Ten večer, co jsem šla roverskou zkoušku jsem byla fakt nervózní. Když jsem se ztratila v lese, byla jsem ráda když jsem šlápla do každé kaluže, neboť jsem věděla že jdu po cestě. Najednou jsem viděla ohradu, tak jsem si říkala že už musím být na Malevilu,taky že jsem byla, poznala jsem to kvůli koním, kteří ržáli. Šla jsme silnicí směrem na Mařenice, projelo tam pár aut, takže jsem vždy uskočila na stranu. Překvapilo mě když jsem přišla do Mařenic že nesvítí lampy. Šla jsem pořád po silnici směrem na Mařeničky, když jsem přešla most v Mařeničkách něco na mě ze strany zabečelo a já jsem se tak lekla, že jsem uskočila na stranu… Šla jsem směrem k rybníkům, kde jsme byli na dvoudenním výletu. Jdu po silnici a najednou vidím stín nějaké osoby najednou se zastavil a šel mi naproti zjistila jsem že je to Péťa, který neví jak se jde k rybníkům.Když jsme tam spolu dorazili roverský kmen nás skvěle uvítal 
…
Niki
Kolem dvanácté hodiny večerní mě Jana vzbudila s tím, že semnou venku potřebuje mluvit,když jsem vyšla ven, byl tam i Mamut,v tu chvíli bylo mi jasné o co jde.Dostala jsem do ruky morseovkou zašifrovanou zprávu, kde bylo napsané kam mám přibližně jít a jakým směrem. Hned jak jsem to rozluštila vydala jsem se nahoru do lesa.Což byla osudová chyba,v lese nebylo vidět na krok,koukala jsem nahoru na nebe abych věděla kudy jít a jakž takž jsem dorazila k místnímu golfovému centru Malevil.Potom už jsem šla po silnici směrem na Mařenice.Nejelo kolem mě ani jedno auto za to byla strašná mlha,takže jsem každou chvíli měla pocit,že se mi ta cesta vůbec nekrátí.Po chvíli jsem dorazila do Mařenic,načež jsem zjistila že po půlnoci nesvítí veřejné osvětlení,což mě trochu vylekalo,ale šla jsem dál do Mařeniček po silnici a pak z Mařeniček ke Kunratickým rybníkům,kde údajně měl být roverský oheň a ostaní z kmene (omlouvám se ale podrobněji si to už nepamatuju).Když jsem konečně k rybníku dorazila a uviděla jsem oheň spadla ze mě všechna nervozita a samou radostí jsem tam skoro doběhla, ale co mě nečekalo,oheň sice hořel,ale okolo roveři a rangers spali jako zabitý.Chvíli jsem tam tak postávala a pokašlávala, když jsem tím nakonec vzbudila Borůvku,která probudila ostatní.Potom mě přivítali do kmene,nechali mě osamotě spálit skautskou šňůrku,přičemž jsem měla přemýšlet nad roverským kmenem,co pro mě bude znamenat vstup do něho atd.,ale já neměla na přemýšlení ani pomyšlení,protože jsem byla tak ráda, že jsem sem dorazila tak to zaplnilo všechny mé myšlenky.
Anča