1. zpráva z tábora

Dobrý den, přinášíme první zprávy z tábora. Tábor se nám podařilo postavit hladce v průběhu dvou úvodních dnů. V neděli večer jsme měli zahajovací oheň a od té doby už si převážně užíváme programy po oddílech, celotáborovou hru, případně koupání v Lužnici či výlety a procházky v okolí.

Menší holky v prvním oddíle plní nováčkovské zkoušky, aby se připravily na Světlušácký slib, větší plní skautské stezky. Všechny také plní odborku zdravotníka.

Na členy 13. oddílu a rovery pak máme přichystané výzvy jako třeba účast na nočním orientačním běhu, koupel v řece za svitu měsíce či prožití celého dne poslepu.

Celotáborová hra je letos v duchu záchrany světa. Děti jsou rozděleny do šesti neziskových organizací, v nichž zachraňují postapokalyptický svět. V jedné z etap si vyzkoušely soupeřit, čímž se dostaly do problémů, a tak pochopily že je třeba spolupracovat.

Počasí nám zatím přeje. V neděli a v pondělí sice trochu pršelo, ale od té doby máme víceméně slunečno.

O víkendu nás čekají dvoudenní výpravy, držte nám tedy palce, aby počasí stále přálo.

[ngg_images source=“galleries“ container_ids=“5″ display_type=“photocrati-nextgen_basic_thumbnails“ override_thumbnail_settings=“0″ thumbnail_width=“240″ thumbnail_height=“160″ thumbnail_crop=“1″ images_per_page=“20″ number_of_columns=“0″ ajax_pagination=“0″ show_all_in_lightbox=“0″ use_imagebrowser_effect=“0″ show_slideshow_link=“1″ slideshow_link_text=“[Ukázat prezentaci]“ order_by=“sortorder“ order_direction=“ASC“ returns=“included“ maximum_entity_count=“500″]

Tábor 2017 – vše pohromadě

Informace zde obsažené neplatí pro 3. oddíl (nejmladší kluci). Ti jedou na vlastní tábor.

Vážení rodiče,
o letošních prázdninách naše středisko opět pořádá letní tábor. Je určen všem dětem ze střediska, kteří chtějí prožít se svými kamarády krásných 15 dní v úžasné přírodě. Budeme rádi, když i vaše dítě s námi pojede…
Tábor je tradičně vyvrcholením celoroční činnosti. Děti si na něm vyzkouší v praxi vše, co se za celý rok v oddíle naučily. Je to jedno z mála míst, kde lze složit slib. Proto je účast velice důležitá.
Letošní tábor se uskuteční v termínu 1. – 15. 7. 2017, letos nově na Skautské základně Lišky u Bechyně, na GPS souřadnicích N 49°18.702′ E 14°30.102′.
Cena tábora je, stejně jako loni, stanovena na 3.500 Kč.
Abychom předešli pozdním platbám, po 31. květnu se cena tábora zvedá na 3.800 Kč. Při nezaplacení do 15. června si vyhrazujeme právo dítě na tábor nevzít.

Podrobné informace ke stažení zde: informace_pro_rodiče 2017

Přihláška na tábor ke stažení zde: přihláška 2017

Posudek o zdravotní způsobilosti ke stažení zde: posudek_o_zdravontí_způsobilosti 2017

Potvrzení o práci s dětmi (pro vedoucí) ke stažení zde: potvrzeni_o_práci_s_dětmi 2017

LTS Popovice 2016 – Celotáborová hra

„Dámy a pánové. Vítejte v NASA – Národní Astronomické Skautské Akademii! Čeká vás náročný výcvik, protože se na Zemi řítí asteroid, který za dvacet let, ne pardon, za dvacet minut vyhubí veškeré lidstvo! Zachraň se kdo můžeš!!!“ Jo, nezačalo to nejlíp… Z výcviku nakonec nebylo nic, jen posbírat to nejnutnější – kyslík, palivo, jídlo, vodu, a hurá do vesmíru. Aspoň, že máme schopný vedení – pomáhá nám geniální robot Marvin a kapitán Eso Rimmer, nejúspěšnější pilot v celé galaxii. Teda, aspoň to o sobě říká…

1st

Každá celotáborová hra má své téma, ale letošní byla opravdu specifická v tom, že témata byla dvě – a jedno z nich přitom bylo skryté. Zdánlivě šlo v celé hře o závod posádek sedmi vesmírných lodí, kde v jednotlivých etapách děti sbíraly vylepšení na své lodi. Skrytým cílem celé hry bylo seznámit děti se skautským zákonem – souhrn deseti pravidel, které se každý skaut zavázal dodržovat. Do každé etapy jsme proto ukryli jeden z bodů skautského zákona.

Horko těžko jsme se dostali na oběžnou dráhu kolem Země. Měli jsme aspoň hezký výhled, jak to pod náma bouchá. Jenže co si budeme povídat, do neznámého vesmíru se nikomu z nás dvakrát nechce. Dobrá zpráva je, že na orbitě se pohybují kosmonauti, můžou nám pomoci seřídit trysky správným směrem. Špatná zpráva je, že je musíme najít. Horší zpráva je, že jim moc nerozumíme. A nejhorší zpráva je, že z některých se vyklubou pěkný lháři, takže veškerá naše snaha je najít je k ničemu.


IMG_0494

První bod zákona zní Skaut je pravdomluvný. Chtěli jsme, aby děti poznaly na vlastní kůži, že může být dost nepříjemné, když vám někdo lže. Pro skauty je pravda jednou z nejvyšších hodnot, kterou vždy ctili a bránili – i v dobách, kdy za to byli krutě trestáni. Česká verze tohoto bodu se trochu liší od originálního „Skautově cti lze důvěřovat“. Zní to vznešeněji a být důvěryhodný znamená mnohem víc, než jen nelhat. Celotáborovou hru ale hrají i ti nejmladší, tak jsme se rozhodli pro jednodušší začátek.

