LST Popovice 2016 – program 3. oddílu

Z 3. oddílu se tábora v Popovicích zúčastnilo 13 vlčat a čtyři vedoucí – Mamut, Natka, Adam a Savče. Složení vlčat bylo následující: Lepenka, Otesánek, Batman, Žluťásek, Krteček, Rychlonožka, Mišpulín, Ježeček, Bobr, Mára, Dudu, Budulínek a Padáček, který se bohužel zúčastnil jen prvního týdne.

Tématem letošního táborového oddílového programu vlčat byli indiáni. Úvodní legenda vyprávěla, že čtyři největší indiánské kmeny byly v indiánských válkách s bílými tvářemi poraženy a nyní se musí naučit žít spolu v rezervaci (což nebylo nic jednoduchého, protože každý kmen měl jiné zvyky apod.). Naštěstí tu byla rada starších (vytvořená z nejkrásnějších, nejchytřejších a celkově nejlepších zástupců jednotlivých kmenů), která dohlížela na život ostatních členů rezervace, starala se o indiánskou tradici a její předávání. Cílem bylo naučit mladou generaci, jak se žilo před válkou s bílými tvářemi, a udělat z nich opravdové indiány.

Nejprve bylo třeba kluky rozdělit mezi 4 indiánské kmeny. Těmito kmeny byli Čerokíové, Navahové, Siouxové a Irokézové. Prvním úkolem pro každé vlče bylo najít kus papíru, který obsahoval informaci, do kterého kmene ten který vlčák patří. Rozdělení kluků bylo následující:

Čerokíové (Orli): Dudu, Rychlonožka, Ježeček

Navahové (Lišky): Jorik, Padáček, Budulínek., Mišpulín

Siouxové (Medvědi): Mára, Batman, Otesánek

Irokézové (Bobři): Bobr, Lepenka, Krteček

Následně bylo v okolí tábora rozmístěno pro každou skupinku deset listů (každý kmen měl své speciální znamení) s historií a zvyky jednotlivých kmenů. Každý kmen musel najít všechny svoje listy, seznámit se svou historií a zvyky a následující den představit svou kulturu ostatním kmenům. Tím skončila první etapa indiánského programu, přičemž nejvíce informací o svém kmeni získali Čerokíové.

Druhá etapa spočívala ve stavbě mini tee-pee. Příběh představil situaci tak, že v nové rezervaci musely jednotlivé kmeny postavit obřadní tee-pee pro své posvátné duchy (liška, orel, medvěd, bobr). Kluci si vytvořili malá tee-pee z klacků a plátna, které předtím pomalovali znaky, ornamenty a kresbami zvířat. Posledním krokem bylo umístit plátno na dřevenou konstrukci a zašít, aby plátno drželo pohromadě. Když měli kluci hotovo, umístili sošku svého zvířete do tee-pee. Nejkrásnější svatyni nakonec postavili Irokézové.

Poté následoval kluky velmi očekávaný lakros. Původem indiánský kolektivní sport, který v historii dokonce sloužil jako mírové řešení sporu dvou znepřátelených kmenů. Úplně prvním úkolem bylo postavit lakrosové hřiště. Systém hraní byl takový, že (vzhledem k malému počtu hráčů) se vždy dva kmeny spojily a hrály proti dalším dvěma kmenům. Celkem se tak hrála tři utkání. Na hřišti mohl každý tým mít maximálně tři hráče v poli plus brankář. Boj to byl urputný, ale nakonec bylo o šampionovi rezervace rozhodnuto. Lakros vyhrál kmen Siouxů, především díky Batmanovi, který se stal nejlepším střelcem turnaje.

