V rámci příprav na letošní roverské setkání ObRok 2011 proběhla úprava horní klubovny na srubu.
"První věc, kterou musel náš kmen rozhodnout, bylo stanovení priorit – náš útulný srub má totiž hned dvě místnosti, které nebyly naplno využívány, a otázkou tedy bylo, kterou z nich začít. Kmen vcelku logicky rozhodl, že nejjednodušší bude zpřístupnit veřejnosti naši roverskou klubovnu a klubovnu rozpadlého Druhého oddílu bude využívat top management našeho kmene jako konferenční místnost, což se bude nepochybně hodit, až bude z RS Klecany akciovka s miliardovým obratem. Mohli jsme tedy soustředit náš mozkový potenciál na otázku, jak upravit tu další klubovnu, aby se dala využít i pro neskauty.
Diskuze byla vedena na střediskové radě a zpočátku se vyvíjela klidně. Bylo rozhodnuto, že se z klubovny vyhodí veškeré nepotřebné krámy, na jedné straně se udělá vyvýšené pódium a že bude na podlahu položen koberec. Poté následovala poměrně drsná hádka o výšku pódia, kde se smlouvalo doslova o každý centimetr. Při této diskuzi se definitivně potvrdilo, že „na velikosti záleží!“
Po pečlivém naplánování se přešlo od slov k činům. První fáze úpravy klubovny se dá označit jako destruktivní. Mladí a neklidní členové RS už dávno toužili vyhodit ze srubu spousty nepotřebných krámů, a proto se původní plán „vyklidit klubovnu“ změnil na „zničíme a vyhodíme vše, co nám přijde pod ruku“. To vše za využití nejmodernějších technologií, speciálně pro tento účel vyvinutých vědeckým týmem NASA – za všechny zmíním např. patnáctikilové kladivo s pracovním názvem Alík.
Když už se nedalo nic dalšího zničit Když byla klubovna uklizena, mohlo se přejít ke konstruktivní části plánu. Levná pracovní síla našich roverů a rangers se pod vedením zkušeného stavbyvedoucího Pepina vydala dne 20. 2. stavět pódium. Nedbali jsme nepříznivých pracovních podmínek (teplota na pracovišti určitě neodpovídala normám EU) a za hudebního doprovodu Filharmonického Orchestru Evropa 2 jsme natírali, hoblovali, izolovali, lepili, dvakrát měřili, jednou řezali a prováděli další činnosti připomínající práci. Při tom všem nám pomáhali roveři z Úval. Díky Pepinovi jsme pódium postavili za jednu neděli, čímž tento student ČVUTu potvrdil letitou teorii, že vše důležité se dá na vejšce naučit za dva semestry a zbytek času tam studenti tráví, jen aby nemuseli makat. Koberec byl pak definitivně položen na schůzce v pátek 25.2."