Tak jsme se konečně někam pohli, a už můžeme prozkoumávat první planetu. Teda nevím, jestli se dá jako prozkoumávání označit zběsilej úprk před bandou mimozemšťanů, který nám likvidujou loď. Moje posádka nikde a místo ní tu trčím s nějakým… no dobře, je to docela sympaťák. Doteď mi dost pomáhal, ale přece jen je z jiný posádky. Dá se mu věřit? Hraje se o hodně, nepodrazí mě?

DSC00214

Při druhém bodě zákona, Skaut je věrný a oddaný, jsme děti postavili před velice obtížné rozhodnutí – mají zradit svého kamaráda a pomoci tím svojí posádce, nebo dodrží vzájemnou dohodu? Mezi vedoucími jsme strávili hodně času debatami nad náročností a přiměřeností této etapy, ale nakonec ji hráči ohodnotili jako jednu z nejlepších a hlavně, ve výrazné většině dohodu dodrželi a kamaráda nepodrazili.

Dobře, jsme zpátky na lodi, a teď nás čeká hromada oprav. Naštěstí se kapitánovi podařilo stopnout nějakou vesmírnou servisní službu. I s jejich pomocí nám to ale bude trvat pekelně dlouho. Opravit nádrž, přečerpat palivo, nastavit solární štít… Jak to jen udělat, aby nám to nezabralo celej den? Jasně, poprosíme ostatní posádky! Teď pomůžete vy nám, hned potom můžeme my pomoct vám. A máme to za chvilku sfouklý! Můžem zase vyrazit na cestu!

Kamera(61)

Třetí bod zákona zní Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. Opět v rámci etapy děti spolupracovaly s jinými posádkami, ovšem tentokrát celé skupiny najednou. Každá skupina dostala sadu deseti úkolů, ale pouze sedm z nic bylo možné splnit bez pomoci. Na splnění zbylých tří potřebovali pomoc ostatních. Pomáhání ostatním je jedním z pilířů skautingu a vždy rádi vidíme, když si děti pomáhají i mezi sebou. Tahle etapa tak bavila nás i je.

IMG_0765

Že je vesmír plný nebezpečí jsem tak nějak čekal. Ale doufal jsem, že aspoň u nás v lodi bude bezpečno! A ono nic. Napadl nás nějakej zákeřnej virus. Celá posádka musí být v karanténě. Nesmím s nikým mluvit, nesmím se na nikoho dokonce ani podívat. A práce je tu jak na kostele. A zrovna na mě zbyly ty věci, který mi vůbec nejdou! Jak to mám proboha tolik hodin zvládnout sám?

asdf

Čtvrtým bodem zákona je: Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Kdy člověk nejlépe ocení, jak jsou pro něj přátelé a rodina důležití? Když je sám. Děti měly na několik hodin zakázánou jakoukoli komunikaci. Do toho dostali dost náročné úkoly. Tato etapa byla hodnocená spíše průměrně, příště bychom na to šli jinak.

Dnes jsme měli tu čest navštívit galaktického císaře. Nechtěli jsme dopadnout jako kapitán, který kvůli svému nevhodnému vystupování dostal od císařské stráže trochu přes ústa. Proto jsme při večeři dbali na etiketu a slušné mravy: jídlo dostal ten nejstarší, dámy měly přednost, sedělo se rovně a dbali jsme i na prostírání. Je to značně náročné a člověk se moc nenají, ale udělali jsme dojem.

IMG_1095

Etapa k pátému bodu, Skaut je zdvořilý, byla jednou z nejzábavnějších. Děti sbíraly pravidla etikety z knihy Ladislava Špačka a následně je při večeři musely dodržovat. S vedoucími jsme byli nadšeni, jak se všichni snažili. Na chvilku se díky našim účastníkům proměnila táborová jídelna v luxusní restauraci. Atmosféra se nedá popsat, něco snad napoví fotky a video.

Začínám mít trochu pochybnosti o schopnostech kapitána Rimmera. Neříkal, že na týhle planetě dostal medaili za seřízení jadernejch reaktorů? A to že je celá planeta zamořená radiací a my to teď musíme čistit je náhoda? Ještě ke všemu tady pobíhají mutanti, a prokličkovat mezi nima je docela fuška. Dlouho jsem se tak nezapotil jako dneska…

Průběžně jsme se s dětmi bavili, jak se jim etapy líbí, a přestože chválily jejich originalitu, chybělo jim v nich více akce. Navíc jsme museli vymyslet náhradní plán pro šestý bod Skaut je ochránce přírody a cenných výtvorů lidských. Rozhodli jsme se pro velmi akční alternativu – posádky se přetahovaly mezi sebou a sprintovali mezi rovery pro papírky. Děti se vyřádily a ekologické poselství o čištění planety pochopily i tak.

Proletěli jsme bílou dírou. Docela hustý. Dostali jsme se někam, čemu Marvin říká „alternativní realita“. Teda, kapitán Marvin, abych byl přesnej. Všechno je tu jiný. Normálně dělám důstojníka, a všichni ti, co mi dřív šéfovali, mě musej poslouchat na slovo. Já jim ukážu, jak se má řídit vesmírná loď. Jen kdyby mě aspoň chvilku poslouchali, neběhali všude kolem, nežvanili a nebrečeli pořád… Bylo to fakt náročný, ještě že jsme zase zpátky!

