Výlet na Berounsko

Výlet na Berounsko – Hrad Karlštej a lom Malá a Velká Amerika

Dne 28. září na svátek české státnosti jsme se s I. oddílem vydaly na výlet – poznávat krásy Berounska. Na nádraží se nás sešlo celkem 14 – 12 světlušek, Anče a Kuba. Hned od začátku to vypadalo, že to bude mimořádně vydařený výlet – už jen z pohledu počasí.

Dorazili jsme na vlakovou zastávku Karlštejn a už od té doby se mezi světluškami rozvířila zvláštní epidemie hladu. Nezastavila ji ani malá sváča ve vlaku…A tak jsme celou cestu na hra Karlštejn myslely jen na jídlo. Další velmi nebezpečnou věcí byly stánky prodávají různé suvenýry, ledové tříště a jiná lákadla. A protože s Kubou nejsme žádní začátečníci, chytře jsme to použili jako motivaci pro rychlejší pochodování a následný návrat na Karlštejn po návštěvě Malé a Velké Ameriky…zabralo to dostatečně 🙂

Po prohlídce Karlštejnu (hradbách), jsme se konečně vítězoslavně šli najíst do blízké restaurace s velmi překvapivým názvem…“U Karla IV.“. S plnými bříšky jsme se pak vydali na cestu k Malé a Velké Americe. Řeknu Vám…nebylo to jednoduché, udržet tu správnou motivaci pro plynulý postup vpřed. Když jsme došli k Malé Americe, Kubovi se přihodila zlá nehoda. Podle legendy o pašerácích, kteří tu dříve ztráceli svůj zrak…i náš Kuba najednou přestal vidět. Světlušky se o něj tedy musely starat, krmit ho a plnit různé úkoly, aby mu zrak vrátily zpět. Takhle jsme úspěšně i se slepým Kubou došly až k Velké Americe, kde se světluškám úspěšně podařilo Kubovi zrak vrátit! I on se tedy mohl kochat krásným výhledem na lom.

Zpět od lomu Velká Amerika už to šlo rychle, holky se těšily na kouzelnou uličku se suvenýry a byli jsme zpátky ani ne za dvě hodiny 🙂 Konečně si holky v klidu mohly projít onu skvělou uličku, nakoupit spoustu důležitých a praktických věcí a poté jsme se odebrali zpět k vlakovému nádraží.

Všichni jsme se vrátili spokojení a unavení po náročném, ale moc hezkém dni.

Děkuji za něj!

1. zpráva z tábora

Dobrý den, přinášíme první zprávy z tábora. Tábor se nám podařilo postavit hladce v průběhu dvou úvodních dnů. V neděli večer jsme měli zahajovací oheň a od té doby už si převážně užíváme programy po oddílech, celotáborovou hru, případně koupání v Lužnici či výlety a procházky v okolí.

Menší holky v prvním oddíle plní nováčkovské zkoušky, aby se připravily na Světlušácký slib, větší plní skautské stezky. Všechny také plní odborku zdravotníka.

Na členy 13. oddílu a rovery pak máme přichystané výzvy jako třeba účast na nočním orientačním běhu, koupel v řece za svitu měsíce či prožití celého dne poslepu.

Celotáborová hra je letos v duchu záchrany světa. Děti jsou rozděleny do šesti neziskových organizací, v nichž zachraňují postapokalyptický svět. V jedné z etap si vyzkoušely soupeřit, čímž se dostaly do problémů, a tak pochopily že je třeba spolupracovat.

Počasí nám zatím přeje. V neděli a v pondělí sice trochu pršelo, ale od té doby máme víceméně slunečno.

O víkendu nás čekají dvoudenní výpravy, držte nám tedy palce, aby počasí stále přálo.

Vernisáž

I.oddíl se věnoval skoro celý listopad na přípravu vernisáže k výstavě fotek, které souvisely s předešlým programem o klecanském okolí – „Co se nám líbí a nelíbí v Klecanech?“ V říjnu jsme se zabývaly životním prostředím a přírodou a v rámci toho jsme jeden program věnovaly právě focení v Klecanech.
Příprava vernisáže pak, ale nebyla vůbec jednoduchá. Nejprve vymyslely hrubou kostru starší světlušky, které si následně rozdělily úkoly, co která rozpracuje. Šlo o zajištění jídla, výzdoby, programu, úvodního slova, hudbu a tak dále. V listopadu jsme uspořádaly přespání, které bylo věnované hlavně přípravě vernisáže, ale i tomu, co to taková vernisáž je, jak se na ní chová a proč se dělá. Tady už byl v organizaci zahrnut celý oddíl. Holky na přespání vyráběly ozdoby, k večeři jsme si vyzkoušely jak udělat nejlepší jednohubky, vyráběly jsme pozvánky pro rodiče a také jsme samozřejmě hodně uklízely, aby náš srub byl připravený na takovou velkou událost.
Pak nadešel den D – 4. prosince od 19h začala naše vernisáž. Vše bylo ozdobené, chlebíčky připravené a tak jsme mohly začít. Nejprve si připravila proslov Terka Nováková, která skvěle vernisáž uvedla a pak nastoupily holky – Shauny, Natka S. a Niki, které měly připravených pár vtipů pro pobavení na začátek. Pak se všichni odebrali k prohlížení fotek, občerstvovat se pitím a jídlem.
Musím říct, že se zaprvé sešlo mnoho rodičů, kteří doufám byli nadšení z fotek i z krásné atmosféry, ale hlavně patří velký obdiv holkám, které si to všechno naplánovaly a zrealizovaly. Bylo to nadprůměrně povedená akce měsíce prosince!
Samozřejmě jsme nezapomněly ani fotit.