Další program se zaměřil na indiánské písmo. Kmeny potřebovaly mít jednotné písmo, pokud chtěly v rezervaci přežít. Rada starších rozhodla (aby to bylo spravedlivé), že všechny kmeny budou používat staré indiánské písmo, které je však už několik desítek let zapomenuto. Jen v tajemném údolí se nacházely pradávné rytiny, ze kterých bylo možné se staré písmo opět naučit. V údolí se však nacházeli zlí duchové – strážci písma. Úkolem kmenů bylo potichu se pohybovat po tajemném údolí a objevovat jednotlivá slova. Nesměli se však ke strážcům písma přiblížit na dosah ruky či utíkat. Pokud se tak stalo, duchové je zakleli a oni museli nejprve procitnout ze zlého snu. Teprve potom mohli pokračovat v pátrání. Nakonec byl nejúspěšnější v objevování zapomenutého písma kmen Čerokíů.

Následující den byl slavnostní. Rada starších totiž slavil Den … starších (Indiánská obdoba dne matek a otců). Jednotlivé kmeny se spojily a připravily pro radu starších slavnostní oheň. Zároveň také členové jednotlivých kmenů vyrobili pro radu starších malý dárek. Dary byly opravdu krásné a kluci si na nich dali hodně záležet. Také proto se tentokrát odměna rozdělila mezi všechny čtyři kmeny.

Ne vždy se však kmenům v rezervaci dařilo. V noci přišla hrozná vichřice a jednotlivým členům rezervace odnesla věci. Obyvatelé rezervace napsali seznam všech věcí, které se jim ztratily. Seznam měl formu křížovky s tajenkou a každý řádek skrýval jednu z věcí, nějak související s indiány a jejich kulturou. Těmito slovy byl např. lining, chlopeň. holenice, legíny, mokasíny, bederní rouška, jelenice, rozeta, dýmka, potní chýše atd. Úkolem kmenů bylo najít poztrácené věci v okolí tábora a přinést je zpět. Nejúspěšnějšími hledači byli opět Čerokíové.

Hned po tomto programu následovala krátká aktivita, během které vlčata procházela lesem totemových zvířat, kde každý z kluků zjistil, co je jeho osobní totemové indiánské zvíře. Mezi tato zvířata patřil např. sokol, bobr, jelen, datel, losos, medvěd, havran, had, sova, vydra, husa a vlk. Nejvíce bylo medvědů a lososů, zatímco jsme mezi sebou neměli žádné sovy a husy.

Aby toho nebylo málo, kromě vichřice postihl rezervaci ještě hlad. Díky bezcitným bledým tvářím už nezbyli žádní bizoni, ale lid všech čtyř kmenů potřeboval maso. Díky bohu, že stopaři nalezli nad rezervací stopu kance. Nebylo času nazbyt. Mladí lovci si pod vedením mužů z rady starších vyrobili oštěpy, palice a nože. Lov je mimořádná událost a tak si všichni museli pomalovat bojovými barvami tváře a ruce. Když bylo vše připraveno, lovecká družina se vydala po stopě divokého prasete. Stopa družinu zavedla až do loveckého teritoria pum, kde se tyto kočkovité šelmy hojně vyskytovaly. Nejednou se před nimi museli lovci skrýt do hustého porostu a počkat, až projdou kolem nich. Na konci lesa se nacházela poslední stopa a nejstarší lovec dal pokyn, aby družina divočáka, ukrývajícího se v houští, obklíčila. Na znamení pak všichni vrhli své zbraně a nejstarší lovec zraněného divočáka dorazil. Lovci se radovali, mrtvého divočáka přivázali na kládu a vítězoslavně se střídali v jejím nesení cestou zpět do rezervace, kam vstoupili se vší parádou. Lovci přinesli maso a zachránili rezervaci před smrtí hladem.

Aby bylo možné vlčata prohlásit za pravé indiány, musela se naučit ještě poslední věc. Jak vlastně indiáni vnímají koloběh času. Stejně jako rok bledých tváří má také indiánský rok dvanáct měsíců, přičemž každý z měsíců má své zvláštní označení podle charakteristických událostí, které během něj probíhají. Únor je tak např. měsícem hladu (už docházely zásoby), srpen měsíc zrní (přišla úroda) a prosinec měsíc dlouhých nocí (protože zimní noci jsou prostě dlouhé). Bez těchto znalostí by mladí indiáni jen stěží přežili první zimu. Pomocí speciální indiánské stolní hry se však s ročním koloběhem seznámili a už nic nebránilo tomu je prohlásit za pravé indiány. Nejlépe si s indiánskými měsíci poradil kmen Čerokíú.