IMG_1190

Sedmý bod zní Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců a sedmá etapa trvala celý den. Na tento den si děti a vedoucí prohodili role. Posádky se střídaly, a vždy jedna z nich dostala na dvě hodiny úkol velet táboru. My vedoucí jsme měli hned dvojnásobnou radost – zaprvé si děti ve vymýšlení programů nevedly vůbec špatně a zadruhé pak všichni uznávali, že vést tábor je dřina sama o sobě a s nevychovanou tlupou je to naprosto nemožné. Tato etapa byla dětmi ohodnocena jako vůbec nejlepší.

Marvin má depku. Možná, že je geniální, ale teď mu definitivně hráblo. Museli jsme doletět na planetu Emorobo, kde mu kalibrovali emoce. Nevěřil bych, kolik jich takovej robot může mít. Museli jsme skládat milostnou básničku, vymýšlet vtipy, rozesmát smutnou princeznu, hrabat se v kýblu čehosi odpornýho, poslepu důvěřovat ostatním, ovládnout svůj vztek meditací a poznat nejrůznější fobie.

DSC00438

Osmým bodem zákona je Skaut je veselé mysli. Jednotlivá stanoviště se týkala různých emocí: láska, radost, smutek, odpor, důvěra, vztek, strach. Skauti samozřejmě nemusí mít vždy pusu od ucha k uchu, ale věříme, že člověk by měl mít radost ze života a snažit se hledat ve světě ty dobré věci.

Dostali jsme se do vesmírný války! Mimozemšťani nám útočí na lodě, na obranu používáme štíty, a pak k protiútoku lasery. Na co si musíme dávat pozor, je dostatek energie. Baterie se totiž rychle vyčerpají a postavit elektrárnu, která by energii dodávala pořád je docela oříšek. Ale určitě se to vyplatí.

IMG_1612

Devátá etapa měla mnoho rovin. Jedna z nich byla strategická – posádky se rozhodovaly, jak rozdělit energii mezi lasery a štíty. To souvisí s bodem zákona Skaut je hospodárný. Učíme děti, že se ničím nemá plýtvat – ať je to energie do laserů, nebo každodenní věci jako voda, elektřina, jídlo nebo peníze.

Tak jsme na konci. Konečně jsme našli planetu, na který se dá žít. Teď už je to na nás, proto si nastavíme nějaký pravidla. Během cesty vesmírem jsme toho zažili hodně, máme představu o tom, co chceme a co opravdu nechceme.

IMG_1855

Desátý bod zákona shrnuje všechny předchozí a zní Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích. V rámci desáté etapy se děti ohlížely za celým táborem a sepsaly si vlastní pravidla, podle kterých by chtěly žít. Protože jsme jako vedoucí nemohli podobu těchto pravidel nijak ovlivnit, nezbývalo nám než doufat, že se skautskému zákonu přece jen budou podobat.

IMG_1885

A jak to dopadlo? Přesvědčte se sami – pravidla jednotlivých posádek jsou vyvěšená v naší klubovně.

  1. Helios – Dave, Nikiller, Plaváček, Copy, Jorik, Maty, Anežka
  2. Galactica – Veru, Tee-pee, Klára, Niki, Táda, Bobr, Ježeček
     Apollo – Verča, Headshot, Šídlo, Shauny, Dudu, Anička, Myšpulín, Padáček
  1. Enterprise – Ztracenej, Áda, Brepta, Verča, Batman, Anežka, Oslík
  2. Juno – Houbička, Adéla, Rocky, Mája (včelka Mája), Krteček, Kamilka, Mára
  3. Asgard – Torpi, Pyromanka, Míša, Aneta, Lepenka, Maty, Matouš, Black
  4. Voyager – Simba, Andy, Hrášek, Kačena, Rychlonožka, Tomík, Hrošík

Článek sepsal a etapovou hrou provázel

robot Marvin alias Kapi

LST Popovice 2016 – program 3. oddílu

Z 3. oddílu se tábora v Popovicích zúčastnilo 13 vlčat a čtyři vedoucí – Mamut, Natka, Adam a Savče. Složení vlčat bylo následující: Lepenka, Otesánek, Batman, Žluťásek, Krteček, Rychlonožka, Mišpulín, Ježeček, Bobr, Mára, Dudu, Budulínek a Padáček, který se bohužel zúčastnil jen prvního týdne.

Tématem letošního táborového oddílového programu vlčat byli indiáni. Úvodní legenda vyprávěla, že čtyři největší indiánské kmeny byly v indiánských válkách s bílými tvářemi poraženy a nyní se musí naučit žít spolu v rezervaci (což nebylo nic jednoduchého, protože každý kmen měl jiné zvyky apod.). Naštěstí tu byla rada starších (vytvořená z nejkrásnějších, nejchytřejších a celkově nejlepších zástupců jednotlivých kmenů), která dohlížela na život ostatních členů rezervace, starala se o indiánskou tradici a její předávání. Cílem bylo naučit mladou generaci, jak se žilo před válkou s bílými tvářemi, a udělat z nich opravdové indiány.

Nejprve bylo třeba kluky rozdělit mezi 4 indiánské kmeny. Těmito kmeny byli Čerokíové, Navahové, Siouxové a Irokézové. Prvním úkolem pro každé vlče bylo najít kus papíru, který obsahoval informaci, do kterého kmene ten který vlčák patří. Rozdělení kluků bylo následující:

Čerokíové (Orli): Dudu, Rychlonožka, Ježeček

Navahové (Lišky): Jorik, Padáček, Budulínek., Mišpulín

Siouxové (Medvědi): Mára, Batman, Otesánek

Irokézové (Bobři): Bobr, Lepenka, Krteček

Následně bylo v okolí tábora rozmístěno pro každou skupinku deset listů (každý kmen měl své speciální znamení) s historií a zvyky jednotlivých kmenů. Každý kmen musel najít všechny svoje listy, seznámit se svou historií a zvyky a následující den představit svou kulturu ostatním kmenům. Tím skončila první etapa indiánského programu, přičemž nejvíce informací o svém kmeni získali Čerokíové.