Výlet do Libochovic

Ráno vypadalo slibně. Ne že by sluníčko vylezlo z pod mraků, ale nespadla ani kapka. Pro jistotu jsem si sbalila deštník  i přes to, že jsem věděla, že mi bude houby platný při velkém slejváku. Ale viděla jsem to optimisticky.
O půl deváté už jsem čekala na Masarykově nádraží na první přicházející světlušky. První přišla Anetka, která vypadala víc otráveně než normálně. Asi po deseti minutách přišel zbytek výpravy a mě úplně překvapila Anetčina reakce. Její kyselý obličej byl ten tam a už zase byla ve své kůži – energická a upovídaná. Je prima, jak na děti dokáže pouhá přítomnost ostatních přívětivě působit. 
Cesta na zámek v Libochovicích trvala dlouho, ale byla krásná. Projíždět Českým středohořím je prostě zážitek! Ovšem, aby toho štěstí nebylo moc najednou, začalo pekelně pršet. A lilo a lilo. Což nám nevadilo, protože jsme byly schované uvnitř vlaku, jenže po chvíli jsme dojely do naší cílové stanice a pršet nepřestávalo.
Všechny světlušky si s protesty nasadily pláštěnky a já vytáhla deštník. Když jsme došly  k zámku zjistila jsem, že deštník je na skautských akcích úplně k ničemu. Anička šla koupit vstupenky, zatímco jsem čekala s holkami na nádvoří. Akorát jsme přišly na prohlídku a ještě k tomu jsme ji měly zadarmo (paní u kasy má nejspíš skauty v oblibě). 
Po dešti bylo celkem chladno a nám už kručelo v bříškách. Tak jsme chtěly zabít dvě mouchy jednou ranou, jít se naobědvat a ohřát do restaurace. Ale najít restauraci, kde by měli otevřeno byla větší bojovka, než jsme si myslely. Když jsme našly jedinou otevřenou restauraci v Libochovicích a okolí, každá světluška už měla přesnou mapu města v hlavě.
Vydatný oběd uspokojil naše žaludky a my jsme se mohly vydat zpátky do zámeckých zahrad.
Tam už na nás čekal, namyšlený páv s lehkou chůzí. Samozřejmě první, co holky napadlo, bylo začít páva nahánět (což nemělo smysl, protože jsme byly právě po obědě). 
Další velmi záživnou atrakcí se stala výstava kaktusů. Záživnou proto, že byla možnost si nějaký kaktus koupit. Takže jsme strávily asi hodinu a půl vybíráním těch nejhezčích kaktusů, které žádná světluška nesměla doma postrádat (předpokládám, že měly maminky z kaktusů velikou radost). Do té doby jsem nikdy nepotkala shopaholika, ale to se mělo rázem změnit! Jedna naše nejmenovaná členka si odvezla 10 kaktusů, čímž udělala radost sobě a také místním pěstitelům. Tímto momentem začala naše první hra – nikdo nesměl říct chci, koupit,  kaktus. Kdo se prořekl, nesl o jeden kaktus navíc. 
Zahrály jsme si ještě pár her v zahradách a pak jsme cupitaly zpátky na vlak. Jak už to u nás v oddíle bývá, cestou domů jsme nejvíc unavené byly my dvě s Aničkou. Ale holky měly síly dost i na zbourání vlaku (k čemuž moc nezbývalo). Pomalu se mi klížily oči, když najednou Terezka zakřičela: “Antonín Benjamín Svojsík!“ Paní naproti mně se rychle podívala směrem, odkud vyšel Terezčin pronikavý hlásek. Čekala jsem, že mě okamžitě napomene, ať si ty svoje chovance trochu zklidním. K mému překvapení se její původně zamračená grimasa změnila na jemný úsměv. V tu chvíli jsem na ní viděla, že vzpomíná na to, jak ona byla malá světluška a jezdila s oddílem na výlety. Byla jsem ráda, že paní je spokojená a mě nechala být.
Na nádraží si všechny holčičky vyzvedli rodiče a my jsme se s dobrým pocitem, že se akce vydařila, vydaly také směrem Klecany.
Hynečková

Halloweenská akce 29.-31. 10.

Halloweenská akce 29.-31. 10.           

