V sobotu 12. 3. 2011 se skupinka osmi odvážných skautů pod vedením Mamuta vydala na dalekou výpravu do dlouho neprozkoumaných Močidel u Husince. Z družiny jestřábů Mamuta doprovázeli Kuba, Tomáš a Ztracenej, z orlů Hyneček, Pepe, Kuba a Matěj.
Všichni výletníci se setkali v devět ráno před srubem vyzbrojení a přichystaní na následující pouť. Počasí bylo vskutku nádherné. Obloha jasná, ani horko ani zima, vzduch byl cítit probouzejícím se jarem. Poutníci se nejprve vydali přes divoký klecanský háj, který již v této pozdní ranní době hýřil životem. Nejeden opeřený zpěváček popěvoval klukům do kroku. Ti se zastavili až na vyhlídce, která jim poskytla krásný výhled ne jen na blízké Klecánky, Roztoky a Vltavu, ale i na daleké věže Pražského hradu. Odtud se pak divokou přírodou a písky klecanského lomu dostali na dohled svému cíli. Od močidel je však stále dělil velký kus cesty přes rozsáhlá bahnitá pole.
Během jejich cesty přes pole však Mamut něco zpozoroval koutkem oka. Bylo to početné stádo hnědošedých srnců a srneček. Jaké štěstí kluci měli, že vítr vál jejich směrem, takže je stádo neucítilo. Navíc je ani nezpozorovalo. Pomalu se tedy plížili směrem k nim a pomocí dalekohledů je pozorovali. Museli být však hlučnější, než si mysleli, neboť stačila chvilka a stádo uprchlo do nedalekých větrušických sadů. Kluci si mohli jen povzdechnout a jít dál, neboť srnci zřejmě neměli v úmyslu se vrátit a opět jim zapózovat. To neměl ani zajda, který před nimi také pláchl, jen co opět vykročili směrem k močidlům.
Močidla již měli na dosah ruky. Museli však zdolat poslední překážku. Rozbahněné a bažinaté kaliště před ním. Dlouho hledali cestu skrz tento neprostupný močál. Nakonec se však všichni, i když někdo s větším či menším úspěchem, dostali na druhou stranu.
Mamut měl však pro ostatní připravené ještě jedno překvapení. Odtrhl se od skupiny a šel napřed. Ostatním však za sebou nechával značky, aby věděli, kudy jej následovat. Cesta vedla přes cíp větrušických sadů zpět do močidel, kde na jejím konci Mamut čekal u ohniště na ostatní.
Přišel čas oběda a tak bylo nejprve nutno obstarat dostatek dřeva na oheň. Během nošení objevili Tomáš z Jestřábů a Kuba z Orlů na pařezu blízko tábořiště obrovskou sršeň s hrozivým žihadlem. Byla dokonce tak velká, že ani neletěla, ale pouze líně lezla po pařezu. Mamut všechny vybídl k opatrnosti a ať se k sršni raději nepřibližují. Píchnutí od takhle velkého sršně by znamenalo velmi vážné zranění. Navíc se poutníci nacházeli uprostřed divočiny, kde by se jen stěží dovolali nějaké pomoci.
Oheň se brzy rozhořel a všichni se dali do jídla. Někdo vařil, někdo se spokojil se studeným obědem přineseným z domova. Když byli všichni dostatečně najedení, uhasili ohniště a uklidili v jeho okolí. Pak se vydali k cíli celé výpravy. Tím byly skaliska na vrcholu močidel, odkud je vidět široko daleko. Výhled tu byl dokonce ještě lepší, než výhled z výhlídky v háji. Čas se však krátil a tak se kluci vydali na zpáteční cestu.
Když opět vstoupili do klecanského háje, zvolili jinou cestu, než kterou šli dříve. Ponořili se hlouběji do středu celého háje, kde se nachází most přes potok, vytékající z nedaleké studánky. Tu se hned třikrát podivili. Poprvé je udivil led, který se nacházel v potoku pod mostem, i když teplota kolem byla jistě nad bodem mrazu. Dále je překvapil blížící se hluk, který se k nim rychle blížil. Nejednalo se však o žádné divoké zvíře, nýbrž o motokrosaře, který očividně nectil klid a mír zdejšího lesa a svéhlavě jej narušoval. Posledním překvapením byl motokrosařem vyděšený srnec, který s cílem dostat se co nejdále od nezodpovědného narušitele proběhl těsně vedle naší skupiny a zmizel v houští.
Kluci se vydali na poslední část své poutě vzhůru hájem, dokud se nedostali k známé silnici, za níž se nacházel skautský srub, odkud vyrazili. Společně ještě chvíli poseděli v klubovně a pak se všichni plní nových zážitků rozešli domů.
Dne 14. 5. 2011 se několik skautů z našeho střediska vydalo na Svojsíkův závod do Zlonína.
Pepe všichni králové
před srubem u Stopaře