Druhá etapa spočívala ve stavbě mini tee-pee. Příběh představil situaci tak, že v nové rezervaci musely jednotlivé kmeny postavit obřadní tee-pee pro své posvátné duchy (liška, orel, medvěd, bobr). Kluci si vytvořili malá tee-pee z klacků a plátna, které předtím pomalovali znaky, ornamenty a kresbami zvířat. Posledním krokem bylo umístit plátno na dřevenou konstrukci a zašít, aby plátno drželo pohromadě. Když měli kluci hotovo, umístili sošku svého zvířete do tee-pee. Nejkrásnější svatyni nakonec postavili Irokézové.

Poté následoval kluky velmi očekávaný lakros. Původem indiánský kolektivní sport, který v historii dokonce sloužil jako mírové řešení sporu dvou znepřátelených kmenů. Úplně prvním úkolem bylo postavit lakrosové hřiště. Systém hraní byl takový, že (vzhledem k malému počtu hráčů) se vždy dva kmeny spojily a hrály proti dalším dvěma kmenům. Celkem se tak hrála tři utkání. Na hřišti mohl každý tým mít maximálně tři hráče v poli plus brankář. Boj to byl urputný, ale nakonec bylo o šampionovi rezervace rozhodnuto. Lakros vyhrál kmen Siouxů, především díky Batmanovi, který se stal nejlepším střelcem turnaje.

Další program se zaměřil na indiánské písmo. Kmeny potřebovaly mít jednotné písmo, pokud chtěly v rezervaci přežít. Rada starších rozhodla (aby to bylo spravedlivé), že všechny kmeny budou používat staré indiánské písmo, které je však už několik desítek let zapomenuto. Jen v tajemném údolí se nacházely pradávné rytiny, ze kterých bylo možné se staré písmo opět naučit. V údolí se však nacházeli zlí duchové – strážci písma. Úkolem kmenů bylo potichu se pohybovat po tajemném údolí a objevovat jednotlivá slova. Nesměli se však ke strážcům písma přiblížit na dosah ruky či utíkat. Pokud se tak stalo, duchové je zakleli a oni museli nejprve procitnout ze zlého snu. Teprve potom mohli pokračovat v pátrání. Nakonec byl nejúspěšnější v objevování zapomenutého písma kmen Čerokíů.

Následující den byl slavnostní. Rada starších totiž slavil Den … starších (Indiánská obdoba dne matek a otců). Jednotlivé kmeny se spojily a připravily pro radu starších slavnostní oheň. Zároveň také členové jednotlivých kmenů vyrobili pro radu starších malý dárek. Dary byly opravdu krásné a kluci si na nich dali hodně záležet. Také proto se tentokrát odměna rozdělila mezi všechny čtyři kmeny.

Ne vždy se však kmenům v rezervaci dařilo. V noci přišla hrozná vichřice a jednotlivým členům rezervace odnesla věci. Obyvatelé rezervace napsali seznam všech věcí, které se jim ztratily. Seznam měl formu křížovky s tajenkou a každý řádek skrýval jednu z věcí, nějak související s indiány a jejich kulturou. Těmito slovy byl např. lining, chlopeň. holenice, legíny, mokasíny, bederní rouška, jelenice, rozeta, dýmka, potní chýše atd. Úkolem kmenů bylo najít poztrácené věci v okolí tábora a přinést je zpět. Nejúspěšnějšími hledači byli opět Čerokíové.

Hned po tomto programu následovala krátká aktivita, během které vlčata procházela lesem totemových zvířat, kde každý z kluků zjistil, co je jeho osobní totemové indiánské zvíře. Mezi tato zvířata patřil např. sokol, bobr, jelen, datel, losos, medvěd, havran, had, sova, vydra, husa a vlk. Nejvíce bylo medvědů a lososů, zatímco jsme mezi sebou neměli žádné sovy a husy.

Aby toho nebylo málo, kromě vichřice postihl rezervaci ještě hlad. Díky bezcitným bledým tvářím už nezbyli žádní bizoni, ale lid všech čtyř kmenů potřeboval maso. Díky bohu, že stopaři nalezli nad rezervací stopu kance. Nebylo času nazbyt. Mladí lovci si pod vedením mužů z rady starších vyrobili oštěpy, palice a nože. Lov je mimořádná událost a tak si všichni museli pomalovat bojovými barvami tváře a ruce. Když bylo vše připraveno, lovecká družina se vydala po stopě divokého prasete. Stopa družinu zavedla až do loveckého teritoria pum, kde se tyto kočkovité šelmy hojně vyskytovaly. Nejednou se před nimi museli lovci skrýt do hustého porostu a počkat, až projdou kolem nich. Na konci lesa se nacházela poslední stopa a nejstarší lovec dal pokyn, aby družina divočáka, ukrývajícího se v houští, obklíčila. Na znamení pak všichni vrhli své zbraně a nejstarší lovec zraněného divočáka dorazil. Lovci se radovali, mrtvého divočáka přivázali na kládu a vítězoslavně se střídali v jejím nesení cestou zpět do rezervace, kam vstoupili se vší parádou. Lovci přinesli maso a zachránili rezervaci před smrtí hladem.