Poslední táborový večer se všechny čtyři kmeny shromáždily uprostřed rezervace, kam se na ně přijelo podívat mnoho bledých tváří. Před zraky všech přítomných rada starších udělila členům kmene Čerokíú, Navahů, Siouxů a Irokézů titul právoplatných indiánů a nositelů indiánské tradice. Tím příběh o naší indiánské rezervaci končí.

Náčelník Mamut aneb. Bizon s dlouhým nosem

9 

Výprava vlčat – Malostatek Blatiny

Druhý víkend v dubnu jsme jeli na Malostatek Blatiny, kde jsme se aktivně připravovali na závody vlčat a světlušek, ale zároveň jsme navštívili i obyvatele statku. Mohli jsme vidět divoké prase, lišku, divoké králíky, domácí drůbež, kozy, ovce, povozit se na koni a seznámit se v volečkem, který chodil všude s námi.

Akce se zůčastnili: Ježek, Bobr, Domino, Dudu, Batman, Marek, Mišpulín, Maty, Maty II., Jenda, Mamut a Panda s Janinou, Hanulí a Jindrou.

Víkend v džungli

Poslední zimní víkend strávila část 3. oddílu na vlčácké celorepublikové skautské akci Víkend v džungli vlčácké univerzity.

V pátek 18.3. odjelo 7 vlčat (Dudu, Jorik, Batman, Jiřík, Jednička, Dvojka a Jenda) spolu s Pandou a Houbičkou do Boskovic, kde se pořádala akce pouze pro vlčata a to Víkend v džungli.

V pátek proběhlo oficiální zahájení a seznámení s pedagogickým sborem a příběhem, který nás celý víkend provázel.

Pak už následovala uvítací párty plná tanečních her. Je až neuvěřitelné, jak dlouho a jak moc dokáží vlčata tančit a hopsat.

V sobotu jsme všichni prvně viděli obřad velkého vytí, který byl pro nás všechny velkou inspirací a zatančili si tanec hada Ká.
Sobotní siestu jsme strávili toulkami po Boskovicích. Navštívili jsme radniční věž, synagogu, muzeum traktorů a vůbec jsme se hezky prošli.

Sobotní odpoledne bylo zasvěcen hrám. Kluci byly téměř celou dobu venku a celou dobu v pohybu a rozhodně to zvládali lépe než Panda.
Večerní hra pak byla hodně o odvaze a chytrosti, kluci se museli bránit bandarům (neposedným opicím) a pak vyluštit kombinovanou šifru, nad kterou se i Houbička musel zamyslet. Vše jsme nakonec zvládli.

Neděle se nesla v duchu odpočinku. Kdo chtěl, mohl ráno na mši do nádherného kostela sv. Jakuba. Pak jsme šli do kina a dopolední program zakončili návštěvou městských lázní, které jsme měli celé pro sebe.

Na slavnostním zakončení si kluci převzali vysvědčení z Vlčácké univerzity a super nášivky na kroj.

Po obědě proběhlo hektické balení a úprk na vlak. Všem se to moc líbilo a moc se těšíme na další podobnou akci.

Panda

Náš oddíl

 

3. oddíl – Kejklíři je chlapecký oddíl střediska Havran Klecany, jehož kořeny sahají až k roku 1990. Po Fillovi a Stopařovi převzal vedení 3. oddílu v roce 2009 na svá bedra Mamut (Pavel Hurt). Spolu s ním se na vedení 3. oddílu podílí také Janina (Jana Kovalská), Panda (Lukáš Kovalský), Savče (Kateřina Savková), a Viki (Viktor Pudil).