 Během posledního říjnového víkendu proběhla středisková akce na skautské základně v Kobylisích – konkrétně v klubovnách 24. oddílu Praha. Původně byla určena pouze pro 1. oddíl, ale holky se nám zřejmě chtěly odvděčit za povedenou Pekelnou akci a tak pozvali i členy RS. Byli jsme dosti zvědaví, co nás vlastně čeká – a hlavně, jak dopadne akce, kterou organizují dvě čtrnáctileté skautky – Anča a Niki.        

    Jak jsme zjistili už v pátek na Vozovně Kobylisy, kde byl sraz, tak minimálně marketing se jim povedl na výbornou. Sešlo se nás opravdu požehnaně, kromě výše zmíněných ještě Kačka M, Nitka, Maruška, Anička K, Týna a Kája za 1. oddíl a z RS dorazili Janina, Viki, Hynek, Loki a já.     


Hned po příchodu do klubovny jsme zaregistrovali první výhodu dívčího organizování – čekaly na nás totiž dva hrnce pudingu, které vzápětí nevydržely náš nájezd. Během večera jsme se ještě rozloučili s Niki, která měla původně odjet jen na noc, ale nakonec se už na akci nevrátila. Poté přišel na řadu první program – hra na demokracii. Byli jsme rozděleni do politických stran, měli jsme za úkol vymyslet svá volební hesla a ideje. Nápad to byl zajímavý, ale brzy narazil na jeden problém – vytvořit politické strany náhodně dost dobře nejde. Někteří „politici“ se totiž hádali většinu času se svojí stranou, protože nemohli přejít do jiné. Pak jsme si ještě zahráli vylepšenou verzi Městečka Palermo – konkrétně přibyly postavy Ježibaby, Čumila, Amora a Řezníka. Myslím, že z těchto her byl nejšťastnější Loki – když se mu podařilo jednu hru celou přežít…           

Sobota nám vzala všechny iluze, které jsem měl o nenáročnosti programu od „něžného“ pohlaví. Obyčejné antukové hřišťátko nám vystačilo postupně na vybíjenou (už v pátek), rugby, volejbal, přehazku, nohejbal a já nevím co ještě.   
Za každým tímto slovíčkem si představte hodinu běhání za balonem, proto jsme se vesměs těšili na nějaký milosrdnější program.

Ten sice přišel – konkrétně jsme si podiskutovali o Svojsíkovi a základech skautingu, brzo poté ale následovala „víčkovaná“. Nenechte se zmýlit nevinným názvem – jde o velmi brutální hru, ve které je jedinou cestou k vítězství okrádání protivníků, konkrétně jejich složení na zem. Někdy je krásné být nejstarším roverem ve hře…           

Večer pak nastala (alespoň pro mne) nejlepší část celé akce. A to ne proto, že odjela Jana, ale čekala nás cesta po pražských památkách. Myslím, že každý si při této hře užil svého – někoho bavilo lezení po památkách při hledání papírků, což se moc nelíbilo Městské Policii, někoho zase zkoumání, ke které památce indicie vedou a pro někoho byl nejsilnější zážitek koukání po luxusních značkách v Pařížské ulici (z úcty k Týně nebudu nikoho jmenovat).

Po návratu na základnu jsme si ještě zahráli partii pokeru, ve které nás postupně všechny porazil Hynek. Starý hazardér se nezapře.           

V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny – starší skautky dlabaly dýně, roveři si s mladšími zahráli nohejbal. Pak nás ještě čekalo několik menších her, zmíním především hru „Vítr a Mraky“,
ve které opět nejde o nic jiného, než co nejbrutálněji dostat skupinu skautů od sebe. Při této hře tekla chvílemi i krev…

Pak už jsme se bez větších obtíží nadlábli a vyrazili domů.           

Jak shrnout akci? Kdyby ji vytvořila parta dospělých, považoval bych ji za příjemně strávený víkend. Fakt, že 48 hodin nabitého programu měla na povel jedna skautka, z ní dělá malý zázrak. Pokud bude takto schopných lidí v oddílech více, čeká naše středisko, a především náš kmen zářivá budoucnost. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když vzkážu:          

  „Díky, Ančo!“

Napsal Máťa

Podzimní výprava 2008

 INFORMACE K PODZIMNÍ VÝPRAVĚ

Termín:  27. – 29. října 2008
                       
Odjezd: 27.10 ve 12:30 autobusem z Klecan ze zastávky u Hřbitova

Příjezd: 29.10. kolem 15 hodiny

S sebou: kroj, krosna, pláštěnka, baterka, teplé zimní oblečení, spacák, přezůvky, pevné boty, hygienické potřeby, KPZ, skautský zápisník a psací potřeby, karty nebo jiné aktivity
 
Peníze, kartičku pojišťovny (kopii) a popř. léky, které dítě užívá se bude vybírat při odjezdu.

S případnými dotazy se obracejte na Vlaďku Jandovskou, tel: 728 164 727

podzimni vyprava.doc