Aby bylo možné vlčata prohlásit za pravé indiány, musela se naučit ještě poslední věc. Jak vlastně indiáni vnímají koloběh času. Stejně jako rok bledých tváří má také indiánský rok dvanáct měsíců, přičemž každý z měsíců má své zvláštní označení podle charakteristických událostí, které během něj probíhají. Únor je tak např. měsícem hladu (už docházely zásoby), srpen měsíc zrní (přišla úroda) a prosinec měsíc dlouhých nocí (protože zimní noci jsou prostě dlouhé). Bez těchto znalostí by mladí indiáni jen stěží přežili první zimu. Pomocí speciální indiánské stolní hry se však s ročním koloběhem seznámili a už nic nebránilo tomu je prohlásit za pravé indiány. Nejlépe si s indiánskými měsíci poradil kmen Čerokíú.

Poslední táborový večer se všechny čtyři kmeny shromáždily uprostřed rezervace, kam se na ně přijelo podívat mnoho bledých tváří. Před zraky všech přítomných rada starších udělila členům kmene Čerokíú, Navahů, Siouxů a Irokézů titul právoplatných indiánů a nositelů indiánské tradice. Tím příběh o naší indiánské rezervaci končí.

Náčelník Mamut aneb. Bizon s dlouhým nosem

9 

Kudy na tábor

Letošní tábořiště se nachází na GPS souřadnicích: 49°41’54.6″N 14°45’47.6″E . Dostanete se k nám polní cestou směrem na jih – mezi Popovicemi a Kamennou Lhotou.

2. zpráva z tábora 2016

Ahoj Mamííí! Je to tady tak nabité programem, že jsem se zase až dneska dostal k dalšímu dopisu. Dneska jdou všechny oddíly na dvoudenní výpravu. Protože ale hlásí bouřky, vlčata a světlušky přenocují kousek od tábora. Skauti a skautky nejsou z cukru a tak prý jdou dál…

Výprava je sice dost namáhavá, stojí to ale za to. Už se těším na zítřek, to prý do tábora dorazí Astrobus! To bude super 🙂 Moc děkuji za dopisy, které mi s tátou posíláte. Křeček ještě nedostal ani jeden a docela ho to mrzí 🙁 No nic, už vycházíme a tak musím běžet.

Zase se ozvu. Ahoj!

13. oddíl
13. oddíl
3. oddíl
3. oddíl
1. oddíl
1. oddíl

 

1. zpráva z tábora 2016

Dobrý den! V neděli 3. 7. jsme zahajovacím ohněm oficiálně zahájili tábor.

Zápisky táborníka:

Milá maminko, je to tady strašně super. V sobotu jsme dorazili do tábora, který už byl skoro úplně postavený. Spíme po dvojicích v podsadových stanech. Hned v sobotu jsme šli na dřevo, seznamovali jsme se s okolím tábora a zvelebovali náš stan.

V neděli byla zahájena celotáborová hra, když nás vedoucí rozdělili do táborových družin. Dnes jsme pak pokračovali v etapové hře hned dvěma etapami. Dopoledne jsme se snažili dorozumět s několika astronauty a odpoledne jsme sháněli materiál a součástky na naší vesmírnou loď.

Lodí tady máme hned několik. Galactica, Helios, Juno, Apollo, Asgard, Enterprise a Voyager.

Za chvíli je nástup, tak už musím běžet. Zase za pár dní napíšu 🙂  Tak ahoj

PS: Vedoucí mi říkali, že tady nemají signál (ti co mají Vodafone). Takže Vikiho zastihnete na 603 350 033. Vlaďce telefon kdyžtak předají.

Tábor 2015

 

Fotogalerie:

Domečky vlčat: https://drive.google.com/folderview?id=0By3G5UK6463QfmZLeHZ6VHhyZWlTbTFaQkI0ZkJlZTVDVXdtdjA1U1lqdnBobzlqNzQ0UVk&usp=sharing

Dvoudenní výprava vlčat: https://drive.google.com/folderview?id=0By3G5UK6463QfktQZE9XbkJ0OTg5cVBFaTYtNXk2V1RCN2NGMmpldDhhQnhTOUdXU3pKbU0&usp=sharing

Dvoudenní výprava světlušek: https://drive.google.com/folderview?id=0BzCeGTFPd3AUfmdHeTZLdWlVenpQRGg3M2ZvN2ZhcTFlcE1WYmN6ZC1xVHBhd2dPMzdmcG8&usp=sharing

Roverská lesní škola: https://drive.google.com/folderview?id=0By3G5UK6463QflBacHBMTFhEZmNERl9GU0U1YVFVXy1IcUh0OGhKZS02WHR0eVpzZGUzTlk&usp=sharing

Fotografie od Anči: https://drive.google.com/folderview?id=0BzCeGTFPd3AUflR6QlhXRkt0M25hNUhDNGN5bVpaY2VURnNUeDJ4TXRpUkZRX0c1X0ZNUzA&usp=sharing

Ostatní: https://drive.google.com/folderview?id=0By3G5UK6463QfkJMZlZSVGl2d2p3Y216d1FyeGJoZFdvUnhEYVpUS1NKalJqZ0ttVFZEWEU&usp=sharing 

Rok co rok tábor představuje pomyslný vrchol oddílového programu a nejvýznamnější akci střediska. Tábor se stejně jako několik předešlých odehrával v Heřmanicich v Podještědí v okrese Liberec. Program byl rozdělen na etapovou hru a oddílový program. Etapová hra je hlavní celotáborový program určující téma tábora. Letošním tématem tábora byla evoluce. Na toto netradiční a zajímavé téma přišla Anče, která spolu se svým přípravným týmem celou „etapovku“ naplánovala a zrealizovala. Děti byly rozděleny do týmů, pojmenovaných po různých mikroskopických živočiších. Většina z Vás je jistě zná, takže místo zbytečného popisu a představování je uveden pouze jejich seznam – Bezlebeční, Vířníci, Želvušky, Mnohonožky, Ostnokožci, Žabernatky a Hlístice.