Proč zrovna Kejklíři? Váže se k tomu krátký příběh. Kdysi dávno vedoucí 3. oddílu Stopař nabídl vlčatům, zda by nechtěla sponzorovat některé ze zvířat z pražské zoo v Tróji. Klukům se tento nápad hrozně líbil, proto už se předháněli v tom, komu rodiče dají více peněz na sponzoring. Jenže Stopař je velmi rychle vyvedl z omylu tím, že vlčata si na sponzorování budou muset vydělat sama a rodiče jim nedají ani halíř. Problémem byl také výběr zvířátka, které bude sponzorováno. Vlci již byli bohužel zabraní, proto se vlčata rozhodla pro nějakého dravého ptáka. Jednoznačně nejkrásnější byl orel kejklíř a tak se nakonec vydělané peníze použily pro sponzorování tohoto dravce. Odtud pochází jméno Kejklíři.

Aktuálně se 3. oddíl skládá z 26 vlčat, rozdělených do čtyř družin. Kromě silných Žraloků a vznešených Orlů tu máme také majestátné Lvy a mocné Supy. Vlčata jsou kluci od sedmi do jedenácti let. 3. oddíl se pravidelně schází každý pátek od 17:00 do 19:00. Kromě schůzek jezdíme na výlety a výpravy, účastníme se střediskových akcí a společně s ostatními oddíly jezdíme na letní tábory (vždy prvních 14 dní v červenci).

Na schůzkách hrajeme hry, sportujeme, chodíme do přírody, učíme se (nejen) skautským dovednostem a seznamujeme se s myšlenkou skautingu.

Pokud máte rádi přírodu, hry, fajn partu, rozvíjení svých dovedností a učení se novým věcem, přijďte se k nám podívat.

Hurt Pavel – Mamut

Vedoucí 3. oddílu

Pokřik 3. oddílu – Kejklířů:

Hip, hip,hurá!

Vlčata jsou dravá!

Hip, hip, hurá!

Vlčata jsou hravá!

Hip, hip, hurá!

Pojďte si hrát s námi!

Hip, hip, hurá!

Do střediska Klecany!

 

Historie oddílu

3. smečka vlčat byla založena při zakládání střediska 23/4/1990 a od začátku byla vedena Fillem (Ivo Kurhajcem). Oddíl byl členěn na šestky podle barev (modrá, hnědá a zelená). Členové oddílu byli kluci ve věku od 6 do 12, kdy pak plynule přecházeli do 2. oddílu skautů.

Časem se druhý oddíl zanikl a starší kluci zůstávali u mladších. Byla změněna organizace oddílu a vznikly družiny: Družina Sov z modré, Družina Vyder z hnědé, a Družiny sokolů a Tygrů z Fialové.Jak čas plynul, Fill se dostal na místo vedoucího střediska a oddíl převzal Stopař (Matěj Zach).

Z oddílu se stala nejpočetnější část střediska, ale později se odpojili Roveři, aby vytvořili samostatný kmen. Po odchodu Roverů je "trojka" přibližně stejně početná jako dívčí oddíl a je vedena Pavlem Hurtem alias Mamutem.

Bitva v lese 19. 10. 2013

     Nastalo chladné sobotní ráno, však adrenalin ve vlčatech vřel již z předcházejícího večera. Na kalendáři se v šeru rýsovala devatenáctka, následovaná desítkou, což znamenalo jediné – nastal den velké papírové bitvy v lese.
     V devět hodin se u srubu se mnou a Pandou setkalo osmnáct vlčat, vyzbrojených větším či menším počtem koulí. Než však došlo na samotný boj, bylo nutné nejprve v háji opravit pevnosti. V háji taky došlo k rozřazení vlčat do armád. Když po dvou hodinách práce začaly pevnosti vypadat trochu k světu, vrátili jsme se zpět do srubu na oběd, jelikož nejlépe se bojuje s plným žaludkem.
     Po obědě následovala půlhodinová pauza a pak jsme se už konečně odebrali zpět do háje, kde mohla bitva vypuknout. Těsně předtím byla ještě provedena kontrola koulí, a to sice tak, že každý dostal svou koulí přímý zásah do zad (podle reakce se pak koule uznaly či nikoli). Každá armáda dostala svou barevnou vlajku, takže vlčata byla rozdělena na zelené a rudé.
     První kolo vyhráli zelení, neboť se Matějovi podařilo nenápadně vklouznout do rudé základny a vlajku ukořistit. Druhé kolo trvalo něco málo přes hodinu a nakonec skončilo plichtou, neboť se žádné straně nepodařilo získat nepřátelskou vlajku. Poslední kolo po dlouhé a lité bitvě opět vyhráli zelení, tentokrát vlajku donesl Hrášek.
     Konec bitvy se však zvrhl ve velmi ostrou a agresivní hádku mezi oběma stranami, kterou jsem za celou svou kariéru skautského vedoucího neviděl. Takový konec akce, která se celou dobu vyvíjela celkem v klidu, mě překvapil a velmi zarmoutil. Budeme se muset zamyslet nad tím, zda má cenu takové akce vůbec pořádat, pokud z nich vedoucí i účastníci budou odcházet naštvaní a znechucení. Snad se vlčata bavila alespoň v průběhu bitvy.
 
