Nastalo chladné sobotní ráno, však adrenalin ve vlčatech vřel již z předcházejícího večera. Na kalendáři se v šeru rýsovala devatenáctka, následovaná desítkou, což znamenalo jediné – nastal den velké papírové bitvy v lese.
V devět hodin se u srubu se mnou a Pandou setkalo osmnáct vlčat, vyzbrojených větším či menším počtem koulí. Než však došlo na samotný boj, bylo nutné nejprve v háji opravit pevnosti. V háji taky došlo k rozřazení vlčat do armád. Když po dvou hodinách práce začaly pevnosti vypadat trochu k světu, vrátili jsme se zpět do srubu na oběd, jelikož nejlépe se bojuje s plným žaludkem.
Po obědě následovala půlhodinová pauza a pak jsme se už konečně odebrali zpět do háje, kde mohla bitva vypuknout. Těsně předtím byla ještě provedena kontrola koulí, a to sice tak, že každý dostal svou koulí přímý zásah do zad (podle reakce se pak koule uznaly či nikoli). Každá armáda dostala svou barevnou vlajku, takže vlčata byla rozdělena na zelené a rudé.
První kolo vyhráli zelení, neboť se Matějovi podařilo nenápadně vklouznout do rudé základny a vlajku ukořistit. Druhé kolo trvalo něco málo přes hodinu a nakonec skončilo plichtou, neboť se žádné straně nepodařilo získat nepřátelskou vlajku. Poslední kolo po dlouhé a lité bitvě opět vyhráli zelení, tentokrát vlajku donesl Hrášek.
Konec bitvy se však zvrhl ve velmi ostrou a agresivní hádku mezi oběma stranami, kterou jsem za celou svou kariéru skautského vedoucího neviděl. Takový konec akce, která se celou dobu vyvíjela celkem v klidu, mě překvapil a velmi zarmoutil. Budeme se muset zamyslet nad tím, zda má cenu takové akce vůbec pořádat, pokud z nich vedoucí i účastníci budou odcházet naštvaní a znechucení. Snad se vlčata bavila alespoň v průběhu bitvy.
Mamut