O Svatoplukových prutech jsem se dozvěděla přes Anču. Sháněla pár lidí, co by jeli s ní. Anička nám poslala odkaz a já se koukala, o co vlastně jde. Celkem se mi to líbilo, ale moc se mi nechtělo. Díky Ančinu nátlaku jsem ale nakonec svolila.
Na pruty jsme jeli 22. 8. a jelo se na 10 dní. Vybrala jsem si outdoor i přesto, že do něj chtěla i Anča. Anča tedy šla na tvořivost, Petr na přírodu a Hyneček semnou na outdoor.
Ze začátku se nám nikam jet nechtělo. Mně asi nejmíň, ale nebylo to tím, že bych se bála. Být 10 dní někde kde mě to možná nebude ani bavit…
Seznamování s lidmi se mi moc nevedlo. Jakmile jsme se ale rozdělili do jednotlivých prutů, stres a počáteční nervozita ze mne spady. Začalo se mi tam líbit. Patron našeho kmene byl Jirka Jaroš – Řízek. Seznámila jsem se s ním a byla jsem celkem ráda, když jsem zjistila, že je v pohodě. Měli jsme s ním pár sezení, ve kterých jsme řešili jak vylepšit vztahy mezi námi v kmeni, jak zvýšit nadšení pro to chodit dál, jak si udělat čas na schůzky a tak. Celkem se nám to vedlo a pracovali jsme spolu, i když jsme se předtím spolu moc nebavili.
Anče, která pracuje u 1. oddílu s námi neměla skoro nic společného. Díky prutům si ale myslím, že jsme se spolu víc sblížili a seznámili. Začali jsme spolu spolupracovat a občas se nám podařilo vymyslet i nějaké dobré nápady.
I přes některé neshody například v „tramvaji“ nebo při jiných hrách, jsme se nakonec usmířili a bylo to zase v pohodě. Zvládli jsme to bez větších konfliktů, kterých jsem se bála, když jsme měli být spolu. Nakonec to bylo docela příjemné a zábavné. Dokázali jsme to a pruty přežili a přijeli se spoustou nápadů, které bychom rádi předali dál.
Týna
Outdoor
Příroda
Už ani nevím, kdy přesně to bylo, ale jednou si takhle Anče vymyslela, že bychom mohli jet na skautskou akci s názvem Svatoplukovy pruty. Mám takový pocit, že se zezačátku nikomu nikam moc nechtělo, ale nátlak maminek a skautíků byl zřejmě velmi silný, jelikož jsme dne 22. 8. 2013 s „kyselými ksichty“ odjeli na desetidenní pobyt se skautíky daleko od svých počítačů.
Jeli jsme Já, Týna, Pepa a Anče, budiž prokleta. Byli jsme rozřazeni do jednotlivých prutů, já byl v přírodě, Týna a Pepa v outdooru a Anče chudák na tvořivosti. Říkala sice, že se jí tam nakonec líbilo, ale nikdo jí to nevěří. Outdoor jsem pochopil tak, že celou dobu děláte kravinky a občas se věnujete fyzickému rozvoji, přírodu jako myšlenkový rozvoj a dělání ještě větších kravinek než v outdooru a tvořivost… tu jsem moc nepochopil. Hádám, že si tam celou dobu čmárali nebo tak něco.
Ohledně prutu příroda jsem měl velice nízká očekávání. Představoval jsem si, že budeme často běhat po lese, sbírat kytičky, chytat zvířátka a možná něco z toho jíst. V tomto, musím uznat, jsem byl zklamán. Naštěstí. Poznávali jsme hvězdičky, na chvíli jsme si zkusili jaké to je, být níž v potravinovém řetězci a lépe jsme ho pochopili, bavili se o historii země a o tom, jak je náš život bezvýznamný. L Zkusili jsme si plánovat rekultivaci, popovídali si o ekologických problémech a lítali jsme po louce se síťkama.
Zezačátku jsem záviděl program ostatních prutů a přemýšlel jsem o tom, jak bych se měl asi v outdooru. Jednou jsem je viděl jít ze hřiště. Byli polonazí a pocákaní nějakou tekutinou bílé barvy, což vypadalo velice podezřele. Klouzali se totiž na omydlené plachtě a my jsme trčeli v knihovně. Později jsem ale pochopil, že nezáleží moc na programu, ale spíš na lidech. A já měl to štěstí, že jsem byl v prutu s opravdu skvělými lidmi a tudíž jsem si užil hodně zábavy.
Petr