Mamut

Výprava na Říp

28. 9. 2013 

      Svatý Václav. Patron země České. Tak přesně na jeho svátek letos 3. oddíl podnikl výpravu na Říp. Předpověď slibovala krásné počasí babího léta. Ráno však padla taková mlha, že by se dala krájet. V devět ráno dorazili k přívozu první nadšenci a v 9:20 už se kompletní sestava tří vedoucích, šestnácti dětí a Johanky 🙂 řítilo přes řeku vstříc dobrodružství.
 
      V Roztokách jsme naskočili na vlak směrem do Roudnice nad Labem. Každou zastávku vystoupilo nemalé procento cestujících, utíkajících před křikem dvaceti zdivočelých vlčat. Během cesty vlakem se navíc objevilo sluníčko a hned bylo příjemněji. Po hodině cesty jsme konečně dorazili do Roudnice a odtud nás čekala šest a půl kilometrů dlouhá cesta na vrchol Řípu. Největší pozdvižení vzbudila kukuřičná pole, lemující cestu k hoře. Vlčata neustále odbíhala do vysokých kukuřičných klasů a jejich batohy se začaly plnit zlatavou kukuřicí.
 
      Krátce po polední jsme dosáhli vrcholku Řípu, kde jsme rozbili výškový tábor a pořádně se najedli. Více než opodál stojící rotunda sv. Jiří však vlčata zajímala kelímková zmrzlina, kterou si jako první koupili Šídlo a Kuba. A jelikož vlčata více než kdokoli jiný podléhají marketingovým vlivům, za chvíli měli zmrzlinu skoro všichni. Příjemným zpestřením byla skupinka krojovaných Moravanů a Moravanek, kteří sebou na Říp vzali pro své české bratry lahodný vinný mok.
 
      Čas se krátil, takže jsme zabalili věci, vyhodili všechny obaly od zmrzlin, udělali jednu dvě hromadné fotky s rotundou v pozadí a vydali se zpátky na nádraží. Během čekání na vlak se vlčata věnovala pobíháním všude možně po nádraží, hraní šlapané, přetahování o Johanku a další velmi plodné činnosti. Po příjezdu do Roztok jsme se vydali svižným krokem k poslednímu přívozu a pak hurá domů.
 
      Výpravy se zúčastnili: Mamut, Panda, Janina, Johanka, Houbička, Oslík, Hrášek, Headshot, Matěj, Adam, Kuba, Péťa, Tom, Šídlo, Táda, Houbař, Permoník, Matouš, Dudu a Aleš.
      Mamut
 

Výlet do ZOO

    Když jsem se ráno probudil a vykoukl ven z okna, řekl jsem si: „Dneska nás půjde na výpravu jen pár. Který blázen by šel ven do toho šíleného mrazu?“ A ejhle! Když odbila osmá hodina ranní, sešlo se před srubem 18 natěšených vlčat a dva překvapení vedoucí. A tak jsem se spolu s Pandou a smečkou vlčat vydal směr pražská Trója.

