Tak a je po prázdninách a tím i po dalším našem táboře. Loni jsem na něm bohužel nebyla, tak jsem se letos těšila dvojnásob. Nejen na nepopsatelnou atmosféru táborového dění, ale i na přírodu, ve které trávíte 24hodin denně.
Letošní tábor se mi obzvlášť líbil a myslím, že nebudu mluvit jen za sebe ale za všech 32 dětí, které s námi strávilo 14 dní na naší známé louce v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí.
Snažili jsme se pro děti udělat takový program, aby měly z tábora spoustu vzpomínek a zážitků. Zda se nám to podařilo, to se musíte zeptat jich. Já vám jen můžu říci, že jako vedoucí tábora jsem pociťovala neskutečnou harmonii ve všem, co jsme s ostatními vedoucími připravovali a vymýšleli. Bylo nás tam 9 a každý měl na starosti něco, bez čeho by tábor nemohl fungovat. Ať se jedná o nákup potravin, vaření, ošetřování nemocných či samotná příprava a realizace programu.
Letošní velká táborová hra se odehrávala ve světě indiánů, kde 5 indiánských kmenů jako byly Makahové, Navaho, Cherokee, Čejeni a Irokézové bojovalo proti sobě. Nejprve kmeny vedle sebe tolerantně existovaly, avšak postupem času se to zvrtlo ve válku a jejich osud vyústil ve chvíli, kdy našly indiánský zákon starého indiána, který přes něj promluvil o tom, jak se správné kmeny a správní indiáni mají chovat. Vítězná skupina, která zákon našla se stala vedoucím kmenem celé indiánské koalice, kterou všech 5 kmenů vytvořilo. Za pomoci slov starého náčelníka si uvědomily, že násilí a nenávist plodí jen nenávist.
Tak jste mohli během našeho tábora vidět malé i větší indiány, jak se snaží uvařit cosi na ohni, staví si přístřešek pro svůj kmen, ve kterém i následně spali, staví si totem, aby tím zahnali déšť, následné válečné bitvy po lesích a samozřejmě nezapomenutelný turnaj v lakrosu, kolektivní hrou pocházející skutečně od indiánů.)
A co si děti z našeho tábora přes veškeré zážitky ještě odvezly? Ti starší zkušenost organizovat a rozdávat úkoly ve skupině, ať už jako náčelníci svého kmene při hře nebo jako rádcové skupiny při službě v kuchyni či noční hlídce. Nemyslíte, že tato dovednost jim bude ve světě plném managerů a vedoucích pozic jednou k užitku?
A mladší jsou zase o něco lepší v postarání se o sebe sama a ve spolupráci s různě starými dětmi a nejen s jejich vrstevníky, jak to znají ze školy.
Tohle je ve skautingu to krásné, kdy děti můžou komunikovat a spolupracovat s různými věkovými kategoriemi, vedoucí zde mají jako starší kamarády, kterým se můžou se vším svěřit. Kde jinde narazí na partu 40 lidí mezi 6 a 26 lety a se všemi přijde osobně do styku díky nějaké táborové práci?
Samozřejmě soupeření mezi týmy přineslo dětem i správný postoj k tomu, že pro výhru se musí trošku zapracovat. Díky starším klukům, kteří dělali kmenům patrony a motivovali je do větší soutěživosti a spolupráci si odnášejí z tábora dobrý pocit, že pro svůj kmen udělaly co mohly. A zkuste se zeptat nějakého 6ti letého dítěte, jestli už někdy bojovalo za své kamarády a pomáhalo jim k vítězství.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem rodičům, kteří nám svěřili své dítě a dovolili nám, abychom měli tolik společných zážitků a hlavně díky rodičům, kteří nám pomohli v sobotu s bouráním. Letos to bylo až neuvěřitelně rychlé a to díky všem tatínkům a maminkám, kteří přijeli už v pátek, byli přítomni slavnostnímu ohni a následující den i bourání kde nám opravdu neskutečně pomohli. Je to krásný, když máme při své práci oporu v rodičích. Děkuji za to.
A největší díky patří všem, kdo se na táboře spolupodílel a dovedl tábor dotáhnout až do úplného konce. Každý z vás byl na táboře potřeba a bez vás by to prostě nebylo ono. Takže díky moc Bodlino, Borůvko, Bubo, Davide, Kulihrášku, Lído, Mamute, Martino, Máťo, Míšo, Pepíno, Viki, Vlaďko.
Jana Klausová
vedoucí tábora 2010