Cílem všech skupin bylo urazit strastiplnou cestu evoluce od miniaturních buňek po homo sapiens. Ale nepředbíhejme! Nejprve se skupiny musely seznámit se složitým světem jednoduchých buněk – z čeho se skládají, jak fungují a přežívají. Poté evoluce poprvé předvedla svá kouzla a z buněk se vyvinuly první složitější organismy, obývající pravěké oceány. Jenomže oceán není dětské pískoviště! Vše se tu řídí heslem „Sežer nebo budeš sežrán“. Dalším úkolem pro skupiny bylo vybavit svou rybičku pro život v oceánu. Rybičky si mohly vybrat z velkého množství maskovacích a obraných nástrojů – inkoust, jedový osten či nafukování. Samozřejmě vyhrála rybička, která dokázala své nástroje nejlépe využít. Přichází asi nejznámější období pravěku, kterým jsou druhohory s obrovskými dinosaury. Všichni si jistě vybaví velkého brachiosaura, opevněnou pevnost stegosaura či masožravého tyranosaura. I tito pravěcí hrůzostrašní titáni však byli starostliví rodiče a ztráta jejich vajec pro ně byla ohromnou tragédií. V tom spočívala další etapa – donést co nejvíce vlastních vajec do hnízda a zároveň získat co nejvíce vajec cizích. Evoluce to měla vše pěkně rozjeté, když tu jí veškeré plány překazil ten hloupý kus kamene, co spadl z oblohy. Země byla zamořena, nastala noc a velcí dinosauři vyhynuli. Přežít se však podařilo savcům, kteří se úspěšně adaptovali na nové životní podmínky. Z nich se nakonec vyklubali první opičí předci člověka, kteří se živili především sběrem plodů, které hledali v korunách vysokých stromů. Skupinkám nastaly krušné časy, když se dostavila doba ledová a musely se naučit lovit, utíkat před predátory, hledat vodu apod. V poslední etapě čelily skupiny již jako příslušníci homo sapiens nelehkému úkolu – osídlit tolik území, kolik jen bude možné. Po sečtení všech bodů se na úplném konci ukázalo, že zvítězily Ostnokožci pod vedením Matly. Do vítězného týmu dále patřili Adam, Nikyler, Bobr, Franta, Dudu, Pidikuře

Jak již bylo řečeno, druhou část táborového programu představovaly oddílové programy. Program 3. oddílu vlčat měl svůj vlastní symbolický rámec, který se odvíjel od celoroční oddílové činnosti. Tématem byl Mauglí a jeho příběhy. Vlčata dostala mezi sebe maskota Mauglího, aby se o něj starala a brala ho všude s sebou. Tak byl Mauglí přijat vlčí smečkou, nicméně nikoho ve smečce neznal a proto bylo potřeba, aby se všichni nejprve seznámili (kdo nezná svou smečku, jako by v ní nebyl!). Pro život v džungli však nestačí znát pouze svou smečku. Je třeba znát džungli samotnou. A tak se vlčata vydala do džungle, poznávala její obyvatele, naučila se v ní chovat a chránit ji. Stejně jako ostatní, také 3. oddíl se vydal na dvoudenní výpravu. Prvním cílem bylo Jablonné, kde jsme si dali oběd. Pokračovali jsme kolem Lemberku do Kněžic a Petrovic až jsme dorazili ke kopci Sokol. Tady jsme se utábořili. Druhý den jsme navštívili vrchol Sokola a také jeho naučnou stezku. Naobědvali jsme se u hájovny na Šestce a vyrazili zpátky do tábora. Celý oddílový program vyvrcholil výpravou za Šerchánem, kterého našli na vysoké skále. Smečka ho společnými silami porazila a na památku si vzala s sebou jeho tesáky.

O činnosti 13. oddílu vypovídají záznamy z jejich táborové kroniky:

„Na nějakou dobu opouštíme civilizaci. Během následujících 14 dní budeme všichni odkázáni sami na sebe, budeme překračovat svoje meze a čelit svému strachu, ale také poznávat nové přátele, učit se novým zkušenostem a zažít krásné dva týdny v přírodě a klidu Lužických hor.“

VERČA, ŠEBY

„Máme do hangáru přijít ve slušivém oblečení. Všichni už věděli, že to bude hudební večer s Šebym. Jako první úkol jsme dostali vymyslet seznam pěti písniček k táborovému ohni. Potom nám Šeby rozdělil 6 hudebních stylů. Na naší družinu zbyl metal a country. Nevěděli jsme vůbec nic. Pak přišla ta část, na kterou se určitě všichni těšili. Šeby nás naučil základy blues. Mně se Šebyho program líbil a myslím si, že si odborku všichni zasloužilil.“

ROCKY

„Jeden z programů byl, že Kulihráškovi někdo ukradl věci. Přespával v bunkrech a tam byly různé důkazy. Bylo sedm bunkrů, které jsme měli najít. My jich našli jen šest, a když jsme se vrátili, Kulihrášek nás ještě poslal na ten poslední na Mravenčák. Nakonec jsme stejně nic nenašli.“

HOUBIČKA

„Každý večer po nástupu se scházíme u ohniště a všichni někomu poděkují za to co pro něj za ten den udělal nebo se může někomu omluvit a třeba i někoho pochválit. Když všichni domluví, demokraticky (i přes hlasy všech rozhodnou vedoucí) se rozhodne, kdo za ten den vyhrál. Nakonec zpíváme večerku.“

