Letošní sezonu jsme zahájili výpravou do Tichého údolí. Díky pěknému lesu a skalám je to oblíbený cíl výprav různých oddílů našeho střediska, takže řada našich členů tam už dříve byla jako vlčata nebo světlušky. Od těch dob ale už uplynulo pár let, tak jsme se rozhodli dětem osvěžit vzpomínky.
Sešli jsme se v neděli 15. září u srubu v počtu celkem osmi dětí – Anička, Maruška, Kačka Smíšek, Kuba, Elvis, Ztracenej a Pepé. Osmým členem výpravy byla Karolína, která sice není členkou oddílu, ale účastnila se expedice jako čestný host. Doprovod tvořili Kapi s Kulihrachem. Prvním úkolem naší výpravy bylo stihnout ranní přívoz, ale děti přes les pelášily tak rychle, že jsme ještě stihli zahrát v Klecánkách házenou. Už od srubu měla třináctka jako hru odhazování papírků se svým jménem tak, aby si jich nikdo nevšiml. Většině se to během dne podařilo, jednou z vyjímek byl Kuba, který si neprozřetelně vyrobil „papírky“ o formátu A4.
Cesta přes Roztoky proběhla v klidu, přece jen jsme nechtěli budit ranní měšťáky. Ale jakmile jsme se ocitli v lese, vytasili jsme se s oblíbenou hrou 10-9, kterou jsme postupně snižovali a hledali nejnižší čas, za jaký se celý oddíl dokáže schovat. V dobrém terénu jim na to stačí jen pár vteřin. Celou dobu jsme také se znepokojením sledovali oblohu, která hrozila lijákem, nicméně zatím jsme šlapali v suchu, přičemž pár členů (tuším Maruška se Ztraceným) se věnovala dračáku vyprávěném Elvisem.
Hlavním cílem naší výpravy byl Holý vrch, kde jsme zastihli tlupu horolezců. Snad se nám podařilo je při společném obědě nerušit. Strava byla prostá, nicméně polévka ohřátá nad ohněm a maso z konzervy třináctce chutnala o to víc, že si ji mohli (a museli) připravit sami. Po obědě si většina dětí vyzkoušela slaňování pod bedlivým dohledem Kulihracha. Pár dívenek bychom na skálu nedostali ani heverem, ale bylo zbytečné je nutit. Jakmile doslaňoval poslední zájemce, spustil se očekávaný liják, kterému jsme se ale vesele smáli kryti převisem.
Zpáteční cestou jsme hráli „Tabu“. Tato hra, ve které se použití zakázaného slova trestá přesunutím jedné věci do batohu provinilce, bohužel vedla k tomu, že se z nebohých slečen Kačky a Marušky staly nosičky poloviny bagáže. Proto jsme radši hru předčasně ukončili a pro příště vymyslíme jiné postihy. Cesta z Klecánek ke srubu po celodenním šlapání už dala dětem docela zabrat – o to víc nás překvapily jejich heroické úprky do lesa při každém odpočítávání. Nahoře na Mexiku jsme nechali účastníky akci zhodnotit a pak se rozpustili domů. Dětem se akce hodně líbila, vedoucí ji se štěstím přežili, takže se těšíme na další!
Napsal Kapi
PS: z akce opět chybějí fotky. Budeme se snažit to na příštích akcích napravit. Skauti a skautky – hučte do vedoucích, ať na akce tahají foťáky!
