18. 2. 2012 – Motokáry v Letňanech
Jak říká jedno skautské moudro, rovering je o poznávání nových věcí. Proto jsem se rozhodl připravit pro roverský kmen na únor něco netradičního. Adeptů bylo mnoho, nicméně nakonec konkurz na únorovou akci vyhrál motokárový klub v Letňanech.
Akce se zúčastnili vyjma mé maličkosti tři členové kmene – Borůvka, Loki a Anča. Krátce po druhé hodině odpolední jsme prošli branou do areálu motokár a brzy poté nás přivítala samotná chladná motokárová hala. Nejprve jsme zamířili do zdejší hospůdky. Původní plán byl, že bychom se střídali po dvou, aby vždy byli dva na dráze a dva hlídači zavazadel. Nicméně v hale jsme byli skoro sami, takže se od něj upustilo. První jízdu jsem jel já s Lokim. Dostali jsme základní instrukce plus varování, že povrch je kvůli počasí vlhký (i přes krytou halu), takže pokud budeme brzdit či přidávat plyn v zatáčkách, skončíme v pneumatikách. No a nebyl bych to já, kdybych to při prvním kole v jedné ze zatáček pořádně nerozpálil a neskončil čumákem v zábraně. Ještě že jsem ostatní poučoval, že to jsou motokáry a ne pouťová autíčka. Naštěstí to byl můj jediný incident. Povrch dráhy byl opravdu tak trochu kluzký a sebemenší šlápnutí na brzdu bylo znát. První jízda utekla jako 200 Kč z peněženky a my jsme se už těšili na další.
Druhou jízdu absolvovala celý náš čtyřčlenný závodní tým, kterému by asi nikdo neřekl jinak než „Šourci“ (určitě by mu tak říkal Loki). Každý jel svým ojedinělým stylem. Anča jela s osobitým klidem a ještě se určitě stačila pokochat krajinou motokárové haly. Loki oproti tomu jezdil docela agresivně, což mělo za následek nejedno blízké setkání s pneumatikovou zábranou. Borůvka byla tichá voda, co nakonec Mamutovu motokáru málem semlela. Já se snažil s ohledem na vozovku, počtu motokár na trati a různorodým řidičským návykům mých stájových kolegů držet si od Anči bezpečnou vzdálenost, uhýbat kamikadze útokům Lokiho a být hlavně co nejdále od Borůvky. Po konci jízdy jsme všichni dychtivě zkoumali jednotlivé časy našich kol. Nejrychlejší kolo zajela Borůvka, neboť jsme jí s Lokim chtěli udělat radost ;D.
Třetí jízdu jsme absolvovali opět jen já a Loki. Bylo znát, že jsme se během předchozích dvou jízd docela rozjezdili, neboť jsem se snažil jezdit odvážněji v obtížnějších částech tratě a Loki omezil své testování pevnosti bariér. Podle výsledků jsme oba své časy vylepšili, nicméně mě trochu zamrzelo, že měřící systém z neznámého důvodu zaznamenal jen polovinu mých kol. Nejrychlejší Lokiho kolo se pyšnilo časem 0:50 (tratí projel za padesát vteřin). Třetí jízda byla také naší poslední. Vrátili jsme helmy, sbalili si saky paky a vydali se na cestu domů. Jen doufám, že se ostatní bavili stejně jako já. Moc rád bych tuhle akci ještě někdy zopakoval.
Mamut