PYRI

„Co já si pamatuju, vždy jsme jídlo dostávali, ale teď jsme museli pracovat, abychom ho dostali. Když Kulihrášek tuto myšlenku vyslovil, viděl jsem okolo sebe udivené místy vyděšené obličeje. Myslím, že jsem vypadal podobně, ale sám jsem byl šťastný, že to vedoucí napadlo, konečně se bude pořádně pracovat.“

HEADSHOT

„Každý pořádný tábor by nebyl bez pořádný sexuální dovednosti a tak se Kapi s Vlaďkou rozhodli, že udělají program na toto téma. Všichni si sedli a na papírek napsali své otázky na téma sexuální výchova. Pak jsme si na dané otázky odpovídali.“

ZTRÁŤA

„Běželi jsme připravený okruh, zatímco na nás roveři házeli barevný prášek. Takové táborové BARVÁM NEUTEČEŠ. Bylo to ohromně super hustý.“

KRÁL ARTUŠ

„Jeden z oddílových programů, co se mi na tomto táboře líbil, vymýšlel Kulihrášek. V lese nám natáhl několik lan jako lanové lávky. Naše trojice vše zvládla bez problémů a bleskurychle. Nikomu se nic nestalo, což je na třináctku docela pokrok.“

MATLA

Členové roverského kmene jako každý rok byli nejen hlavní pracovní silou, ale ochotně se podíleli na realizaci etapové hry a pomáhali na oddílových programech. Mnoho času na vlastní program neměli, přesto se občas vyskytla nějaká chvilka, kdy si mohli odpočinout či se postavit nějaké výzvě. Jednou z nejdůležitějších událostí na táboře je noční cesta k roverskému ohni, po jejímž zdárném absolvování je uchazeč přijat do roverského kmene. Také letos se roverská cesta uskutečnila a to hned pro šest poutníků – Smíška, Savče, Nitku, Matlu, Elvise a Adama. Zbytek kmene pro ně připravil oheň na vrcholu kopce Sokol. Všichni svou strastiplnou cestu zvládli na výbornou a všichni měli radost z nových přírůstků.

Letošní tábor byl výjimečný jednou věcí a to sice lesní školou, která probíhala v Heřmanicích třetí týden od začátku tábora a která byla určena pouze pro starší skauty a rovery. Hlavním organizátorem třetího týdne byl bratr Kid, který si pro účastníky lesní školy připravil nabitý a zajímavý program. Roveři byli seznámeni s lezením po skalách a vším, co k němu patří. Taky si tyto nově nabyté znalosti hned vyzkoušeli v praxi v duchu oblíbeného rčení, že pokud se někdo má naučit plavat, je nejlepší ho rovnou hodit do vody. Ani tady tomu nebylo jinak. Kromě nové zkušenosti si každý ověřil svou fyzickou a psychickou odolnost, když se náhle objevil na skutečné skále. Lesní školáci se také věnovali táborovému vaření, které zahrnovalo Setonův hrnec, vaření na žhavých uhlících, přírodní pec a řadu dalších triků, jak si v přírodě připravit chutný pokrm. Taky Janina s Kulihráškem si připravili několik programů. Janina s rovery a skauty probírala, jak je vlastně Junák organizován a kdo jsou jeho hlavní představitelé. Kulihrášek využil své znalosti Krav Magy a ukázal zájemcům několik praktických chvatů, jak se ubránit dotěrnému útočníkovi. Občas měli roveři zajištěný program i v noci, neboť absolvovali noční vylodění v Normandii a především se připravila druhá roverská cesta k ohni pro Pandu a Bobra, kteří dorazili na lesní školu po skončení tábora. Také oni svou roverskou cestu zvládli a kmen je přijal mezi sebe. Stejně jako tábor, také lesní škola byla zakončena v pátek slavnostním ohněm. Druhý den stačilo již jen sbalit zbytek tábora a vyrazit domů.

Pokud mám tábor celkově zhodnotit, myslím, že se letos vážně povedl. Etapová hra i oddílové programy byly nabité a zábavné, počasí nám až na výjimky také přálo a především nebyly žádné úrazy ani nemoci. Tým vedoucích fungoval velmi dobře a i přes únavu a všechen ten stres si vedli znamenitě. Stejně tak se činili kuchaři, kteří obětovali svůj čas a ochotně nám přijeli na tábor vařit. A především děkuji dětem, neboť jejich nadšené a spokojené tváře na konci tábora jsou pro nás vždy odměnou a ujišťují nás, že to co děláme, děláme dobře a že to celé má smysl.

Pavel Hurt – Mamut

Program 13. oddílu

Život je změna a změna je život. Toto rčení je pravdivé samozřejmě i ve Skautingu. A ani já jsem se nestal výjimkou. Tento rok jsem se totiž měl stát rádcem (Mauglím) třináctého oddílu, což mi udělilo vyšší zodpovědnost za program a také za celý oddíl. A změna proběhla i ve třináctce. Při přestupu mladších členů z vlčat a světlušek náš počet vzrostl z deseti na nějakých dvacet pět. A z toho důvodu to chtělo i změnu v oddílovém programu na táboře.

S vedoucími třináctky jsme se jednohlasně shodli, že našemu oddílu uděláme promyšlený a zaměřený táborový program. A vzhledem k tomu, že jednodenní vojenský výcvik z minulého roku měl kladné ohlasy, rozhodnuto bylo tedy, že na táboře si naši skauti projdou tvrdým a nelítostným „Army“ programem.

