aneb šílenej orienťák po Orlických Horách
Dne 20.8. jsme se v 17:00 sešli v Kobylisích abychom se vydali do neznáma Orlických Hor.
V 17:20 jsme byli v sestavě Matyáš,Viki,Kulihrášek,Anča(Já) a Bodlina připraveni vyrazit na cestu.Cesta trvala asi 2h a nebyla nijak zajímává až na jednoho 50-ti letého zbohatlíka, který asi neměl na práci nic jiného než číhat jestli mu někdo nemočí na pozemek.
Kolem osmé jsme dorazili do malého městečka Stárkov,nedaleko od Náchoda. Na Starkovské faře, na nás čekalo prase Manfred a sám vedoucí téhle šílené záležitosti pan Jirka Jirout, u něj jsme se zahlásili a on nás navedl do kina, v němž mělo být naše nocležiště a něco jako zázemí pro celý příští den. Zbytek večera probíhal ve společnosti marcipánové koruny a dlouhé přednášky o Františku Josefu I…Pak když jsme se odchýlili ven k otáčející se mu Manfredovi, začal se v kině promítat film,který jsme díkybohu nestihli celý,ale jen konec, protože sledovat celou dobu film o klonech na měsíci by byla jistá sebevražda, i když to co následovalo potom se zdaleka nemohlo rovnat sebevraždě.
Když jsme se ukládali ke “spánku“, tak nám k naší velké radosti zahrála místní nejmíň šestičlenná kapela s názvem : „Kdo bude chrápat hlasitěji vyhrál“.
Usli jsme v pět ráno…
Budíček byl v sedm hodin ráno,což podle mě bylo až přespříliš brzo,když meeting byl až v osm…
Na ranním meetingu jsme dostali flashku, ze které jsme si zkopírovali podivný trojúhelník,který nás měl dovést na další stanoviště, a šifru.O trojúhelníku jsme asi o 2 hodiny později zjistili, že jsou to trigonometrické body, načež jsme zavolali přítele na telefonu alias 6 a půla, studenta vysoké školy kartografie, takže nám posílal souřadnice a my jsme mohli začít hledat v terénu. Do terénu samozřejmě vyjížděli ty nejdůležitější lidiJ(Já a Kulihrášek,občas se k nám přifařil Matyáš nebo Viki) . Na první výjezd (ve složení: Já,Kulihrášek,Viki a Matyáš) jsme jeli do vesničky Bystré nedaleko od Stárkova a dostali jsme instrukce: „je to někde mezi těmahle dvěma kopci“, tak jsme hledali u nějakého starého domu a když jsme nic nenašli,vrátili jsme se do Stárkova a rozhodli se jít do nejbližší restaurace s wifi, tady jsme dostali další souřadnice a nečekaně vedly zase do Bystrého, a tentokrát s námi jel jenom Viki. Souřadnice nás vedly do údolí za Bystrým. Auto jsme zaparkovali v Bystrém a vydali jsme se na kopec.Na kopci jsme došli k velkému stromu,na jehož větvích vypadalo že něco je,tak tam Viki vylezl,ale našel jen geocashku…, tak jsme šli na další kopec,kde jsme taky překvapivě zase nic nenašli.Když jsme se vraceli,narazili jsme na zvláštní druh mafiánských krav, proplížili jsme se kolem nich a když už jsme chtěli přeběhnout přes výběh,doběhli nás a zatarasily nám cestu,ale my jsme statečně se snažili všelijak je obejít a přelstít až nakonec se nám podařilo přeběhnout na druhou stranu bez úrazu.
Vrátili jsme se zpět do restaurace, kde už pro nás měl Matyáš s Bodlinou,připraveny další souřadnice,tak jsme vyjeli opět do směru Bystré,ale tentokrát jsme zastavili už před Bystrým,kde podle instrukcí to mělo být na louce v remízku,okamžitě jsme začali hledat,a někteří z nás dokonce prolezli remízek skrz naskrz, až nakonec…
jsme to našli! Byla to malá krabička s dvěma flashkami pohozená v trávě. Chytře jsme si s sebou nevzali notebook,takže pro něj museli Kulihrášek,Viki a Matyáš dojet. Přetáhli jsme si soubor na flashce a s euforickou náladou, že jsme se konečně někam posunuli, jsme jeli zpět do restaurace.
Na flaschce byly soubory, které jsme měli otevřít. Všichni co měli notebook s internetem hledali, až nakonec se dohledali programu, který otevřel první soubor. Byla v něm fotka pomníku bitvy u Sadové (tuším) a když Matyáš našel i místo,kde se pomník nachází, terení tým spolu s Matyášem vyjel směr pomník,který ležel nedaleko od Náchoda. Jeli jsme asi půl hodiny až jsme pomník našli kousek za městem Vysokov. Asi deset minut jsme hledali v okolí pomníku, na pomníku, u pomníku až jsem našla papírek přilepený na stuze u růže položenou na pomníku. Na papíru byl kód,který jsme poslali do řídícího střediska a pomalu jsme se tam i vraceli,což byla velká chyba,protože jsme asi po půl hodině jeli (bez Matyáše,s Vikim) ZASE směr pomník a ještě dál,čímž jsme ztratili spoustu času, protože jediný instrukce co jsme měli bylo hledat větrný mlýny a Václávice (v souboru který Viki s Bodlinou otevřeli, pomocí kódu,který jsme jim poslali,byla fotka větrných mlýnů a zkomolení slova Václavice)
Ve Václavicích jsme se zastavili u dalšího památného místa s námětem nějaké bitvy, tam jsme našli jenom další geocashku,což nám vůbec nepomohlo. Potom jsme dostali zprávu,že máme jet do Nového Města nad Metují,že jsou tam staré větrné mlýny.Jeli jsme tam asi hodinu,přičemž jsme museli Nové Město nad Metují složitě objíždět, protože cesta přes něj byla zavřená.
Když jsme dojeli k větrným mlýnům už se začalo pomalu smrákat tak jsme co nejrychleji hledali okolo mlýnů nějakou další šifru, ale i když jsme se snažili sebevíc, padla tma a nám musel k hledání stačit mobil,nakonec když už jsme konečně něco našli,zjistili jsme,že je to jen další (třetí) geocashka…A protože už nebylo vidět na krok,zabalili jsme to a vyjeli směr Stárkov.
Všichni jsme se pak sešli ve Stárkovské faře,řekli jsme si že to bylo víc než jsme čekali (čekali jsme, že najdeme jednu,našli jsme tři!!!) a pomalu se odebrali ke spánku,tentokrát tam vlastně skoro nikdo nebyl, takže jsme si aspoň užili neprobdělou noc J
Ráno jsme se nasnídali z posledních zásob, co jsme měli, zabalili a rozloučili se s vedoucím celé akce a odjeli zpět do Klecan.
Myslím, že můžu mluvit za všechny když řeknu, že to byla skvělá zkušenost a že by jsme se toho příští rok též rádi účastnili.
Anče