K Velikonocím neodmyslitelně patří jarmark. K Jarmarku neodmyslitelně patří pomlázky. K pomlázkám neodmyslitelně patří jejich pletení. A tak se 13. oddíl pod vedením Vikiho a mě v pátek odpoledne sebral a vyrazil na proutí.
Kde se ale takové proutí v okolí Klecan sežene? První možností bylo osvědčené „naleziště“ za Přemyšlenským rybníkem. To je ale od srubu pěkná dálka, takže hyperaktivní vitální 13. oddíl vyrazil obhlédnout, jaká je situace proutků v mokřadu za fotbalovým hřištěm. Nakonec tam bylo proutků až až. Vylovil jsem z kapsy nůž a dal ostatním instrukce. „Tak se dáme do toho. Vytáhněte si nože.“ 13. oddíl však na mou výzvu nereagoval. „Jste hluchý? Vytáhnout nože!“ Členové a členky oddílu po sobě dál nervózně pokukovali. A pak to mi to došlo. „Kdo tady má všechno nůž?“ Ruce zůstaly ve svislé poloze. Plesk! Ozvalo se, když jsem se praštil do čela.
Tak se 13. oddíl, vyzbrojený mým a Týniným nožem a dvojicí zahradních nůžek dal do sbírání. Nakonec se ukázalo, že proutků je hodně, nicméně jejich kvalita byla na úrovni východoasijského vyváženého zboží. Třináctka se vrátila s kupou proutků na srub a ještě před odchodem je setřídila vždy po osmi a jednom záložním pro každou potencionální pomlázku.
V sobotu ráno jsem se vydal na srub o něco dřív, abych napletl nějaké pomlázky dopředu a použil je jako ukázku pro Třináctku. Jak jsem se tak probíral seřazenými proutky, přemýšlel jsem, podle jakého kritéria je dávali k sobě. Délku jsem zamítl hned z prvního pohledu. Další teorií byla šířka. Ani ta se však nepotvrdila. V návalu zoufalství mě jako poslední kritérium napadla barva. Ale to bych celý 13. oddíl odsoudil k barvosleposti.
Nezbylo než znovu proutky seřadit. Po půl hodině jsem se dal konečně do pletení. Než přišli první členové 13. oddílu, podařilo se mi uplést tři pomlázky. Na pletení dorazili Tunelář (i s Šídlem), Viktor, Nitka a Maruška. Kromě mě jen Viktor uměl udělat pomlázku, takže jsem se to s jeho asistencí pokusil naučit i Tuneláře. Ten by možná i pomlázku upletl, ale vždy si vybral tak špatné proutky, že je buď zlomil, nebo výsledek jeho práce připomínal spíš koště než pomlázku. Nitka s Maruškou (ne)ochotně vyrobily cenovky a vázaly na hotové pomlázky pentle. Pak jsem se pokoušel naučit plést pomlázky i je. Po dvou hodinách bylo pár pomlázek napleteno a my se rozešli s tím, že kdo má zájem, může přijít i prodávat.
Zájem však z dopolední skupiny projevila jen Nitka. Z ostatních členů Třináctky přišli Adam a Jirka. Viktor pak přišel těsně před závěrem. Díky bohu jsem měl po ruce docela dost vlčata Janu, takže to nebylo zase tak hrozné. Hrozné však bylo počasí. Vítr byl tak silný, že sokolníkovi odfoukl Káně a to se vrátilo po dvaceti minutách. Jarmark se příliš nepovedl. Málo sluníčka → málo stánků → málo lidí. Pár pomlázek se nám podařilo prodat, i když většina zákazníků byli rodiče vlčat a skálopevní přátelé střediska. Pomlázky, které se neprodaly, se nakonec rozdaly mezi třináctku a vlčata, která se mnou zůstala až do konce.
Z Třináctky chci poděkovat: Viktorovi, Tunelářovi, Adamovi, Jirkovi, Nitce a Marušce.
Mamut