Hned první den po dostavení tábora, tudíž v pondělí, se nic netušící třináctka sešla před hospodářským stanem. Čekal tam na nás důstojník Kapi. Pronesl zde krátkou uvítací instruktáž, na které se děcka dozvěděla, o co jde.

Jedna údajná výtržnická skupina zabraňovala skautingu v jeho normálním a stále udržovaném chodu, takže nám bylo jasné, že jejich aktivity musely být zastaveny. A o koho vlastně jde? Tato skupina sabotérů si říkala „Rozvraceči Skautingu“, neboli zkráceně „RS“.

Ještě tento den se oddíl seznámil s naším nejvyšším velitelem, armádním generálem Cool-I-Hrachem. Od něj jsme obdrželi notýsky se seznamem hodností, kde každý začínal na hodnosti vojína.

Načež následoval lehký drill. Zatím nevycvičená a nesehraná třináctka se odebrala do lesíka, kde vynesla vhodné klády, které byly následně osekány a přeneseny k ohni. Na konci programu byl každý za jejich činy a výkony spravedlivě povýšen.

Náš výcvik pokračoval praktickou činností. Každý člověk, který přijel do tábora, si mohl pravděpodobně všimnout vázané houpačky, židle, nebo držáku na ešusy. Tyto úžasné a nepřekonatelné „vylepšováky“ se staly další častí tréninku. Předem rozdělené tři týmy nejdříve našli všechny útržky nákresu, který Rozvraceči roztrhali a schovali po táboře. Po úspěšném nálezu všech papírků se každé skupině rozdal jeden úkol, načež se začalo s prací.

Po třech hodinách stavění se v táboře ocitly nové stavby. Jak jsem již předtím napsal, šlo o houpačku, židli a držák na ešusy. Jenže ne tak úplně to dopadlo dle představ našich nadřízených. Houpačka neměla sedačku, držák na ešusy neměl plochu k odkládání a židle… no Ehm… Jaksi se rozpadla dříve, než se k ní přiblížil Kulihrášek, aby jí vyzkoušel. Zkrátka, nikdo nedokončil celou stavbu. Znamená to, že jsme byli nuceni dodělat je jindy.

Středeční program nebyl „Army“. Hráli jsme hry, které už jsme vymýšleli Smíšek a já, jakožto rádci Třináctky. Smíšek pořádala seznamovací hry například „pantomima“ nebo „živé pexeso“ a já jsem se poté ujmul „hry o vlajku“.

Spolu se čtvrtkem jsme dostali trochu více volna od armády a nastal sportovní den. Každý si prověřil své jednotlivé dovednosti v různých typech sportu. Kapi nás prověřil v běhu na padesát, sto metrů a jeden kilometr, dále v hodu průmyslovým kladivem nebo CTM, k čemuž Kulihrášek přidal zaškolení do horolezecké schopnosti slaňování. Každý byl dobrý v něčem jiném a někteří jedinci, kteří měli opravdu zájem, si vybojovali odborku sportovce kterou se dnes pyšní na svých krojích. Mezi ně patří zejména David (Hermiona), Ztracenej a Nitka.

V pátek nás čekal veliký souboj se silným nepřítelem. Nafasovali jsme mýdlo a dali jsme se do boje se spodním prádlem, které nám leželo ve stanech už týden. Po tomto těžkém souboji nás čekaly „Američtí Elitní Potatoes“ aneb „Brambory“. Pomocí silných zbraní – škrabek jsme vymetli s nepřítelem podlahu. Avšak boj se neobešel bez zranění v podobě Davidovy rozbité hlavy. Nic vážného to však naštěstí nebylo. K večeři si celý tábor upekl buřtíky a zde u ohně naši členové nafasovali nové přezdívky. Rockey (Petr Skala), Black (Kuba Černý), Tee-Pee (Matěj Bláha) a Matla (Bára Machová). Načež nás další dva dny čekala výprava…

Z výpravy se do tábora unavená a zmořená třináctka vrátila navečer v neděli, kde na nás čekali někteří nemocní, kteří se bohužel nemohli zúčastnit. (Andy, Headshot, David a Ztracenej)

V pondělí, den po výpravách, měl celý tábor odpočinkový program při kterém Elvis bravurně zvládl zdravovědu, za což si posléze vysloužil odborku „Pomoc Bližním“.

Cesty se spojily. V úterý se třináctka, vlčata a světlušky sešli na společném programu. Nejdříve odpoledne spolu se světluškami třináctka malovala těly na papír. Poté odpoledne s vlčaty hráli hru na pašeráky.

Středa byla naplněna celotáborovým programem, ale den na to ve čtvrtek se opět muselo na vojnu. Nacvičovala se poslední technika – sebeobrana. Výcviku se zde ujmul dobrý učitel Kapi a tak se skauti měli na co těšit.

A od nácviku sebeobrany už zde byl jen malý krůček k závěrečné zkoušce. Boj s RS.

Odehrálo se to všechno v pátek. Třináctka se s Rovery sešla v nedalekém lesíku, kde se vysvětlila pravidla hry a šišková válka mohla začít.

Urputný boj začal fiaskem ze strany třináctého oddílu. Roveři vyhráli na plné čáře, a proto bylo nutné zabojovat.

V druhém kole se síly vyrovnaly a skauti předvedli moc dobrý výkon.

Třetí kolo už bylo opět ve prospěch RS z čehož vyplývá, že třináctka nedokázala Rovery porazit. Takže i nadále budou sužovat náš klidný život ve středisku Havran.

A co myslíte vy? Budou mít skauti další příležitost pochytat ty „zpropadené“ RS? Kdo ví… 

 

Adam Šebek
Rádce 13. Oddílu