   Bylo vážně hezky. Sluníčko svítilo, ale byla vážně taková zima, že ptáčkové neměli na zpívání ani pomyšlení. Pokračovali jsme stále podél Vltavy. Cestou nám dělali společnost rackové, labutě i rozespalí cyklisté. Dlouhou chvíli nám krátily pochodové hry jako Deset, devět … či otravné klíště. Někdo měl také zájem rozvíjet během výpravy své vlčácké vzdělání, takže se také dostalo na plnění vlčků, stříbrných a zlatých stop. V zoo jsme se měli setkat s Janinou a Verčou, které sebou přivezli svou drobotinu. Dopředu nám volaly, kde se máme setkat. V klidu jsme je navedli k severnímu vstupu do zoo. V důsledku špatné konstelace hvězd, nepříznivého větru a jiných nepříjemností jsme sice s vlčaty došli ke vchodu do zoo, jednalo se však o vchod jižní. Po malé pauze (a příchodu Jany a Verči k jižnímu vstupu) jsme vstoupili do zoo a nechali se zcela obklopit změtí zvířecích barev, křiku a puchu.

  

 

   Nejprve jsme se kochali velkými dravými ptáky, tučňáky a lachtany. Dále jsme to vzali přes horské kozy a pelikány k velkým kočkovitým šelmám a gorilám. Tam se nám poštěstilo zahlédnou čerstvé gorilí miminko. Další zastávkou byly velké želvy s odborným výkladem od ošetřovatelky a exotičtí gaviáli. Protože zima byla pořád velmi krutá a vlezlá, zamířili jsme do pekla indonéské džungle. Ani tam to příliš nevonělo, ale raději trochu puchu než zima. Cestou necestou jsme se dostali k pavilonu Afrika zblízka, kde se to hemžilo nejrůznější havětí – švábi, pavouci, krysy, štíři, hadi a posilující medojedi :). Abychom tu Afriku vzali pěkně komplet, zašli jsme se podívat za početným žirafím stádem do jejich vlastního pavilonu. Následovali lamy, sobi, buvoli a bizoni. Před odchodem jsme ještě zamávali Červeným pandám a vydali se zpět domů. Výletu se zúčastnili: Mamut, Panda, Janina (s drobotinou), Verča (opět s drobotinou), Šídlo, Tomáš, Brepta, Péťa, Martin, Matěj, Kuba Vajrauch, Plaváček, Kuba Černý, Adam, Táda, Aleš, Dan, Honza, Matouš, Hrášek, Filip a Štěpán.

 

Mamut

Fotky zdehttp://mamutarapik.rajce.idnes.cz/3._Oddil_-_Vylet_do_Zoo_-_24._3._2013/ 

Bodování

Jak to bylo a je:

 

Březen

Duben

Květen 

Červen 

  Orli 

248 

 163

202

137

  Jestřábi

 251

 142

152

128

  Nejvíc bodů získal

Ztracenej 

Pepe 

Pepe

Pepe

 

Za co bodujeme:

 Věci na schůzce  Každá věc za půl bodu (10 věcí)
 Příchod na schůzku  3 body 
 Nepřítomnost (omluvená)  1 bod 
 Nepřítomnost (neomluvená)  -3 body 
 Účast na akcích  5 až 10 bodů
 Splnění nováčkovské zkoušky, stopy …  10 bodů 
 Splnění odborky  10 bodů 
 Chování (na schůzkách/akcích)  -3 až +3 body 
 Příprava vlastního programu pro družinu/oddíl  3 body 
 Dobrý skutek  1 až 3 body
 Vedení skautského deníku  podle počtu nových stránek 
 Vítězství ve hře  1 bod za každého hrajícího člena 

Jestřábi

 Rádce:

                           

Petr Šimon

Podrádce:

                            

Vladimír Vodeničarov – Tunelář

Členové:

Elvis

 

Štěpán V.

 

Ztracenej

 

Petr Ř.

 

Max S.

 

Štěpán Š.

 

Kuba Z.

 

Tomáš

 

Vráťa