Příběh začíná na Hlavním nádraží v Praze v nějakou hodinu, v nějaký den a v nějaký měsíc (tuším, že květen, ale to je nepodstatný). Hlavní je, že ten den jsme jely (zatím jenom já a Vlaďka) na celorepublikové roverské setkání jménem Obrok. V úplných začátcích plánů měl být náš tým poněkud větší, ale za jistých okolností se zúčastnili z našeho kmene pouze – Vlaďka (jako hlavní organizátor), Anča (Já) a z menší části Kulihrášek a z roverského kmene z Úval – Lobo, Josef a Kamzík.
Místo, kde se vše mělo odehrávat, bylo moravské město Blansko. Sem jsme s Vlaďkou dojely někdy odpoledne a čekala nás cesta do tábořiště, která k naší velké radosti byla až vysoko nad městem, vedle hotelu jménem Výhlídka. Hned jak jsme přišly museli jsme vyčekati frontu na informaci, kde si máme postavit stan a na takové ty organizační věci. Postavily jsme stan a šly jsme k zahajovacímu ceremoniálu, kde jsem se potkali s Kulihráškem, který tu byl mimo jiné o den dřív kvůli stavění lanových lávek. Během zahajovacího ceremoniálu přijeli roveři z Úval, takže jsme byli kompletní.
Po zbytek večera jsme se koukali na hokej,v krčmě… při kelímku kofoly, zrovna probíhalo mistrovství Evropy v hokeji.
Další den ráno, pro nás organizátoři měli připravenou milou rozcvičku a hned poté nástup u stožáru.
Nejdříve byla na programu Inspira – ta spočívala v tom, že každý kmen měl vymyslet nějakou aktivitu/hru, kterou mohl nabídnout ostatním. Vypadalo to asi jako vánoční trhy – všude po louce byly “stánky“ s aktivitami a vy jste jenom chodili od jedné k druhé. Naše bylo zaručeně nejlepší (nebo aspoň nejzábavnější, protože vidět krájet chleba dva de**** navigované párem němých a slepých lidí, stálo za to) Jako odpolední program náš čekala “výprava krajů“,což spočívalo v tom, že jsme se rozjeli na x různých míst a odtud jsme se společně se skupinkami z našeho kraje, měli dostat zpátky do tábora, přes povinné zastávky. Celý den byl zakončen buď koncertem, tančírnou, čajovnou nebo posezením u kelímku kofoly – my jsme vyzkoušeli všechno.
Následující den nás čekal program jménem Pomoc, než jsme sem jeli, vybírali jsme si mimo Práci na tábořišti také Pomoc v městě, a to právě měl být náš program na celý den. Jelikož jsme vybírali pozdě, vyšlo na nás čištění potoka a pomoc v domě nevidomých. Po snídani jsme dostali papír s místem a časem naší Pomoci. Přestože jsme na místě byli včas ten kdo pro nás měl přijít, nepřišel a my po chvíli vysedávání jsme se rozhodli jít pomoct jiné skupince s natíráním dětského hřiště, všechno šlo rychle, tak jsme cestou k naší druhé Pomoci stihli zajít do cukrárny pro zmrzlinu. Jak už jsem psala druhá pomoc měla být v domě pro nevidomé. Ano, naše představa byla pomoc nevidomým lidem, ale to jsme netušili, že nevidomí potřebují pomoc na záhonkách ve městě. Je to tak, za Pomoc nevidomým se skrývalo Pomoc městským záhonkům. Ale zvládli jsme to a večer jsme si mohli užívat odpočinku u hokeje nebo jako někteří z nás, na noční hře.
Předposlední den byly v plánu Vapra – což byla z větší části různorodé přednášky, nebo i aktivity, které jsme si vybírali, podobně jako Pomoc, před Obrokem. Tím jsme tedy strávili dopoledne a odpoledne, po obědě, nás čekala Velká hra, na které jsme se nepodíleli! Tedy podíleli, ale jako organizátoři…, byla to vlastně naše vybraná Práce a nebyla to špatně vybraná Práce, z hlediska náročnosti, prostě jsem jen seděli na stanovištích a zadávali úkoly. Tím den skončil a na programu byl další koncert, nebo tančírna, nebo čajovna, zkrátka programy jako každý večer (a taky ukončovací ceremoniál mimo jiné J ) .
Poslední, odjezdový den, byl překvapivě…, odjezdový den. Prostě jsme se vyfotili, sbalili a kolem poledne vypadli na vlak do Prahy, nebo někteří do Úval.
Abych to celé nějak zhodnotila, bez těch skvělých lidí, co tam byli by to nebylo tak dobrý a povedený jako to bylo, děkuju J.
Anča