměl počítat podle hvězd čas a spoustu dalších neuvěřitelně zajímavých aktivit. Astronomie nikomu z oddílu příliš nešla, a když jsme se připravovali na Svojsíkův závod, šli jsme za Perďou. Učil nás ale řadu dalších věcí. Třeba nás učil řezat dřevo. Taky základy mapování. Nebo měření pomocí jednoho bodu či dalších optických měřicích metod. Tomuhle on rozuměl. Ukazoval nám, jak můžeme změřit výšku stromu s pomocí roverské hole. Přiznám se, že tahle měření byla vždy trochu mimo mě.“ (Stopař) 4
„Perďa je pochodující encyklopedie“ (Mirek Černý – Kid)

Po povodni v roce 2002 se po roce bydlení v domě Mirka a Honzy Černých, kteří mu jako bývalí skauti bez řečí nabídli v nouzi svůj dům, přestěhoval se svou ženou do nově zřízených bytů v kasárnách. Přestože mu voda vzala hodně, nevzala mu entusiasmus do další práce s mladými lidmi. Byl vždycky ochotný pomoci tam, kde bylo třeba.

 „Přestože Mirek rád a ochotně pomáhal ostatním, měl problém sám o pomoc požádat. Já jsem si vždy vážila toho, že pro něj mohu něco udělat, obzvlášť v posledních letech, kdy si už o pomoc říkat bohužel musel. Rád povídal o historii a o minulosti na Domažlicku, a v těch posledních dvou třech letech, kdy jsem ho tak trochu adoptovala, mne rozhovory s ním neuvěřitelně obohatily. Třeba to, jak létal jako náctiletý ve stíhačce, aby navigoval, to jak při osvobození vylezl na domažlickou věž vyvěsit národní vlajku nebo jak za války jako skaut roznášel v noci nelegální letáky. Vzpomínám si jasně na jeden z mnoha rozhovorů, kdy popisoval svoje dětství. Jak se u nich doma nikdy neřeklo sprosté slovo. On jako pětiletý se naučil od kamaráda ze sousedství zásobu takových slov, a při jedné večerní procházce do pekárny jich před svým otcem a pekařkou vychrlil celou zásobu. Jeho otec ztuhl, a pak ho hnal se sukovou holí přes celé domažlické náměstí. Mirek s vážnou tváří tehdy řekl, že před otcem již nikdy sprosté slovo nepoužil. Takový respekt k rodičům je dnes až neuvěřitelný. Mimochodem, to náměstí je pěkně dlouhé a já si na tu historku vždy vzpomenu, když tam procházím.“ (Lenka Lisá – Lenora)

Poslední dny svého života strávil v pečovatelském domě v Roztokách, kde zemřel přesně rok a den po své manželce. Jako čestný člen Svojsíkova oddílu a držitel mnoha významných skautských ocenění byl a navždy zůstane významným členem našeho skautského střediska. 5

„Je těžké Perďův život shrnout do jedné věty, ale pokud bych to měl udělat, řekl bych, že to byl čestný a rovný člověk.“ (Stopař)

Ze vzpomínek Mirkovy rodiny a klecanských skautů, jež měli tu čest s ním sdílet část životní cesty, složila Michaela Brázdová.

Výročí 4

V minulém čísle jsme vám slíbili zavzpomínání na dva tábory, které se konaly v období krátkého obnovení Junáka. Těmi byl tábor v roce 1969 a v roce 1970.

Tábor v roce 1969 se konal 14 dní a vedení bylo zastoupeno takto:

  1. oddíl – Miroslav Berkmanlpřihláška
  2. oddíl – Jaroslav Fiala
  3. dívčí oddíl – Drahuše Tintěrová

vedoucí tábora:  Zdeněk Stanislav (I. Týden)

Miroslav Peroutka (II. týden)

provijanství:       Jaroslav Velíšek (I. Týden)

Oldřich Štemrok (II. týden)

kuchařka:            Vlasta Velíšková

členové oddílových starších junáků: Mirek Černý, Václav Dus, Karel Tintěra

1

2

 

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

 

 

Z  tohoto období máme v archivu jen dvě kroniky a to kroniku II. oddílu a I. dívčího oddílu. Obě dvě začínají zápisky datovanými až po létě 1969, takže jak se na táborech účastníkům žilo můžeme vyčíst  ze zápisů tábora z roku 1970. Ten trval 19 dní, od středy 1. července až do neděle 19. července. Z citovaných odstavců se dozvíte více, než kdybychom vám to tu suše vypisovali. Takže, pěkné počtení a zasnění pro ty, co nezažili, a pěkné zavzpomínání pro ty, co tam byli:

Z kroniky II. oddílu Klecany

„Dnes je sobota 11. 7. 1970. Už při vztyčování vlajky je cítit zvláštní ovzduší tohoto dne. Dnes je opět 4
hezky. Na rozcvičku vybíhají hoši odění jen v trenýrkách a přitom není nikomu zima. Celý tento den je volný, protože dnes přijedou rodiče za svými milými. Je už druhá polovina tábora a maminkám se stýská. A opravdu. Dnes přijelo požehnané množství rodičů. Ale nejen rodičů. Přijeli i skauti.  První oddíl děvčat přivítal nadšeně sestru Černou. Celé středisko už očekává br. Štemproka staršího, který měl dnes přijet, aby převzal tábor po br. Stanislavovi. V celém táboře je zmatek a nikdo není schopen něco dělat. Až na večer se objevilo zelené auto, které dostalo název ponorka a přijel br. Štemprok i se svou paní. Ale to už se obrací pozornost většiny na ostrůvek, kde roste slibová hranice. Ano, dnes zde budou někteří nováčkové skládat slib. Slíbili tito: Karel Smolan, Jan Novotný a Radan Dus.

U slibového tábora předal vedoucí oddílu Kidovi hodnost zástupce vedoucího II. Oddílu.

Při této příležitosti odevzdal vedoucí oddílu několika bratrům některé odborky. Byly to „Tři orlí pera“, odborky „Drvoštěpa“, „Táborníka“, „Učení“.

Po této slavnostní části byla část zábavná. Začal zpěv a hry. Tento táborák se povedl a jistě patří mezi táboráky, na které se nezapomíná.“

 Z kroniky I. dívčího oddílu

„Neděle 19. 7. 1970

Probouzíme se do smutného dne. Poslední budíček, poslední mytí v naší říčce, rozcvička, snídaně, nástup.

Den začíná jako obyčejně, až na to, že je to vše naposled. Všichni již mají sbaleno a nástup je vlastně nástupem na demontáž tábora. Louka, na které tábor  I. a II. Chlapeckého oddílu musí být čistá, do posledního papírku. Zůstane tu jen hlídková věž, jenž nyní bude sloužit jako posed hajnému. Celty jsou složené a teď se rozebírají podsady a prkna se rovnají právě k věži. Brána již také padla a všem je uvnitř nějak smutno. Někteří odcházejí mimo tábor, chtějí být sami. Ale když jsou mezi ostatními, nedávají to na sobě znát. A tak je všude plno legrace a naposled nám dal zasmát i Dou. Je poledne, už jsou tu autobusy, ale náš dívčí tábor stále stojí. A bude stát celé léto. Byl nám totiž půjčen už postavený. A teď se tam stěhují mastňáci, jenž přijeli dvěma autobusy. A Dou již zvyklí již na svůj stan, jej udatně brání před cizími vetřelci.

Museli jsme ho přenést na druhou stranu a držet ho. Ale ne dlouho. Naše zavazadla se stěhují z pod ovčí lávky do autobusu a za chvíli se tam stěhujeme i my. Nyní již opravdu naposled vidíme místo, kde stál náš tábor.

Cesta probíhá hladce, projíždíme Kaplicí a míříme na České Budějovice. Na zastávce v nějakém městě vyběhl  Dou, ale někdo si ho všiml a tak jsme ho tam nezapomněli. A teď už jedeme přímo domů. Ovšem, ještě s jednou zastávkou mezi lesy. Do Klecan jsme přijeli kolem čtvrté hodiny.“

A máme tu otázky pro „pamětníky“:

  1. Kdo to byl Dou?
  2. Komu se přezdívalo Sam a komu Roy?

Prosím, napište nám na email: skaut@klecany.cz

Výprava vlčat – Malostatek Blatiny

Druhý víkend v dubnu jsme jeli na Malostatek Blatiny, kde jsme se aktivně připravovali na závody vlčat a světlušek, ale zároveň jsme navštívili i obyvatele statku. Mohli jsme vidět divoké prase, lišku, divoké králíky, domácí drůbež, kozy, ovce, povozit se na koni a seznámit se v volečkem, který chodil všude s námi.

Akce se zůčastnili: Ježek, Bobr, Domino, Dudu, Batman, Marek, Mišpulín, Maty, Maty II., Jenda, Mamut a Panda s Janinou, Hanulí a Jindrou.