Jak čtenář nejspíš ví, roverský kmen v Klecanech je tvořen v podstatě dvěma skupinami. V první skupině (starší) jsou vedoucí a zástupci vedoucích oddílů, ve druhé jsou mladší roveři, co se zatím na vedení nepodílí. Tímto článkem bych se pokusil vystihnout činnost “mladší skupinky” na táboře. Konkrétně tedy mluvíme o Hynečkovi, Petrovi a Lokim.
Pro tento tábor jsme se mezi vedoucími dohodli, že mladší rovery už nebudeme dávat jako vedoucí táborových družin, ale necháme je více-méně na pomoc při programech, při etapovce a při běžných pracích, které jsou na táboře potřeba.
Pokud by se nějaký volný čas přece jen našel, měl jsem ho s rovery vyplnit já. Příliš volného času, jak jsme čekali, ale nebylo. Když bylo, využili jsme jej zpravidla k relaxaci a k namáhání svých mozkových závitů u oblíbené hry Magic the gathering. Dále jsme vytvářeli vázané křeslo a vařili oběd v Seatnově hrnci a připravovali táborové ohně.
Jako každý oddíl i my jsme vyrazili na dvoudenní výpravu. Původní plán nabídnout po cestě každému koho potkáme pomoc se díky naší lenosti příliš nezdařil. Po pár pokusech jsme od nabízení pomoci upustili.
Plán naší cesty
Vydali jsme se nahoru nad tábor směr na Mravenčák, pak kolem ranče Malevil do Mařenic. Mezi Mařeničkami a Kunraticemi jsme u Kunratických rybníku zastavili na oběd – buřty. Po poledním klidu (kdy jsme zase stihli partičku či dvě magicků jsme se zase vydali na cestu. Šli jsme po zelené turistické značce směr na Františkov. Po cestě jsme zcela neplánovaně potkali Vlaďku s Ančetem a jejich světlušky. S holkami jsme si domluvili sraz na koupališti v Jablonném příští den.
Když jsme konečně dorazili do Františkova, objevili jsme tam prodejnu domácího kozího sýra, který jsme si nakoupili do zásoby. Petr s Hynečkem si taky koupili mléko, aby hned druhý den zjistili, že zkyslo.
Za Františkovem jsme se začali poohlížet po nějakém spaní. Nic vhodného jsme ale nenacházeli a tak jsme došli až ke koupališti v Jablonném, kde jsme měli s holkami sraz druhý den odpoledne. Tam jsme po chvíli hledání nalezli vhodný plac, kde jsme rozbili tábor, uvařili večeři a opět odehráli pár her magicků.
V noci jsme měli poblíž ležení nevítané hosty – nic jsme neviděli, ale slyšeli jsme zřejmě nějakou srnku a divočáka. Musím přiznat že nám moc do zpěvu nebylo, když se chrochtání ozývalo ze vzdálenosti tak 5 metrů a my byli natěsnaní pohromadě pod plachtou ve spacácích – žádná úniková cesta…
Ráno se nám nechtělo příliš vstávat, a když už jsme vstali, lenost nás držela do té míry, že jsme se z místa hnuli až po obědě, kdy jsme přelezli zadní bránu koupaliště a setkali se s holkami.
Po celoodpolední koupačce jsme se pak společně vydali zpátky do tábora :).
V pondělí 8. července jsme jako každý rok, kdy je to třeba, uspořádali roverskou zkoušku, kterou letos úspěšně absoloval, a k roverskému ohni došel, Kuba S.
Viki