Na Heřmanické tábořiště jsme dorazili v sobotu 4.7. odpoledne. Jeli jsme nejdříve vlakem do Jablonného v Podještědí a pak už jsme museli pěšky.Cestu nám „zpříjemnil“ teplý deštík, ale došli jsme plni optimismu a dobré nálady.
Louka nás přivítala 5ti tee-pee, kuchyní a jídelnou.To vše bylo dílem Roverů, ostatní čekalo na nás. Stavba dalších stanů nám zabrala následující dva dny. Alespoň se i ti nejmenší naučili držet sekyry, pily, kladívka i hřebíky.V úterý už byl celý tábor jak má být.Mohli jsme začít v klidu zahájit celotáborovou hru “Cesta na Jižní pól!“
Po celý zbytek táboření jsme se v jednotlivých etapách přibližovali našemu cíli.Mapovali jsme terén, stavěli psí saně, zachraňovali zraněné kamarády, překonávali překážky drsné přírody i měnícího se počasí, vařili na ohništi, zdolávali obrovské výškové rozdíly i vodní nástrahy…..
Pokud nám počasí dovolilo (bylo sice teplo, ale každý den nám louku pokropil letní déšť) hráli jsme hry, chodili poznávat okolí a samozřejmě i koupat na přírodní koupaliště do Heřmanic. Vše jsme prokládali skautskými vědomostmi, které se předávají z těch starších ( roverů, rangers ) na mladší ( skauty, skautky ) a z mladších na ty nejmladší ( vlčata, světlušky ). Do znalostí, které jsme si přivezli z pobytu v přírodě patřilo i umění kuchařské. Do tohoto taje jsme vnikli díky Žlababovi a Lídě, kteří nám hostili tělíčko dobrůtkami. Po čtyřech družinách jsme chodili do služeb, kde bylo potřeba sekat dříví, topit v kamnech, krájet, loupat, mazat, mýt nádobí a vše ostatní, co patří do kuchyně.
Ve stejných družinách jsme v noci hlídali tábor a drželi pospolu v naší cestě na jih.
Super zážitek byla i výprava do Liberce, kde jsme se bavili v IQ parku a ve vodním ráji s tobogánem a vířivkou.Oproti potoku, který teče přes naše tábořiště, to byl naprostý luxus. Největší nápor na naší kondičku byla záverečná etapa celotáborovky. Výšlap na Hvozd = Jižní pól = patří mezi ty náročnější akce. Ale dorazili jsme všichni a bez úhony. Odměnou nám byl kouzelný výhled do okolí i na náš tábor, který se z té výšky zdál mravenčí.
Celých 14dní jsme si zpříjemňovali chvíle volna kytarami, mandolínou a písničkami.Své kouzlo udělal i plápolající plamen několika ohňů a hlavně toho závěrečného. Byl super.Jen nás od něho vyhnala velká nepříjemná bouřka, která se přehnala nejen přes Heřmanice, ale i přes celé území naší republiky. Zpívalo se tedy do dlouhých nočních hodin v úkrytu jídelny. Nikomu se nechtělo spát, protože pak už zbývalo jen uklízet tábořiště a odjezd domů.
Vše toto prožili:
Borůvka + Anča, Hynek, Verča, Kája, Loki, Maruška
Viky + Bobr, Týna, Sofka, Hyneček, Tunelář
Buba + 6a1/2, Niki, Marek, Eva, Péťa, Kačka, Fausta
Máťa + Václav, Adéla, Lamba, Péťa Š., Anička
Kulihrach, Žlababa, Vlaďka, Pepíno, Mamut, Babačka, Fredka, Fill, Lída.
Bylo to fajn, bylo toho dost, tak zase za rok
– FREDKA –